Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

2. kapitola - Bearers of light

20. listopadu 2011 v 16:49 | Sarah |  Runy šesti sil
Byla to velká budova. Mnohem větší, než si dívky představovaly. Měla tři patra, spoustu oken, prosklené dveře a patřila k ní zahrada, na které parkovaly další dvě auta. Nad dveřmi se leskla cedule s číslem dvacet tři. Na prosklených dveřích byl ve skle vyryt název týmu. Budova byla béžová a měla špičatou střechu.
"Páni…" hlesla Sára.
"Ucházející, co říkáte," zazubila se Kate.
"Mega hodně ucházející," řekla Sára a pohlédla na auta, "Hele, takovýhle jsme měli!" Ukázala na černé BMW.
Kate zastavila a vytáhla klíčky ze zapalování. Dívky vylezly z auta, přičemž se Sára vrhla k černému BMW.
"Ať tě ani nenapadne na to sáhnout!" varovala ji Kate, "Josh to auto miluje, jestli tě u něj uvidí, asi tě zabije."
Sára se zarazila, pohlédla do okna a s nespokojeným mumláním si šla vytáhnout kufr. Kate ji s úsměvem pozorovala a mrkla na postavu muže, která se rýsovala v okně. Muž se otočil a přitom něco říkal. Zamkla auto a vedla dívky ke dveřím.
"Takže, ehm, ehm, je mi čest vás zde uvítat," řekla ironicky a otevřela dveře. Naskytl se jim pohled na rozlehlou místnost s několika skříněmi, věšáky, botníky, dveřmi a schody. Všechno bylo urovnané a sladěné do hnědo béžové barvy. Včetně lina a tapet. Místnost byla dobře osvětlená.
"Nevypadá to zle…" řekla uznale Isabel.
"Ještě aby ne," poznamenala Kate a vydala se do schodů, "Dělejte, zbytek čeká nahoře."
Vystoupali po dřevěných schodech se zdobeným zábradlím do prvního patra. Chvilku jim to trvalo, neboť s sebou vláčeli ještě ty kufry.
"Kufry nechte tady, pak si je dáte do pokojů…" hlesla Kate a ukázala ke zdi vedle polic s různými cenami a suvenýry. Dívkám se ulevilo, že se svého nákladu zbavily.
Kate je zavedla do jedné z místností. Byl tam gauč, křesla, vitríny, mohutný stůl, na kterém se povalovaly knihy a papíry. Místnost zdobily dvě vysoké palmy, několik zvláštních obrazů a nechyběl krb a dvoukřídlé dveře vedoucí na terasu. V místnosti byly další otevřené dveře a Isabel v nich spatřila kousek kuchyně. Celá místnost se blyštěla bělobou a navazovala příjemnou atmosféru. Byla provoněná vlhkým, slaným vzduchem od nedalekého moře.
"Znovu páni…," hlesla Sára.
Isabel si až nyní všimla muže, který stál za křeslem. Byl vytáhlý, štíhlý a působil pohodovým dojmem. Měl zlaté vlasy s černým melírem, v nich posazené zelené sluneční brýle. V obličeji ještě přetrvaly dětské rysy, které zvýrazňovaly veselé, azurové oči. Byl oblečen v kraťasech a volném triku a pravou ruku mu zdobily čtvery náramky.
"Takže holky a hned dvě," zazubil se, "Jsem rád, že jste konečně dorazili, já jsem Andre." S úsměvem jim potřásl rukou. Dívky se na sebe nechápavě podívali. Ten z rady?
Kate jejich zmatek vycítila a pravila: "Ne, ten z rady je jeho otec. On jen nesnáší, když mu někdo říká Junior."
"Aha," řekla Isabel omluvně, "Já jsem Isabel Reedová a tohle je Sára MacHauntedová."
Andre se znovu zazubil a protáhl se.
"Super," řekl ještě a svalil se na gauč. Kate mu vlepila lehký políček a zeptala se: "Kde jsou ostatní?"
"Josh je v knihovně, Alex někde nahoře a o zbytku nic nevím," odvětil ležérně a položil si nohy na opěradlo.
"Jack je ve sklepě, Sam venku, Oliver taky venku a Seniora si zavolali na poradu nebo co," ozval se hlas u dveří. Dívky se otočily a spatřili dalšího muže. Byl vysoký zhruba jako Andre. Vlasy měl ale světlejší a jeho oči se leskly jako smaragdy. Na rozdíl od Andreho měl ostře řezané rysy. Na sobě mě hnědou, koženou bundu a divně nasazenou kapuci.
"Alexandr Herwin," představila ho Kate. Došla k němu a peskovala ho: "Už zase?! Když už ti dojde, že si tu kapuci nemáš nasazovat!" Strhla mu ji. Alex protáhl obličej a prohrábl si zlaté vlasy.
"No jo furt!" zahuhlal a vesele mrkl na dívky.
Andre se rozesmál: "Už zase ta kapuce?! Alexy, Alexy, kdy už to hloupou bundu konečně vyhodíš?!" Andre to řekl vysokým hlasem, kterým zřejmě chtěl napodobit Kate.
Alex si bundu sundal a mrštil ji po Andrem se slovy: "Pitomče!"
Pod bundou nic neměl. Dívkám se naskytl pohled na jeho vypracované tělo.
"Už dlouho jsme si nezměřili síly!" prohodil Alex ledabyle a rozeběhl se přes místnost. Vyběhl na balkon, přeskočil zábradlí a spadl dolů.
"Nebojte, nezabil se," řekla Kate, když si všimla paniky, se kterou dívky hleděly ven, "Zapomněla jsem vám říct, že máme bazén. Alex se hrozně rád předvádí…"
Sára s letmým úsměvem pokynula Isabel a obě vyšly na terasu. Byl z ní úžasný výhled na les a jezero a zelené pole. Dům stál šikovně na kraji města a terasa byla postavená směrem od něho.
Isabel se naklonila přes zábradlí a sledovala velký bazén s čirou vodou. Kolem bazénu byla lehátka a slunečníky. Připadala si jako na dovolené.
"Skočte!" ozvalo se zezdola. Pohlédla na Alexe, který si celý mokrý vylezl na lehátko.
"V oblečení? Blázníš?" vyvalila na něj Sára oči.
Alex se zatahal za černé kalhoty.
"Tss," odvětila a obrátila se zpět dovnitř. Isabel věnovala Alexovi poslední hloubavý pohled a vydala se za Sárou.
"Chlapci se očividně bojí ukázat, tak vás Andre alespoň zavede do pokojů, že?" řekla Kate už na odchodu.
"Zrovna jsem si sedl," rozhodil Andre rukama.
"Přesněji řečeno lehl, dělej!" A odešla.
"Ona všechny děsně peskuje…" postěžoval si a vstal.
"Je tady jediná dívky, že? Nebo alespoň byla," odtušila Isabel.
"Máš pravdu. Dlouhou dobu tady zastává roli jediné dívky. To jí asi podporuje v dojmu, že nás má na starost a dělá nám mámu," přikývl Andre zasmušile a vstal, "Dovedu vás do těch pokojů…"
Dívky na chodbě popadly kufry a šli za ním do druhého patra. Odmítaly jeho pomoc.
"Tenhle pokoj je tvůj a tenhle tvůj," postrčil dívky ke dveřím. Měly pokoje naproti sobě.
"Tadydle je knihovna, tady koupelna, záchod a pokoje nás ostatních," představil jim všechny dveře.
"Díky," řekla Isabel a otevřela dveře. Andre zasalutoval a seběhl dolů.
Její pokoj nebyl moc skromný. Byl zařízen do zelena. Světlo obstarávala tři okna. Pod jedním z nich stála obrovská manželská postel s nebesy. Byl tam i psací stůl s kolečkovou židlí, skříň, poličky, květiny a obraz znázorňující jakousi středověkou budovu.
Isabel upustila kufr a svalila se na postel. Byla krásně měkká. Vstala a došla k oknu. Měla ho na stejné straně, jako byla terasa. Pohlédla k bazénu. Stál tam Alex, ale už se neusmíval. Naopak. Měl smutný výraz. Naproti němu stála Kate a povzbudivě mu tiskla rameno. Isabel poodstoupila od okna. Cítila, že by nebylo dobré je rušit. Radši odtáhla kufr a opřela ho o skříň. Vyšla na chodbu a zaklepala na Sářiny dveře.
"Dále," řekla dívka vesele. Isabel otevřela. Pokoje byly stejné až na to, že měly jinak poskládaný nábytek.
"To je život!" zašvitořila Sára rozvalená a posteli.
"Jo, spát se bude krásně, ale… Tahle společnost mi připadá zvláštní. Jako by to všechno veselí a otevřenost jen hráli…" hlesla Isabel, když zavřela dveře.
"Fakt, že cítím to napětí, který jsme mezi ně vnesli, ale nemyslím si, že by na nás něco hráli,"
"Jo? Kate odešla za Alexem. Mám výhled na bazén. Stáli u něj a vypadali, že se smutkem složí k zemi… Vím, že přišli o přítele. Asi je to pro ně těžší, než si přiznávají. A my jsme jen ubohý náhražky jejich přítele… Bude to trvat, než si na nás zvyknou."
"Chápu je, taky by mi to vadilo, ale potřebovali posily. A mají je, jen si na ně budou muset zvyknout. Taky bych z toho nebyla nadšená. Ale co, to je jejich věc. Chtěli nás, mají nás, my za to nemůžeme. A teď pojď, chci se podívat do té knihovny!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | 5. prosince 2011 v 17:42 | Reagovat

úžasný :)))
budeš psát dál????
doufám že jo, fakt super :D

2 Sarah Sarah | 5. prosince 2011 v 19:45 | Reagovat

Jo budu! Díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama