Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

Listopad 2011

Snow White and the Huntsman

30. listopadu 2011 v 16:12 | Sarah |  Filmy
No, toto téma je poněkud nadčasové... Film, který vám chci představit, se do českých kin dostane až v květnu 2012. Kamarádka mi ukazovala trailer k filmu a mě ihned velmi zaujal. Jedná se o natočení "nepohádkové" Sněhurky. Je to spíše fantasy. V překladu znamená Sněhurka a lovec.

Dobrodružný / Fantasy / Romantický / Drama
USA, 2012

Režie:

Rupert Sanders

Hrají:

Kristen Stewart, Charlize Theron, Chris Hemsworth, Ian McShane, Bob Hoskins, Toby Jones, Eddie Marsan, Stephen Graham, Ray Winstone, Nick Frost, Sam Claflin, Lily Cole, Dave Legeno


Příběh pojednává o vztahu mezi myslivcem a Sněhurkou. Nejprve je totiž myslivci nařízeno, aby vzal Sněhurku do lesa a tam, aby jí zbavil života. Ale myslivec se rozhodne jít jinou cestou a Sněhurku nechá naživu. Rozhodne se jí pustit, protože zjistí, že jsou k sobě něčím spoutáni, a tak spolu naplánují útěk.
Nevím, jak vy, ale já na to půjdu do kina! Už se nemohu dočkat!

Postavy z Run

30. listopadu 2011 v 15:31 | Sarah |  Ke knihám...
Je zde mnoho jmen a hrdinů, ale většiny se jich to bude týkat jen okrajově, takže se nebojte!
Jméno: Isabel Reedová


Věk: 16
Výška: 166
Oči: popelavě šedé
Vlasy: zlaté
Typ pleti: světlá
Magie: Kontakt s duchy, léčení
Tým: Bearers of light/Nositelé světla
Typické znaky: jizva na pravém boku
Povaha: klidná, introvertní, ale inteligentní a vnímavá
Původ: Amerika; Jacksonville

Hon na čarodějnice

28. listopadu 2011 v 15:00 | Sarah |  Filmy
Toto téma jsem si vybrala asi hlavně proto, že je to téma týdne. Já to pojala jako film. Před pár měsíci byl v kinech e myslím, že na DVD ještě není. Tak, o čem je:

Dobrodružný / Akční / Fantasy
USA, 2011, 95 min

Režie:

Dominic Sena

Hudba:

Atli Örvarsson

Hrají:

Nicolas Cage, Ron Perlman, Stephen Campbell Moore, Stephen Graham, Ulrich Thomsen, Claire Foy, Robert Sheehan, Christopher Lee, Rebekah Kennedy, Simone Kirby, Elen Rhys, Rory McCann, Brían F. O'Byrne, Ada Michelle Loridans

Výpravný film vypráví příběh hrdinného křižáka Behmana (Nicolas Cage) a jeho nejbližšího přítele Felsona (Ron Perlman). Po desetiletích boje se vracejí do vlasti, kterou nacházejí zdevastovanou morem. Církevní hodnostáři jsou přesvědčeni, že za katastrofu je odpovědná dívka obviněná z čarodějnictví, a proto dvojici hrdinů rozkáží, aby ji dopravili do vzdáleného kláštera. Zde se má údajná čarodějnice podrobit prastarému rituálu vymítání ďábla. Vydávají se tedy na strastiplnou cestu, která je zkouškou jejich sil a kuráže a během ní odhalí dívčino temné tajemství...
Tento film bych určitě doporučila. Děj je propracovaný a animace vskutku reálné. Byla jsem na tom v kině, takže z toho mám skvělý zážitek. Ti z vás, kdo to ještě neviděli, by si měli udělat čas a podívat se na to. Je to velmi napínavé a nutí vás to přemýšlet, co se stane příště. Když už si myslíte, že víte, jak to skončí, stane se něco, co vaši teorii rozpráší. Konec je sice smutný, ale stojí to za to!

Poslední vládce větru

22. listopadu 2011 v 18:48 | Sarah |  Filmy
Rodinný / Fantasy / Dobrodružný / Akční

USA, 2010, 99 min

Režie:

M. Night Shyamala

Hudba:

James Newton Howard

Hrají:

Noah Ringer, Dev Patel, Nicola Peltz, Jackson Rathbone, Shaun Toub, Aasif Mandvi, Cliff Curtis, Seychelle Gabriel, Katharine Houghton, Summer Bishil, Randall Duk Kim, John Noble, LA'Tino

Vzduch, Voda, Země, Oheň. Čtyři národy spojené osudem, když Ohnivý národ všem ostatním vyhlásí válku. Uplynulo celé jedno století od jejího začátku, přesto na obzoru není vidět naděje na její ukončení. Statečný bojovník Aang (Noah Ringer) zjistí, že je posledním Avatarem, schopným ovládat všechny čtyři elementy. Spojí se s Katarou (Nicola Peltz), která ovládá vodní živel a jejím bratrem Sokkou (Jackson Rathbone) ve snaze nastolit ve válkou zmítaném světě klid a mír.Akční fantasy Poslední vládce větru se inspirovalo pupulárním animovaným televizním seriálem.
Určitě doporučuji. Mně se film moc líbil. Příběh mě rychle vtáhnul do děje a nedokázala jsem se odtrhnout až do samého konce. Mělo by být ještě pokračování, ale nevím za jak dlouho. Komu by byla dlouhá chvíle, film je podle anime, tak hurá na něj Smějící se

Elfové

22. listopadu 2011 v 18:24 | Sarah |  Elfové
Elf je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze starogermánských pověstí. Jejich původní jméno pocházející ze staré severštiny zní Álf, ale používají se i jiná označení, či přepisy: alp, elbe, alf, aelf, alb. Téměř všichni autoři se shodují v tom, že mají něco společného s lesy nebo alespoň s přírodou. V současném anglosaském světě (kromě velké části fantasy literatury) se výraz elf používá převážně pro malé pohádkové bytosti příbuzné skřítkům a vílám. Na tomto pohledu má velký podíl Shakespearova hra Sen noci svatojánské.
A ted něco málo s Elfské Literatury :
Tolkienovi elfové:
-V Tolkienově Středozemi jsou elfové (Quendi) ušlechtilé nesmrtelné bytosti, které do určité míry vládnou magií a byli první, kteří osídlili svět. Tolkien je rozděluje na Vznešené (Calaquendi, dále se dělí na Vanyar, Noldor a část Teleri), šedé (Sindar), zelené (Laiquendi) a temné (Moriquendi).
Sapkowského elfové :
-V díle Sapkowského jsou elfové mizejícím zahořklým druhem, který má k lidem spíše konfliktní vztah. Sapkowkovského elfové jsou příbuzní s dryádami, v mytologickém dělení se řadí ke světlým elfům.
Elfové ze světa Warcraftu :
-Ve světě Warcraftu představovali elfové lid vysokých, velekrásných a inteligentních bytostí vyznačující se svýma dlouhýma špičatýma ušima. Původně se jednalo o jedinou rasu zvanou Kal'dorei (noční elfové), která vznikla a žila původně při břehu jezera na tehdy jediném kontinentě zvaným Kalimdor. Toto jezero bylo později označováno jako jako Studna věčnosti. Elfové byli první bytosti, kteří magii s ní spojovanou objevili.
Paoliniho elfové:
V Alagaesii jsou elfové vznešené bytosti. Krásní, sílní, hbití, magičtí. Lidmi do jisté míry opovrhují. Milují přírodu, žijí skryti v lese a mějí blízko k drakům.
Elfové M. Burdové:
Dělí se na Temné a světlé. Jsou vznešení, odrazem původních bytostí na světě. Nemají takovou averzi k masu jako ve většině případů, ale zvířata milují.

Přesto si myslím, že elfové se nejvíce blíží lidem i je převyšují. Bývají vyšší, štíhlejší, inteligentní, chrání vše živé a nesnáší válku...
(http://fantasy-vse.blog.cz/1111/elfove)


2. kapitola - Bearers of light

20. listopadu 2011 v 16:49 | Sarah |  Runy šesti sil
Byla to velká budova. Mnohem větší, než si dívky představovaly. Měla tři patra, spoustu oken, prosklené dveře a patřila k ní zahrada, na které parkovaly další dvě auta. Nad dveřmi se leskla cedule s číslem dvacet tři. Na prosklených dveřích byl ve skle vyryt název týmu. Budova byla béžová a měla špičatou střechu.
"Páni…" hlesla Sára.
"Ucházející, co říkáte," zazubila se Kate.
"Mega hodně ucházející," řekla Sára a pohlédla na auta, "Hele, takovýhle jsme měli!" Ukázala na černé BMW.
Kate zastavila a vytáhla klíčky ze zapalování. Dívky vylezly z auta, přičemž se Sára vrhla k černému BMW.
"Ať tě ani nenapadne na to sáhnout!" varovala ji Kate, "Josh to auto miluje, jestli tě u něj uvidí, asi tě zabije."
Sára se zarazila, pohlédla do okna a s nespokojeným mumláním si šla vytáhnout kufr. Kate ji s úsměvem pozorovala a mrkla na postavu muže, která se rýsovala v okně. Muž se otočil a přitom něco říkal. Zamkla auto a vedla dívky ke dveřím.
"Takže, ehm, ehm, je mi čest vás zde uvítat," řekla ironicky a otevřela dveře. Naskytl se jim pohled na rozlehlou místnost s několika skříněmi, věšáky, botníky, dveřmi a schody. Všechno bylo urovnané a sladěné do hnědo béžové barvy. Včetně lina a tapet. Místnost byla dobře osvětlená.
"Nevypadá to zle…" řekla uznale Isabel.
"Ještě aby ne," poznamenala Kate a vydala se do schodů, "Dělejte, zbytek čeká nahoře."
Vystoupali po dřevěných schodech se zdobeným zábradlím do prvního patra. Chvilku jim to trvalo, neboť s sebou vláčeli ještě ty kufry.
"Kufry nechte tady, pak si je dáte do pokojů…" hlesla Kate a ukázala ke zdi vedle polic s různými cenami a suvenýry. Dívkám se ulevilo, že se svého nákladu zbavily.
Kate je zavedla do jedné z místností. Byl tam gauč, křesla, vitríny, mohutný stůl, na kterém se povalovaly knihy a papíry. Místnost zdobily dvě vysoké palmy, několik zvláštních obrazů a nechyběl krb a dvoukřídlé dveře vedoucí na terasu. V místnosti byly další otevřené dveře a Isabel v nich spatřila kousek kuchyně. Celá místnost se blyštěla bělobou a navazovala příjemnou atmosféru. Byla provoněná vlhkým, slaným vzduchem od nedalekého moře.
"Znovu páni…," hlesla Sára.
Isabel si až nyní všimla muže, který stál za křeslem. Byl vytáhlý, štíhlý a působil pohodovým dojmem. Měl zlaté vlasy s černým melírem, v nich posazené zelené sluneční brýle. V obličeji ještě přetrvaly dětské rysy, které zvýrazňovaly veselé, azurové oči. Byl oblečen v kraťasech a volném triku a pravou ruku mu zdobily čtvery náramky.
"Takže holky a hned dvě," zazubil se, "Jsem rád, že jste konečně dorazili, já jsem Andre." S úsměvem jim potřásl rukou. Dívky se na sebe nechápavě podívali. Ten z rady?
Kate jejich zmatek vycítila a pravila: "Ne, ten z rady je jeho otec. On jen nesnáší, když mu někdo říká Junior."
"Aha," řekla Isabel omluvně, "Já jsem Isabel Reedová a tohle je Sára MacHauntedová."
Andre se znovu zazubil a protáhl se.
"Super," řekl ještě a svalil se na gauč. Kate mu vlepila lehký políček a zeptala se: "Kde jsou ostatní?"
"Josh je v knihovně, Alex někde nahoře a o zbytku nic nevím," odvětil ležérně a položil si nohy na opěradlo.
"Jack je ve sklepě, Sam venku, Oliver taky venku a Seniora si zavolali na poradu nebo co," ozval se hlas u dveří. Dívky se otočily a spatřili dalšího muže. Byl vysoký zhruba jako Andre. Vlasy měl ale světlejší a jeho oči se leskly jako smaragdy. Na rozdíl od Andreho měl ostře řezané rysy. Na sobě mě hnědou, koženou bundu a divně nasazenou kapuci.
"Alexandr Herwin," představila ho Kate. Došla k němu a peskovala ho: "Už zase?! Když už ti dojde, že si tu kapuci nemáš nasazovat!" Strhla mu ji. Alex protáhl obličej a prohrábl si zlaté vlasy.
"No jo furt!" zahuhlal a vesele mrkl na dívky.
Andre se rozesmál: "Už zase ta kapuce?! Alexy, Alexy, kdy už to hloupou bundu konečně vyhodíš?!" Andre to řekl vysokým hlasem, kterým zřejmě chtěl napodobit Kate.
Alex si bundu sundal a mrštil ji po Andrem se slovy: "Pitomče!"
Pod bundou nic neměl. Dívkám se naskytl pohled na jeho vypracované tělo.
"Už dlouho jsme si nezměřili síly!" prohodil Alex ledabyle a rozeběhl se přes místnost. Vyběhl na balkon, přeskočil zábradlí a spadl dolů.
"Nebojte, nezabil se," řekla Kate, když si všimla paniky, se kterou dívky hleděly ven, "Zapomněla jsem vám říct, že máme bazén. Alex se hrozně rád předvádí…"
Sára s letmým úsměvem pokynula Isabel a obě vyšly na terasu. Byl z ní úžasný výhled na les a jezero a zelené pole. Dům stál šikovně na kraji města a terasa byla postavená směrem od něho.
Isabel se naklonila přes zábradlí a sledovala velký bazén s čirou vodou. Kolem bazénu byla lehátka a slunečníky. Připadala si jako na dovolené.
"Skočte!" ozvalo se zezdola. Pohlédla na Alexe, který si celý mokrý vylezl na lehátko.
"V oblečení? Blázníš?" vyvalila na něj Sára oči.
Alex se zatahal za černé kalhoty.
"Tss," odvětila a obrátila se zpět dovnitř. Isabel věnovala Alexovi poslední hloubavý pohled a vydala se za Sárou.
"Chlapci se očividně bojí ukázat, tak vás Andre alespoň zavede do pokojů, že?" řekla Kate už na odchodu.
"Zrovna jsem si sedl," rozhodil Andre rukama.
"Přesněji řečeno lehl, dělej!" A odešla.
"Ona všechny děsně peskuje…" postěžoval si a vstal.
"Je tady jediná dívky, že? Nebo alespoň byla," odtušila Isabel.
"Máš pravdu. Dlouhou dobu tady zastává roli jediné dívky. To jí asi podporuje v dojmu, že nás má na starost a dělá nám mámu," přikývl Andre zasmušile a vstal, "Dovedu vás do těch pokojů…"
Dívky na chodbě popadly kufry a šli za ním do druhého patra. Odmítaly jeho pomoc.
"Tenhle pokoj je tvůj a tenhle tvůj," postrčil dívky ke dveřím. Měly pokoje naproti sobě.
"Tadydle je knihovna, tady koupelna, záchod a pokoje nás ostatních," představil jim všechny dveře.
"Díky," řekla Isabel a otevřela dveře. Andre zasalutoval a seběhl dolů.
Její pokoj nebyl moc skromný. Byl zařízen do zelena. Světlo obstarávala tři okna. Pod jedním z nich stála obrovská manželská postel s nebesy. Byl tam i psací stůl s kolečkovou židlí, skříň, poličky, květiny a obraz znázorňující jakousi středověkou budovu.
Isabel upustila kufr a svalila se na postel. Byla krásně měkká. Vstala a došla k oknu. Měla ho na stejné straně, jako byla terasa. Pohlédla k bazénu. Stál tam Alex, ale už se neusmíval. Naopak. Měl smutný výraz. Naproti němu stála Kate a povzbudivě mu tiskla rameno. Isabel poodstoupila od okna. Cítila, že by nebylo dobré je rušit. Radši odtáhla kufr a opřela ho o skříň. Vyšla na chodbu a zaklepala na Sářiny dveře.
"Dále," řekla dívka vesele. Isabel otevřela. Pokoje byly stejné až na to, že měly jinak poskládaný nábytek.
"To je život!" zašvitořila Sára rozvalená a posteli.
"Jo, spát se bude krásně, ale… Tahle společnost mi připadá zvláštní. Jako by to všechno veselí a otevřenost jen hráli…" hlesla Isabel, když zavřela dveře.
"Fakt, že cítím to napětí, který jsme mezi ně vnesli, ale nemyslím si, že by na nás něco hráli,"
"Jo? Kate odešla za Alexem. Mám výhled na bazén. Stáli u něj a vypadali, že se smutkem složí k zemi… Vím, že přišli o přítele. Asi je to pro ně těžší, než si přiznávají. A my jsme jen ubohý náhražky jejich přítele… Bude to trvat, než si na nás zvyknou."
"Chápu je, taky by mi to vadilo, ale potřebovali posily. A mají je, jen si na ně budou muset zvyknout. Taky bych z toho nebyla nadšená. Ale co, to je jejich věc. Chtěli nás, mají nás, my za to nemůžeme. A teď pojď, chci se podívat do té knihovny!"


Série Smečka (Nightshade; eng.)

19. listopadu 2011 v 19:48 | Sarah |  Knihy
Zaslouží si pravá láska nejvyšší oběť?

1. Díl - Smečka
Calla Torová není jen tak obyčejná americká středoškolačka, je rozená bojovnice, navíc vůdkyně smečky Nightshadeů. Většinu života tráví v lidském těle, ale stačí jen nepatrný impulz, drobné ohrožení, a promění se ve vlčici. Brzy se však ukáže, že se nemusí ve smrtelném nebezpečí ocitnout zrovna ona nebo její blízcí, aby se její vlčí instinkty probudily. Když při hlídkování v horách narazí na Shaye, lidského mladíka, jehož na životě ohrožuje medvěd grizzly, nezaváhá a zachrání ho. Ve chvíli, kdy se zadívá do jeho očí a ucítí jeho vůni, která jí připomíná jaro, začne pochybovat o věcech, o nichž nikdy nepochybovala. O svém postavení a předem daném osudu, který ji předurčuje stát se družkou přitažlivého vůdce smečky Baneů. Existuje nějaká možnost, že by se všemu mohla vyhnout? Pokud se nechá vést srdcem, riskuje, že přijde o všechno - včetně svého života. Stojí zakázaná láska za takovou oběť? A co když pravidla, na nichž smečky Ochránců a Strážci, jejich vládcové, tak lpí, nemají zajistit všem lidem na světě bezpečí, jak si až dosud myslela, ale jen je kontrolovat? Smečkou započíná třídílná akční a zároveň romantická fantasy série..

Série: Nightshade (česky Smečka)
Nakladatel: Knižní klub
Počet stran: 400
Vazba: Vázaný

2. díl - Vzpoura

Calle se Shayem se díky Hledačům podařilo na poslední chvíli dostat z hrůzyplného domu Bosquea Mara. U Hledačů našli azyl i spojenectví a konečně můžou být spolu. Jenže Calla se probudí z mdlob do děsivé nejistoty: netuší, co se stalo s členy její smečky, s její rodinou, a strachuje se o život Rena, mladíka, který jí byl už dávno předurčen jako životní druh. Poté co se do úkrytu Hledačů dostane Callin bratr Ansel, její nejhorší obavy se potvrdí… Cítí, že svůj útěk a jeho následky může odčinit jen tehdy, když se vydá zpět do Vailu a mladé vlky osvobodí. Naštěstí Hledače, kteří se jí ujali, nemusí nijak zvlášť přesvědčovat. Záchranná výprava začíná… Druhý díl celosvětově úspěšné akční, romantické fantasy trilogie Smečka.

Série: Nightshade (česky Smečka)
Nakladatel: Knižní klub
Počet stran: 352
Vazba: Vázaný

3.Díl - Bloodrose

Počet stran: 384
Calle se podařilo přivést na stranu Hledačů Rena, který se měl stát jejím druhem a vůdcem smečky. Tím se však ocitla v nepříjemné pozici - Ren i Shay po ní touží a na tom, koho z nich si vybere, závisí jak její osobní štěstí, tak osud smečky a výsledek výprav za mocnými artefakty, které Shayovi umožní bojovat s magií Strážců a porazit nejmocnějšího z nich, Bosquea Mara. Calle nezbývá než na čas zapomenout na hlas svého srdce: začíná dobrodružný a smrtelně nebezpečný hon za zbývajícími částmi elementálního kříže, zbraně, která jako jediná může zvrátit válku ve prospěch Hledačů. Mrtvých na obou stranách přibývá, a jak se blíží závěrečná bitva, pro Callu je stále obtížnější zachovat neutralitu. To ale ještě netuší, že největší oběť je všechny teprve čeká …

Jedná se o skvělou sérii, která určitě zaujme na nejvyšší míru. I když je to kopií filmu Krev jako čokoláda
(http://www.csfd.cz/film/203549-krev-jako-cokolada/). Zrovna mám rozečtenou Vzpouru, ale musela jsem to sem dát. Jediné, co mi vadí je, že autorka udělala ze Shaye velmi nesympatického kluka (To je můj názor, někdo má možná jiný, ale s kámoškou jsme se na tom shodli). Fandím tudíž více Renovi než Shayovi. TEAM REN! Smějící se

1. kapitola - Zakončení

19. listopadu 2011 v 19:28 | Sarah |  Runy šesti sil
"Bože, já se tak těším! Už dneska! Za chvíli! Konečně! Konečně ta šestiletá dřina k něčemu bude!" jásala Jessica a nadšeně poskakovala po modrém linu. Byli ve škole, na Rawranské škole čarodějů a dnes jejich ročník končil. Konečně se z nich měli stát právoplatní čarodějové!
"Jo, konečně," Isabel se lehce pousmála. Sdílela kamarádčino nadšení, ale nedávala to tolik najevo jako ona. Bylo to již šest let, co ji tam přivedl onen záhadný muž. Od té doby ho neviděla.
"Panebože, Isabel!" ulevil si se smíchem Jim, "Nemůžeš někdy dát najevo víc zápalu?!"
"V tomhle jsi fakt děsná! Máš se radovat, ne se furt tvářit zadumaně! Uvolni se jednou!" bědovala Jessica.
"No jo, no jo!" Isabelin úsměv se rozšířil.
"Ještě kousek a bude to rekord," neodpustil si Jim jízlivou poznámku.
Isabel ho praštila do ramene a prorvala se do místnosti. Bylo to divadlo. Jediná místnost, kam se vešlo tolik lidí najednou. Neseděl tam jen končící ročník, ale i ten pátý a čtvrtý. Také zástupce každého týmu vyškolených čarodějů.
Po dokončení školy se čarodějové dělili na týmy. V jednom týmu nebylo víc než dvacet čarodějů. Jednalo se o skupinu lidí, kteří si měli navzájem pomáhat ať už při misích, nebo v běžném životě. A jejich ročník měl založit nový tým, ale ještě nebylo jisté, jestli to schválí. Čarodějové na misích totiž i umírají a jejich místo pak zaplňují nováčci. Ne každý ročník měl tu čest založit nový tým.
Isabel se s Jimem a Jessicou posadili úplně dozadu. Vepředu už nebylo místo, moc se zpozdili.
"Ach jo! Teď budu špatně vidět!" bručela Jessica.
"Ale, neubude tě," mrkla na ni dívka sedící vedle.
"Neubude, ale tohle má člověk jednou za život a já trčím vzadu!" Dívka pokrčila rameny a dál hleděla na jeviště, kde postával ředitel školy a bavil se s několika učiteli.
Sálem se nesl vzrušený šum hovorů. Ředitel se otočil k žákům a odkašlal si do mikrofonu. Hlasy utichly.
"Jsem rád, že vás zde mohu opět uvítat. Hlavně vás, mí milý čarodějové ze šestého ročníku! ,Nechť je vaše magie čistá, stejně jako srdce Světla.' Na úvod bych chtěl oznámit, že návrh na založení nového týmu byl přijat," řekl.
Sálem se rozlehlo jásání. Ředitel si počkal, až utichne.
"Sídlo budete mít v Barilliu a budete se soustřeďovat hlavně na sever Afriky. Temní řádí už i tam. Avšak… ne všichni v týmu budou. Nemůžeme ho zaplnit do posledního člověka. Tudíž půjde několik z vás do starých týmů."
Zvedla se vlna protestu, ale ředitel byl trpělivý. Opět si počkal. Poté začal předčítat jména těch, kteří se rozejdou do ostatních týmů.
Když zaznělo Isabelino jméno, bylo to jako rána do prázdna. Dívka se napjala a kousla se do rtu. Nevěřícně na čtoucího muže hleděla a ignorovala pohledy svých přátel. Také dívka sedící vedle Jessici, Sára MacHauntedová, byla na seznamu.
"Dvacet tři? To je co za tým?" obrátila se Isabel k Jessice.
"To jsou Bearers of light. Nositelé světla. Je to velmi známý tým, plný vynikajících čarodějů. Mnoho ostatních týmů k nim vzhlíží a doslova se klaní. Ti, co ne, je nenávidí nebo jim nezdravě závidí…" řekl Jim zamyšleně.
"Nezní to tak zle…" hlesla Sára a smutně se na Isabel usmála. Měla stejné číslo.
"Nezdá se mi to," odvětila Isabel nevrle.
Ředitel odložil seznam jmen a řekl: "Je mi to líto, ale je vás moc na jeden tým, s tím jste museli počítat. Nechť se vám v týmech líbí! O nový tým se postará pan Whitelaw a o ostatní zástupci z týmů, které poznáte podle čísel. Ti vám vše vysvětlí a se vším seznámí," věnoval významný pohled zástupcům, "Tak, ať už to máme z krku! Diplomy a ocenění!"
Další hodinu se předávaly diplomy a případně i ceny. Jim dostal diplom za zatím nejlepší zničení třídy a Isabel za výpomoc v nemocnici. Uměla totiž používat dva tipy magie. Uměla vyvolávat a pracovat s duchy a také léčit fyzická zranění.
Jim byl celý rudý a v rukách si nervózně šmudlal diplom, až byl brzo celý upatlaný.
"Nech už toho! Vždyť si ho zničíš!" zahuhlala Jessica a vytrhla kamarádovi diplom z rukou. Jim se tvářil ublíženě, ale neprotestoval.
Poslední věty a ředitel rozpustil mladší ročníky. Sál se ihned rychle vyprázdnil.
"Nový týme, ke mně, ostatní jděte za svými zástupci, kteří vás posléze dovedou na vaše stanoviště," řekl ještě a otočil se k žákům zády.
Isabel vstala a pokynula Sáře, aby šla s ní hledat číslo dvacet tři. Ještě se rozloučila s Jimem a Jessicou.
"Dvacet tři… Dvacet tři…" mumlala si pro sebe Sára a projížděla očima řadu starším čarodějů.
"Tam!" křikla radostně a táhla Isabel za sebou.
U jejich čísla stála dívka. Hrozně krásná dívka. Měla dlouhé šarlatové vlasy sepjaté v úhledném drdolu. Dvě kadeře jí lemovaly úzký obličej s jasnýma zelenýma očima a plnými rty. Měla štíhlou, ladnou postavu, se kterou by to rozhodně mohla dotáhnout daleko. Tu zvýraznila minisukní a upnutým tílkem.
Když k ní došli, věnovala jim přísný, arogantní pohled.
"Sára MacHauntedová a Isabel Reedová?" zeptala se povrchním tónem. Dívky přikývly.
"Dobrá, no, já jsem Kate Andyová, zástupce týmu Bearers of light. Je mi jedno, co si myslíte, ale očekávám plnou spolupráci, žádné odmlouvání a fňukání a hlavně žádné utíkání z boje! Nemám chuť dělat chůvu dvěma amatérům, takže si hleďte svého a mě neotravujte. A opovažte se pošpinit naši pověst!" dala jim poučení. Její hlas zněl tak hrozivě, že obě jen přikyvovaly.
"To by jsme měli, doufám, že už máte zabaleno, nehodlám na vás čekat! Mám zrovna rozečtenou knihu a chci si k ní co nejdříve sednout!"
"Já mám," řekla Isabel odměřeně a vysloužila si Katein nepřátelský pohled.
"Jo," Sářin hlas zněl poněkud přiškrceně.
"Tak si pro to okamžitě běžte, počkám tady!"
Dívky se rozběhli k dívčímu křídlu.
"Je děsivá…" poznamenala Sára.
"Jo, doufám, že takový nejsou všichni," řekla Isabel, "Ale co jiného, než nafoukanost a povrchnost by se dalo čekat od tak dobrého týmu?"
"Nemusí být všichni tak nakažení slávou jako ona. Třeba je tam někdo normální," neztrácela Sára naději.
Každá vešla do svého pokoje a loučila se s ním. Za týden prázdnin je bude mít někdo jiný. Prošli všechny místnosti. Loučily by se déle, ale strach z Kate je popoháněl. Potkaly se na chodbě, každá vezla svůj kufr a klíče, které odevzdaly zástupkyni. Poté se vydaly zpět k divadlu. Kate stála vedle dveří a kolem ní proudili zástupci dalších týmů a házeli po ní obdivné, ale i vražedné pohledy. Kate je ignorovala a raději hleděla na dívky. Vyšla jim vstříc.
"To to trvalo… Pojďte už!"
Dívky přikývly a přidaly se k ostatním studentům, co odcházeli do různých týmů.
Venku je uvítalo teplé počasí. Oddělili se od ostatních a zamířili k rudému autu.
"Já myslela, že takové technické vymoženosti se tady netolerují…" hlesla Isabel.
"Máme pár výhod," usmála se Kate a nasedla na místo řidiče. Dívky si sami otevřely kufr a nacpaly do něj kufry. Poté si posedaly na zadní sedadla. Ostatní studenti na ně nechápavě hleděli.
Motor rychle naskočil a luxusní auto vyrazilo po cestě určené pro povozy.
"A jaké další výhody tedy máte?" zajímala se Sára.
"Další dvě auta, sídlo ve Francii s plným moderním zařízení, ale to jsme si museli zařizovat sami, štěstí, že jsme vůbec dostali povolení… Dále chováme několik vzácných tvorů, máme přístup k nejlepším možným zbraním, neomezený portál na Zemi a loď… Doufám, že jsem na nic nezapomněla.
Dívky žasly a zároveň si užívaly jízdu v autě. Bylo to už tak dlouho, co v nějakém seděly.
"Ale jak je možný, že vám to vše povolili? Máte dobré známosti? Mají to i jiné týmy?" zajímala se Sára.
Kate se samolibě usmála: "Jeden z našich členů je v radě a má velký vliv. Sice už nechodí na mise, ale za to nám zajišťuje všechny tyhle vymoženosti, co nám dost zjednodušují život. Je to Andre Hunter starší.
Ne, ostatní takovýhle luxus nemají. Třeba jim dovolí další sídlo, to má dohromady pět týmů, nebo třeba i to neomezený portál, ale nikdy tolik věcí najednou. Ne jen naše úspěšně mise z nás dělají tak skvělý tým."
"Páni," řekla uznale Isabel, "A kolik máte zrovna členů?"
"S vámi dohromady deset,"
"Jenom?!" žasla Sára.
"Držíme se v úzkém okruhu přátel a přijímáme jen málo nováčků. Lépe se pak spolupracuje a na těžké mise v utajení je sebevražda brát hodně lidí. Jsme silní, ale jen málokdo ví, jak málo nás je. Ale jak říkám, je to tak lepší. Nemůžete mít důvěru v tucty lidí a už vůbec s nimi vycházet. Tohle dělá náš tým silnější."
"Kazíme vám počet, co?" odtušila Isabel.
"Donedávna nás bylo devět, ale jeden z našich přátel zemřel… Rozhodli jsme se tedy přijmout ředitelovu žádost. Doufám, že nebudete protestovat, pomlouvat, vyvolávat rvačky a ani nepůjdete proti ostatním. V bitvě je to nejhorší rozkol ve vlastních řadách…" řekla Kate. Její hlas zněl najednou smutně.
"Není sice nejlehčí vycházet se všemi, ale pokusíme se… Jen doufám, že pro ostatní nebudeme jen pitomí amatéři, co za nic nestojí a bylo by nejlepší, kdyby vypadli nebo umřeli," řekla Isabel. Kate neušla skrytá pointa.
"Promiňte, naposledy jsme někoho přijali před dvěmi lety, ale to, co jsem říkala je pravda. Mám svůj osobní prostor a nesnáším, když mě někdo ruší. A upřímně, jestli vás někdy nachytám u svých věcí, na tyto slova zapomenu a věřte, že nebudete mít rádi moji sílu jako nepřítele…"
"Tak soukromí si zaslouží mít každý, ne? I já mám ráda odstup, to mi věř. Chápu tě a sama bych mohla říct, že vyvolání nočních duchů ve vašich pokojích by vás moc netěšilo," zahrála Isabel na stejnou notu. Rozhodla se hrát tu jejich hru. Jestli je to banda snobů, tak ať k ní mají alespoň nějaký respekt.
"Máš duchařské schopnosti?" změnila Kate téma.
"Jo a taky léčím…"
"To nezní špatně a ty?" obrátila se k Sáře.
"Magie zvuku," usmála se, "Jediným vyvolaným tónem šel učitel k zemi… Byla to nehoda," ospravedlnila se rychle a ještě se osmělila dodat: "A jakou schopností vládneš ty?"
"Zrychlení. Jít pěšky už jsem desetkrát tam, ale auta mám ráda a taky, co bych dělala s váma?" odvětila. Na chvilku nastalo ticho a pak Kate řekla: "Už jsme tady."


Obrázky draků z netu

16. listopadu 2011 v 18:40 | Sarah |  Draci




Prolog- Nejjasnější hvězda

15. listopadu 2011 v 19:28 | Sarah |  Runy šesti sil
Seděla na houpačce. Pomalu a rytmicky se houpala. Nahoru a dolů. Ten pocit ji alespoň trochu uklidňoval. Nesnášela je. Nesnášela svou nevlastní sestru Amy. Nesnášela své nevlastní rodiče. Věděla, že je adoptovaná. Proč si ji ale brali, když ji nemají rádi?! Připadala si jen jako služka. Boxovací panák své sestry a poskok rodičů. Nic víc. Jen ubohá, pitomá Isabel Reedová.
Její sestře bylo čtrnáct. Tudíž byla o čtyři roky starší než Isabel. Jednalo se o mohutnější dívku s obarvenými černými vlasy. Věčně chodila přehnaně namalovaná, měla tetování i piercing. Považovala se za tu nejdokonalejší na světě. Její mladší sestra nebyla nic. Jen nicka. Šedá myš. Drobná, vyhublá dívka s plavými vlasy a nezvykle šedými oči.
Stejně tak její rodiče. Nebyla pro ně nic. Jen někdo, na kom si vylijí zlost, když přijdou z práce. Jen někdo, kdo za ně umyje nádobí, zamete a uvaří kafe. Isabelina adoptivní matka byla neplodná, ale její muž ji miloval. Proto také překousnul to, že nebude mít vlastní děti.
Isabel se vysmrkala a otřela si slzy. Už ji to nebavilo. Mnohokrát přemýšlela o tom, že uteče z domova, ale bála se.
Amy má pravdu! Nejsem nic! Jsem jen srab a nicka! Pomyslela si a z hrdla se jí vyvalily další vzlyky.
Pohlédla na oblohu. Couvající srpek měsíce vysel na obloze jako jediný záchytný bod v temně modré nicotě vesmíru. Ne nebyl jediný. Kus od něj svítily dvě hvězdy. Jedna velká, jasná, okouzlující. Světlo, jež svádí duše na scestí. Druhá malá, téměř neviditelná… Pro svět nepotřebná.
Tak jako já. Mé světlo. Slabé a nicotné…
"Ne, mýlíš se. Ty jsi ta velká! Tak jasná a tak krásná!"
Isabel sebou trhla. Znala ten hlas. Její malý bratr. Vlastní bratr. Zemřel. Pamatovala si ho. Jen jeho, rodiče ne. Vídala ho. Tedy spíš jeho ducha. Nevěděla, co si o tom myslet. Zbláznila se? Má halucinace?
"Ale co, každý může mít imaginárního přítele…" zašeptala a sklonila hlavu.
"Připadám ti tak neviditelný?" Jaime se ušklíbl tím svým obvyklým způsobem a dál vesele poskakoval kolem stromu s houpačkou. V očích mu svítilo dětství a štěstí. Štěstí a to byl mrtvý. Isabel ho nechápala.
"Sestří! Pojď si hrát!" zavýskl radostně. Bylo mu sedm let. Stejně jako bylo Isabel, když všichni zemřeli. Byli to dvojčata.
"A co bys chtěl hrát?" zeptala se hlasem zastřeným slzami.
"Na schovku!" vykřikl a zastavil se přímo před sestrou.
"Ale tu vždycky vyhraješ! Umíš zmizet! Já ne…"
"Nebudu mizet! Schovám se někde tady! Slibuju!" Nehodlal se vzdát své oblíbené hry.
"Dobrá…"
"A nekoukej!" napomenul ji vesele. Když si zakryla oči, odběhl.
"Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset! Ať jsi, kde jsi, už jdu!" křikla.
"ISABEL!" zahřměl z domu otec, "Přestaň hrát ty svoje pitomý hry a pojď sem!"
Dívka sebou trhla a slzy se jí znovu nahrnuly do očí. Tak nesnášela jeho hlas!
Přikrčila se a pomalu se došourala ke dveřím.
"Kde jsi zase byla! Amy potřebuje pomoc s úklidem v pokoji! Proč by měla sama uklízet ty tvoje věci?! Padej nahoru a hned!"
"Sestři! To už jdeš pryč?" zpoza křoví vylezl Jaime a smutným výrazem. Nikdo jiný ho neviděl a ona se bála před svým otcem odpovídat. Jen přikývla oběma a vyběhla nahoru do jejich společného pokoje.
Amy se tam tyčila jak hrozivá socha boha války nad haldou obsahu Isabeliny skříně, hraček a učebnic do školy.
"Ukliď si to a dělej!" křikla Amy a hodila po ní vražedný pohled.
"Já jdu s Bryanem ven. Jestli to nebude uklizený, než se vrátím, zabiju tě!" Třískla devřmia odešla.
Isabel zůstala sama v pokoji. Ty věci jí ze skříně vyházela. Dělala to pořád. Vytáhla všechny její složené a uklizené věci a pohodila je na zem. Isabel jí nechápala. A už jí to nebavilo.
Ať si poslouží! S brekem nemilosrdně rozkopala věci po celém pokoji a svalila se na postel. Takhle už dál nemohla!
Sotva se vybrečela, vstala, naházela pár kusů oblečení do batohu, ukradla sestře všechno propašované jídlo a opití a vydala se k oknu. Hned u něj stál mohutný strom. Chytla se jeho větve a se srdcem v krku přeručkovala až ke kmenu. Ulevilo se jí, když slezla na zem. Okamžitě se objevil Jaime.
"Kam deš, sestří?" zajímal se s očima navrch hlavy.
"Nevím," špitla a vyšla na ulici. Byla prázdná. Bodejť by ne, bylo deset hodin večer.
Isabel kráčela k lesu, kde chtěla přenocovat. Nevěděla, jak dlouho se hodlá schovávat, ale určitě tak dlouho, aby z toho měli všichni problém. Zítra měla přijít sociálka. Isabel byla totiž označena za labilní a traumatizovanou osobu. Pohrdala tím označením, pohrdala všemi.
Brzy ji obklopilo šero lesa. Bála se, ale Jaime jí dodával odvahu.
Zastavila a rozhlédla se pro dobrém místu na přenocování. Někde v okolí měla být bouda na stromě…
"Sestří, nelíbí se mi to tady," ozval se kňourající Jaime.
"Prosimtě, je to jenom les a já nejsem Červená Karkulka…" Utěšovala sebe i jeho.
"Ano, ale Červená Karkulka není jediný, kdo se ztratil v lese. Cožpak neznáš… třeba Perníkovou chaloupku?" To neříkal Jaime. Hluboký mužský hlas.
Isabel se vyděšeně otočila. Měl zvláštní oblečení. Zelený plášť s kápí, hnědé kalhoty a hnědé tenisky. To doplňovalo triko s reklamním logem jedné firmy. Tudíž velmi zvláštní kombinace…
Jaime zamrkal a rozesmál se mužově vzhledu.
"Je zde něco k smíchu?" Oba ztuhli.
"Zmiz, duchu, zde pro tebe není místo," dodal.
"NE!" křikla Isabel, ale bratr byl pryč. Zděšeně se zahleděla na cizince. Jak to, že ho viděl? Co je zač?
"Pojď, Isabel, ty sem nepatříš. Patříš k nám," mužův hlas najednou zněl vlídně a vřele.
Isabel ustoupila: "Kdo-kdo jste?!"
"Já? Já jsem ten, kdo byl vyslán, aby tě přivedl k nám. Jsem čaroděj," řekl.
"Čaroděj?! Ale… To není možný!" panikařila.
"Prostě mi jen podej ruku, děvče, tvá cesta už je určena předem, nevyhneš se jí, ať chceš nebo ne."
Isabel nevěděla, co dělat. Ten muž zněl tak přesvědčivě, ale… ale to nemohla být pravda!
"Lžeš!" křikla na něj, "Snažíš se mě přesvědčit o lži!"
"Já nikdy nelžu…"
Isabel pohlédla na dvě hvězdy na obloze. Velká a malá… Než se nadála, Muž ji chytil za ruku a svět se ztratil v záři.