Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

1. kapitola - Zakončení

19. listopadu 2011 v 19:28 | Sarah |  Runy šesti sil
"Bože, já se tak těším! Už dneska! Za chvíli! Konečně! Konečně ta šestiletá dřina k něčemu bude!" jásala Jessica a nadšeně poskakovala po modrém linu. Byli ve škole, na Rawranské škole čarodějů a dnes jejich ročník končil. Konečně se z nich měli stát právoplatní čarodějové!
"Jo, konečně," Isabel se lehce pousmála. Sdílela kamarádčino nadšení, ale nedávala to tolik najevo jako ona. Bylo to již šest let, co ji tam přivedl onen záhadný muž. Od té doby ho neviděla.
"Panebože, Isabel!" ulevil si se smíchem Jim, "Nemůžeš někdy dát najevo víc zápalu?!"
"V tomhle jsi fakt děsná! Máš se radovat, ne se furt tvářit zadumaně! Uvolni se jednou!" bědovala Jessica.
"No jo, no jo!" Isabelin úsměv se rozšířil.
"Ještě kousek a bude to rekord," neodpustil si Jim jízlivou poznámku.
Isabel ho praštila do ramene a prorvala se do místnosti. Bylo to divadlo. Jediná místnost, kam se vešlo tolik lidí najednou. Neseděl tam jen končící ročník, ale i ten pátý a čtvrtý. Také zástupce každého týmu vyškolených čarodějů.
Po dokončení školy se čarodějové dělili na týmy. V jednom týmu nebylo víc než dvacet čarodějů. Jednalo se o skupinu lidí, kteří si měli navzájem pomáhat ať už při misích, nebo v běžném životě. A jejich ročník měl založit nový tým, ale ještě nebylo jisté, jestli to schválí. Čarodějové na misích totiž i umírají a jejich místo pak zaplňují nováčci. Ne každý ročník měl tu čest založit nový tým.
Isabel se s Jimem a Jessicou posadili úplně dozadu. Vepředu už nebylo místo, moc se zpozdili.
"Ach jo! Teď budu špatně vidět!" bručela Jessica.
"Ale, neubude tě," mrkla na ni dívka sedící vedle.
"Neubude, ale tohle má člověk jednou za život a já trčím vzadu!" Dívka pokrčila rameny a dál hleděla na jeviště, kde postával ředitel školy a bavil se s několika učiteli.
Sálem se nesl vzrušený šum hovorů. Ředitel se otočil k žákům a odkašlal si do mikrofonu. Hlasy utichly.
"Jsem rád, že vás zde mohu opět uvítat. Hlavně vás, mí milý čarodějové ze šestého ročníku! ,Nechť je vaše magie čistá, stejně jako srdce Světla.' Na úvod bych chtěl oznámit, že návrh na založení nového týmu byl přijat," řekl.
Sálem se rozlehlo jásání. Ředitel si počkal, až utichne.
"Sídlo budete mít v Barilliu a budete se soustřeďovat hlavně na sever Afriky. Temní řádí už i tam. Avšak… ne všichni v týmu budou. Nemůžeme ho zaplnit do posledního člověka. Tudíž půjde několik z vás do starých týmů."
Zvedla se vlna protestu, ale ředitel byl trpělivý. Opět si počkal. Poté začal předčítat jména těch, kteří se rozejdou do ostatních týmů.
Když zaznělo Isabelino jméno, bylo to jako rána do prázdna. Dívka se napjala a kousla se do rtu. Nevěřícně na čtoucího muže hleděla a ignorovala pohledy svých přátel. Také dívka sedící vedle Jessici, Sára MacHauntedová, byla na seznamu.
"Dvacet tři? To je co za tým?" obrátila se Isabel k Jessice.
"To jsou Bearers of light. Nositelé světla. Je to velmi známý tým, plný vynikajících čarodějů. Mnoho ostatních týmů k nim vzhlíží a doslova se klaní. Ti, co ne, je nenávidí nebo jim nezdravě závidí…" řekl Jim zamyšleně.
"Nezní to tak zle…" hlesla Sára a smutně se na Isabel usmála. Měla stejné číslo.
"Nezdá se mi to," odvětila Isabel nevrle.
Ředitel odložil seznam jmen a řekl: "Je mi to líto, ale je vás moc na jeden tým, s tím jste museli počítat. Nechť se vám v týmech líbí! O nový tým se postará pan Whitelaw a o ostatní zástupci z týmů, které poznáte podle čísel. Ti vám vše vysvětlí a se vším seznámí," věnoval významný pohled zástupcům, "Tak, ať už to máme z krku! Diplomy a ocenění!"
Další hodinu se předávaly diplomy a případně i ceny. Jim dostal diplom za zatím nejlepší zničení třídy a Isabel za výpomoc v nemocnici. Uměla totiž používat dva tipy magie. Uměla vyvolávat a pracovat s duchy a také léčit fyzická zranění.
Jim byl celý rudý a v rukách si nervózně šmudlal diplom, až byl brzo celý upatlaný.
"Nech už toho! Vždyť si ho zničíš!" zahuhlala Jessica a vytrhla kamarádovi diplom z rukou. Jim se tvářil ublíženě, ale neprotestoval.
Poslední věty a ředitel rozpustil mladší ročníky. Sál se ihned rychle vyprázdnil.
"Nový týme, ke mně, ostatní jděte za svými zástupci, kteří vás posléze dovedou na vaše stanoviště," řekl ještě a otočil se k žákům zády.
Isabel vstala a pokynula Sáře, aby šla s ní hledat číslo dvacet tři. Ještě se rozloučila s Jimem a Jessicou.
"Dvacet tři… Dvacet tři…" mumlala si pro sebe Sára a projížděla očima řadu starším čarodějů.
"Tam!" křikla radostně a táhla Isabel za sebou.
U jejich čísla stála dívka. Hrozně krásná dívka. Měla dlouhé šarlatové vlasy sepjaté v úhledném drdolu. Dvě kadeře jí lemovaly úzký obličej s jasnýma zelenýma očima a plnými rty. Měla štíhlou, ladnou postavu, se kterou by to rozhodně mohla dotáhnout daleko. Tu zvýraznila minisukní a upnutým tílkem.
Když k ní došli, věnovala jim přísný, arogantní pohled.
"Sára MacHauntedová a Isabel Reedová?" zeptala se povrchním tónem. Dívky přikývly.
"Dobrá, no, já jsem Kate Andyová, zástupce týmu Bearers of light. Je mi jedno, co si myslíte, ale očekávám plnou spolupráci, žádné odmlouvání a fňukání a hlavně žádné utíkání z boje! Nemám chuť dělat chůvu dvěma amatérům, takže si hleďte svého a mě neotravujte. A opovažte se pošpinit naši pověst!" dala jim poučení. Její hlas zněl tak hrozivě, že obě jen přikyvovaly.
"To by jsme měli, doufám, že už máte zabaleno, nehodlám na vás čekat! Mám zrovna rozečtenou knihu a chci si k ní co nejdříve sednout!"
"Já mám," řekla Isabel odměřeně a vysloužila si Katein nepřátelský pohled.
"Jo," Sářin hlas zněl poněkud přiškrceně.
"Tak si pro to okamžitě běžte, počkám tady!"
Dívky se rozběhli k dívčímu křídlu.
"Je děsivá…" poznamenala Sára.
"Jo, doufám, že takový nejsou všichni," řekla Isabel, "Ale co jiného, než nafoukanost a povrchnost by se dalo čekat od tak dobrého týmu?"
"Nemusí být všichni tak nakažení slávou jako ona. Třeba je tam někdo normální," neztrácela Sára naději.
Každá vešla do svého pokoje a loučila se s ním. Za týden prázdnin je bude mít někdo jiný. Prošli všechny místnosti. Loučily by se déle, ale strach z Kate je popoháněl. Potkaly se na chodbě, každá vezla svůj kufr a klíče, které odevzdaly zástupkyni. Poté se vydaly zpět k divadlu. Kate stála vedle dveří a kolem ní proudili zástupci dalších týmů a házeli po ní obdivné, ale i vražedné pohledy. Kate je ignorovala a raději hleděla na dívky. Vyšla jim vstříc.
"To to trvalo… Pojďte už!"
Dívky přikývly a přidaly se k ostatním studentům, co odcházeli do různých týmů.
Venku je uvítalo teplé počasí. Oddělili se od ostatních a zamířili k rudému autu.
"Já myslela, že takové technické vymoženosti se tady netolerují…" hlesla Isabel.
"Máme pár výhod," usmála se Kate a nasedla na místo řidiče. Dívky si sami otevřely kufr a nacpaly do něj kufry. Poté si posedaly na zadní sedadla. Ostatní studenti na ně nechápavě hleděli.
Motor rychle naskočil a luxusní auto vyrazilo po cestě určené pro povozy.
"A jaké další výhody tedy máte?" zajímala se Sára.
"Další dvě auta, sídlo ve Francii s plným moderním zařízení, ale to jsme si museli zařizovat sami, štěstí, že jsme vůbec dostali povolení… Dále chováme několik vzácných tvorů, máme přístup k nejlepším možným zbraním, neomezený portál na Zemi a loď… Doufám, že jsem na nic nezapomněla.
Dívky žasly a zároveň si užívaly jízdu v autě. Bylo to už tak dlouho, co v nějakém seděly.
"Ale jak je možný, že vám to vše povolili? Máte dobré známosti? Mají to i jiné týmy?" zajímala se Sára.
Kate se samolibě usmála: "Jeden z našich členů je v radě a má velký vliv. Sice už nechodí na mise, ale za to nám zajišťuje všechny tyhle vymoženosti, co nám dost zjednodušují život. Je to Andre Hunter starší.
Ne, ostatní takovýhle luxus nemají. Třeba jim dovolí další sídlo, to má dohromady pět týmů, nebo třeba i to neomezený portál, ale nikdy tolik věcí najednou. Ne jen naše úspěšně mise z nás dělají tak skvělý tým."
"Páni," řekla uznale Isabel, "A kolik máte zrovna členů?"
"S vámi dohromady deset,"
"Jenom?!" žasla Sára.
"Držíme se v úzkém okruhu přátel a přijímáme jen málo nováčků. Lépe se pak spolupracuje a na těžké mise v utajení je sebevražda brát hodně lidí. Jsme silní, ale jen málokdo ví, jak málo nás je. Ale jak říkám, je to tak lepší. Nemůžete mít důvěru v tucty lidí a už vůbec s nimi vycházet. Tohle dělá náš tým silnější."
"Kazíme vám počet, co?" odtušila Isabel.
"Donedávna nás bylo devět, ale jeden z našich přátel zemřel… Rozhodli jsme se tedy přijmout ředitelovu žádost. Doufám, že nebudete protestovat, pomlouvat, vyvolávat rvačky a ani nepůjdete proti ostatním. V bitvě je to nejhorší rozkol ve vlastních řadách…" řekla Kate. Její hlas zněl najednou smutně.
"Není sice nejlehčí vycházet se všemi, ale pokusíme se… Jen doufám, že pro ostatní nebudeme jen pitomí amatéři, co za nic nestojí a bylo by nejlepší, kdyby vypadli nebo umřeli," řekla Isabel. Kate neušla skrytá pointa.
"Promiňte, naposledy jsme někoho přijali před dvěmi lety, ale to, co jsem říkala je pravda. Mám svůj osobní prostor a nesnáším, když mě někdo ruší. A upřímně, jestli vás někdy nachytám u svých věcí, na tyto slova zapomenu a věřte, že nebudete mít rádi moji sílu jako nepřítele…"
"Tak soukromí si zaslouží mít každý, ne? I já mám ráda odstup, to mi věř. Chápu tě a sama bych mohla říct, že vyvolání nočních duchů ve vašich pokojích by vás moc netěšilo," zahrála Isabel na stejnou notu. Rozhodla se hrát tu jejich hru. Jestli je to banda snobů, tak ať k ní mají alespoň nějaký respekt.
"Máš duchařské schopnosti?" změnila Kate téma.
"Jo a taky léčím…"
"To nezní špatně a ty?" obrátila se k Sáře.
"Magie zvuku," usmála se, "Jediným vyvolaným tónem šel učitel k zemi… Byla to nehoda," ospravedlnila se rychle a ještě se osmělila dodat: "A jakou schopností vládneš ty?"
"Zrychlení. Jít pěšky už jsem desetkrát tam, ale auta mám ráda a taky, co bych dělala s váma?" odvětila. Na chvilku nastalo ticho a pak Kate řekla: "Už jsme tady."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 25. listopadu 2011 v 13:52 | Reagovat

Pěkná píseň:D.

2 Anna Anna | 5. prosince 2011 v 17:51 | Reagovat

super :)) úžasné dál je to dobrý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama