Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

Leden 2012

2. kapitola - Příběh Rubínu

27. ledna 2012 v 14:51 | Sarah |  Rubínové srdce
Mira pomalu otevřela oči. Celé tělo jí brnělo a svaly bolely.
V okolí vládlo šero. Ležela u Runnici v domě na provizorní posteli. Na stejné, jako spala každý den. Museli ji tam donést, když byla v bezvědomí. V hlavě si přehrála celý ten den. Avšak s mezerami.
Jsi zde? Slyšíš mě? Pokusila se navázat kontakt s Rubínem.
"Jsem zde už mnoho let. Nevím, proč bych teď měla odejít…" ozvala se odpověď.
P-počkej! Mnoho let?! Ale vždyť…
"Zatím mě nebylo třeba. Neměla jsem důvod s tebou navazovat nějaký kontakt…"
Ale proč mě Rubín, tedy ty, chráníš? Proč jsi mě nenechala těm démonům? A proč se mnou komunikuješ a pomáháš mi, zatímco ostatním ne? Mira byla zmatená.
"Jednou na to přijdeš sama…" odvětil hlas tajemně.
Mira se chtěla ptát dál, ale do pokoje vešla Runnica.
"Konečně ses probrala!" řekla žena radostně.
Mira na ni překvapeně zamrkala, ale pak se probrala a tiše se zeptala: "Co se stalo? Co dělám tady? J-jak dlouho jsem v bezvědomí?"
Runnica se k posadila a ochotně jí vše vylíčila ze svého pohledu.
"… a pak se tě snažili donést na ošetřovnu, ale Rubín tě k sobě nechtěl pustit. Vzdouval se, zarýval do země a ani ty jsi nemohla dál. Bylo to velmi podivné. S Ellarem jsme jim pak řekli, ať tě donesou k nám… Kishenia se o tebe velmi zajímá. Myslí si, že jsi ve spojení s Rubínem… Asi za tebou brzy někoho pošle… Ale řekni mi, co se tam stalo podle tebe?"
Mira nad jejími slovy chvíli přemýšlela a pak se zamyslela i nad svou odpovědí. Popsala jí celý ten zážitek, jak si ho vybavovala, včetně toho hlasu, který je údajně Rubínu.
Runnica se netvářila moc přesvědčeně. Zdálo se jí to přehnané a nedávalo to smysl, vzhledem k tomu, jak na ni Rubín reagoval.
Mira na jejím výrazu poznala, že jí nevěří. Odevzdaně tedy zavrtěla hlavou a posadila se.
"Ano, myslím, že už se probrala…" rozlehl se ve vedlejší místnosti Ellarův hluboký hlas. Po chvilce se ve dveřích do pokoje objevila Ellarova nízká postava. A hned za ním stála štíhlá postava dívky s havraními vlasy.
Runnica se automaticky uklonila se slovy: "Slečno Terillo…"
Mira se zamračila. Terilla… Něco mi to říká… Kdo jenom… No jo… Dcera Kishenii. Naznačila pouze úklonu hlavou. Za zlé jí to mít nemohla.
"Ráda vidím, že ses konečně probrala!" usmála se dívka vlídně. Pak se otočila k manželům a zeptala se: "Mohli byste nás nechat o samotě?"
Oba přikývli a vyšli ze dveří, které za sebou zavřeli.
Mira Terillu zamračeně pozorovala. Zajímalo ji, co jen může chtít… Zajisté, zajímá ji pouze Rubín. Co jiného…
"Ahoj, já jsem Terilla," začala dívka s úsměvem a podala Miře ruku.
"Já Mira. Je mi ctí," hlesla a stiskla Terille ruku.
"Matka mě požádala, abych se tě zeptala, co se stalo a co víš o Rubínu. Zajímá se, proč tě Rubín chrání a zároveň odvrhuje," pokračovala Terillla.
Mira si povzdechla a vylíčila jí příběh stejně jako Runnice.
"Takže na tebe Rubín promlouval? A ty chvilky, kdy ses zdála být tak silná byly, když nad tebou přebral vládu? Hm… A nevysvětlil ti to?"
"Ne… Řekla mi, že na to časem přijdu sama…"
Terilla má pravdu. Proč mi nic nechceš objasnit?!
"Počkej, ty o Rubínu mluvíš jako o ženě…" přerušila ji Terilla.
"Má ženský hlas…"
"Ženský hlas?" zamračila se, "Zeptej se na jméno…"
Jméno? Že by ses přece nejmenovala jen Rubín?
"Je to pro tvou bezpečnost. Odhalení celého tajemství by mohlo stát život mnoho lidí, včetně tebe… A mé pravé jméno? Dobrá. Alreta."
"Jmenuje se Alreta…"
"Alreta?! Já tu tušila…" Terilla se najednou zdála být nějaká rozrušená.
"Co? Kdo je Alreta?" zajímala se Mira.
"Alreta byla čarodějka. To ona má na svědomí, že je Rubín na dvě poloviny…"
"Čarodějka? Zdá se, že o Rubínu víš vše…"
"Ano… Jestli chceš, povím ti, jak Rubín vznikl…"
Mira dychtivě přikývla a tak Terilla spustila: "Zajisté znáš draky. Údajně vyhynulé tvory. Avšak tak tomu není. Před mnoha lety, když Krvavý vrch osidloval poslední drak, byli lidé velmi utlačovaní démony, které drak zahnal na útěk. Lovci se tedy rozhodli, že vymítí problém i s kořeny. Vydali se na vrch. Cestu jim zkřížilo mnoho démonů a mnoho lovců padlo dřív, než se k drakovi vůbec stačili přiblížit. Avšak i přesto to většina z nich přežila. Draka hledali bezúspěšně mnoho dní, až si je Pán nebes našel sám. Jeho oči měly barvu čerstvé krve a šupinatá kůže byla temná jak ta nejtemnější noc. Svou velikostí a majestátností překonával samotné bohy, až se několik lovců zbaběle dalo na útěk.
Lovci byli zdatní bojovníci, ale drak byl mnohem silnější. Boj trval celé dva dny, než zůstalo posledních šest lovců ze dvou set. Legenda praví, že jeden z mladých lovců po něm v návalu vzteku hodil oštěp a zasáhl ho přímo doprostřed čela, odkud se začala valit rudá záře. Z čela mu vylétl rudý kámen a v tu chvíli drak upadl do věčného spánku. Kámen zářil tak jasně, že bylo možné tu záři pozorovat i ve vzdálených vesnicích. Když uhasl, mladý lovec ho sebral ze země. Avšak kámen znovu zazářil, zaútočil na mladíka a na místě ho zabil. Ostatní z toho byli vystrašení, ale báli se ho nechat v blízkosti draka, aby se znovu neprobudil. Celou cestu zpátky ho zabaleného v látkách táhl za sebou kůň.
Když ho donesli k hradní čarodějce, určila, že je to rubín, ale cítila z něj velice mocnou auru, kterou ani ona nedokázala překonat. Sdělila jim, že se nesmí za žádnou cenu dostat do rukou démona. Byl tedy umístěn do podzemí hradu a nepřetržitě hlídán nejlepšími vojáky a lovci. A jeden z těch vojáků měl dceru, která se o Rubín velmi zajímala. Jednoho dne následovala otce na hlídku. Nepozorovaně prolezla až ke strážcům. Avšak neuměla se tak dobře plížit a tak si jí zanedlouho všimli, ale stačilo to. Zapečetěné dveře se rozlétly a zářící Rubín se vznášel ve vzduchu.
Jistě si dokážeš představit, jak byli všichni vyděšení a nikdo nevěděl, co dělat. Dívka - Alreta - sebrala odvahu a i přes varování ostatních Rubín uchopila. Rubín zhasl aniž by dívce ublížil. Alreta se stala jedinou, komu Rubín nemohl ublížit. Nikdo dodnes neví, čím to bylo.
Od té doby měla Rubín neustále u sebe. Vyškolila se čarodějkou a naučila se používat sílu Rubínu k jednoduchým trikům. Byla to vážená osoba, ale přesto se jí mnoho lidí spíše bálo. Ochraňovala vesnice před démony, chodila po světě, ale přesto se nejvíce zdržovala v hlavním městě. Avšak jednoho dne odešla a už se nevrátila. O pár měsíců později byl u tohoto města nalezen Rubín, tedy půlka z něho. Nikdo neví, co se přesně stalo, ale vesničané říkají, že jejich vesnice byla ničena démony, které pak odehnala, ale při ošetřování raněných celá zděšená vběhla do lesa, následována temnou mlhou. Pak už nalezli jen její tělo.
Nikdo neví, kde je druhá půle Rubínu… Také bych měla podotknout, že do jedné půle údajně vložila svou moc a schopnosti a do toho druhého svou mysl a životní energii…" zakončila Terilla vyprávění.
Mira chvíli mlčela a pak se zeptala: "A ta půle, co je na hradě je ta s myslí, že?"
"Ne, právě že to je ta se schopnostmi…"
"Ale to by znamenalo…"
"Ano, to by znamenalo, že jsi ve spojení s druhou půlí…"
Já to nechápu… Je to pravda? Mluvíš se mnou skrz ztracenou půli… Alreto?
"Ano…"
Ale… Jak je to možné, kde je druhá půle nyní?
"Je všude, kde chceš aby byla, ale zároveň tam není. Je všude, kde ty, ale nikdy ji nespatříš," odvětila Alreta v hádance.
Mira přetlumočila Terille, co Alreta říkala. Pak se zarazila, poslouchala a spustila: "Vesnice byla po útoku ochromená. Pečovalo se o zraněné a mrtví se všude povalovali po zemi. Všechno bylo v příšerném stavu. Pak se objevil… On. Alreta věděla, že vesnice další útok nevydrží. Vzhledem k tomu, že hledal ji a Rubín, se raději rozběhla pryč, aby zachránila vesničany. Ale On byl rychlý. Nesmírně rychlí. Nebyl to ani démon, ani člověk. Byl něco… neexistujícího. Zřejmě jediný svého druhu. Byl to vlkodlak, ale přestože byl nov, neproměnil se na vlka. Zato mu zůstala lidská tvář a nesmírná démonická síla.
Alreta byla vyčerpaná. Věděla, že nevydrží utíkat dlouho. A tak se stalo. Dostihl ji a chystal se ji zabít a přisvojit si Rubín. Neměla jinou šanci. Rozhodla se tedy, že ho raději zničí. Rozpůlila ho s příslibem, že půle se budou přirozeně odpuzovat, že je nikdo nikdy nespojí…"
Terilla mlčela. Zamračeně hleděla Miře do očí, než dívka uhnula a vyhlédla z okna. Lidé opravovali škody napáchané démony. Zdálo se to být normální, vše v pořádku, ale přesto cítila, že něco nesedí, ale co?
"Je pozdě…" hlesla Alreta odposlouchávající její myšlenky.
Co se stalo?
"Copak ty to necítíš?!"
Mira se zamračila. Ano, něco vnímala, ale co to bylo? Ten nezvyklí pocit volnosti, svobody. Cítila, že může klidně vstoupit do svatyně a Rubín jí nic neudělá… Rubín…
"Je pozdě, už ho má!"
Mira vyskočila s vyděšenýma očima. Terilla ztuhla. Rámus přivábil i Runnicu s Ellarem.
"Děje se něco?" zeptala se Terilla.
"Rubín… Nereaguje na mě… Ten odpor… je pryč! Rubín je pryč!"

6. kapitola - Tušení

26. ledna 2012 v 19:25 | Sarah |  Runy šesti sil
"Pane bože, ty jsi ale nemehlo!" zaúpěla Kate a praštila Joshe do zad. Ten se zakymácel a málem spadl i s náručí plnou výzdoby. Blížil se nováčkovský festival. Nový mladí čarodějové, kteří se nedávno dostali do tohoto světa, začínající prvním rokem na Rawranské akademii, mají být seznámeni s tím, jak to tam chodí. V rámci toho budou navštěvovat i sídla vybraným týmů a oni měli patřit mezi ně. Den poté se nemělo vůbec kouzlit. Bylo to jakési prokázání úcty.
"Bodejť, když mě shazuješ!" ohradil se Josh dotčeně a slezl za židle. Kate zavrtěla hlavou a dál balancovala na špičkách, aby upevnila ozdobu.
Josh strčil výzdoby do rukou překvapenému Oliverovi a řekl: "Běž jí pomoc místo mě!"
"Mám vlastní práci…" odvětil Oliver odměřeně.
"Já ji udělám, neboj, všechno je lepší, než tohle," řekl Josh a odešel, než stačil jeho kamarád zaprotestovat.
"To si pomohl!" ušklíbla se Kate, "Vždyť Oliver měl horší práci!"
"Nejsem si jistý…" zahuhlal Oliver a stoupl si na židli, "Proč jednoduše nechcete přistoupit na můj návrh?"
"Iluze? Přestaneš se soustředit a je všechno v háji. Alespoň se všichni nevyvalují," odpověděla Kate. Všichni znali Oliverovu roztěkanost. Nedokázal se na nic soustředit. Pohlédla na něj a chtěla ho napomenout, za blbý nápad sedět na opěradle, ale to v přízemí bouchly dveře, Oliver se lekl a přepadl dozadu. Výzdoba se rozsypala po podlaze.
Kate zavřela oči a zhluboka dýchala. Tohle nesnášela. Proč jen jsou chlapi takový hlupáci?!
Na schodech se objevil Andre starší a zarazil se, když spatřil Olivera na zemi. Z vedlejší místnosti přišel zvědavý Alex s Andrem mladším v závěsu. Pohled na Olivera jim přišel nesmírně vtipný.
"Co kdybyste radši Oliverovi pomohli to posbírat, místo toho zbytečného postávání ve dveřích?" ozval se Andre starší. Ti dva ho sice poslechli, ale smát se nepřestali.
"Škoda, že tady nemám foťák!" říkal Alex. Oliver to okomentoval nepřátelským pohledem.
"Zjistili jste něco?" změnila Kate téma a seskočila ze židle.
"Ne. Jsme stejně bezradní jako na začátku. O Bezduších toho víme spoustu, ale o té zapovězené magii, co je má zničit, ani zmínka. Někdo si dal vážně práci s tím, aby se na ni zapomnělo…"zavrtěl Andre starší hlavou.
"Mohla bych zase zkusit někoho vyvolat. To, že se objevil Arill byla jen náhoda…" objevila se Isabel ve dveřích. Vůbec se na další vyvolávání necítila, ale chtěla být něčím užitečná.
"Ty jsi totální blázen?! Podívej se na sebe! A vážně kvůli náhodě nehodlám riskovat další dům!" zamítla ji Kate. Isabel pokrčila rameny a odvrátila pohled. Již byla téměř zdravá, až na jizvu, která se jí táhla po pravém boku. Trochu připomínala jméno Arill a často ji bolela. Nejvíce Isabel děsilo to, že ji nemohla vyléčit.
"Kate má pravdu. Musíme najít jiné řešení," přitakal Andre starší.
"Jak chcete," řekla Isabel a vrátila se ke své práci.
"Kašli na to, měla bys raději připravit Jawala a ostatní. Jsi snad jediná, koho všichni ti tvorové snesou," zvolala za ní Kate.
Isabel přikývla. Všichni ti tvorové byli v jistém smyslu na duševní rovině, to proto jim tolik nevadila. Cítili z ní její magii a to je uklidňovalo.
Venku foukal svěží větřík. Slunce se schovávalo za mraky, ale i přesto bylo teplo. Jako první se vydala za Jawalem, který jí nejvíce přirostl k srdci. Sotva se objevila u ohrady, jednorožec jí běžel naproti. Tentokrát však neřehtal na pozdrav, jako obvykle. Opatrně do šel k ohradě a zkoumavě se na Isabel zadíval.
"Co se děje?" ptala se. Vylezla na dřevěné oplocení a usadila se na něm.
Jawal pohodil hlavou a neklidně zafrkal. Jeho pohled padl daleko, až za druhou stranu výběhu. Jakoby se bál, že odtamtud něco přijde.
"Taky to cítíš?" hlesla a poplácala ho po bílém krku, "Neklid. Strach. Příroda se bojí. Tolik jsem doufala, že si Arill vymýšlel, ale bohužel… Vše nasvědčuje tomu, že měl pravdu…" Jednorožec pokýval hlavou, jako kdyby souhlasil.
"Tak pojď, zítra nás čeká perný den a ty budeš určitě středem zájmu!" Seskočila na zem a otevřela dvířka. Jawal vyklusal ven a počkal, než ohradu zase zavře.
Když kráčeli ke stájím, přemítala Isabel nad tím, že by se spojila s nějakým duchem a podělila se s ním o své pocity. Na toto byly nejlepší lesní duchové, kteří se zjevovali hlavně v podobě lesních tvorů, jako jsou srny, jeleni, vlci anebo třeba i kanci. Vždy měli moudrou radu. Ale jí šlo hlavně o to, že ve světě duchů byli vždy jaksi napřed. Časově napřed.
Zavedla Jawala do čisté stáje. Pořádně mu vydrhla už tak bílou srst, až budila dojem, že svítí. I kopyta se mu blýskala. Čas s ním si prodloužila ještě zaplétáním hřívy a ocasu, což jí zabralo něco přes hodinu - hlavně kvůli rozčesávání.
"Doufám, že si nebudeš hrát na hloupého koně a nezašpiníš se!" řekla mu, když ho drbala na hlavě. Jawal souhlasně zafrkal a sledoval ji jak odchází. V jeho očích se zračil smutek, neboť věděl, že tohle všechno brzy skončí.
Isabel se vrátila do domu, vyběhla až do nejvyššího patra a opatrně otevřela dveře do jasně osvětlené místnosti. Jako by si zrovna pro tuto místnost našlo slunce skulinku mezi mraky.
Fénix, který seděl usazený na jednom z bidel, ji pozoroval bystrýma očima.
"No nazdar, kdo to má furt uklízet?" zeptala se ho na nepořádek. Nemyslela ani tak ohořelé věci, jako rozcupované papíry a kusy oblečení. Fénix v tom našel zvláštní zálibu. Nikdo nevěděl proč. S povzdechem to vše uklidila. Nebyla to vůbec zábavná práce, zvláště proto, že ji fénix sledoval, jako by přemýšlel, co za neplechu jí provede.
Když skončila, vydala se za tvorem. Zblízka jeho oči nevypadaly tak nevyzpytatelně. Něco v nich jí připomnělo Jawala. Stejný smutek a možná i odevzdanost.
"Co se děje? Co se blíží?" zeptala se ho.
Fénix tiše zahvízdal. Poté nečekaně roztáhl křídla, až z nich odlétly jiskry. Noviny na zemi vzplály.
"Ty nemehlo! To abychom nováčky rovnou vybavili vodou, jestli necháš ty jiskry létat všude kolem!" napomenula ho.
Fénix na rebelskou odpověď nechal odlétnou další jiskry.
"OK, budeme potřebovat vodu…" Netušila, jak jí ta slova brzy přijdou ironická.

Temné vize

25. ledna 2012 v 15:34 | Sarah |  Knihy
Nakladatel:Fragment
Počet stran:272
Vazba:Paperback
Formát:115 × 183 mm,
Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit... a koho bude milovat.

Četla jsem to a hodně se mi to líbilo! Už se těším na pokračování!!

PS. Přibili nové postavy do obrázků z Run!

1. kapitola - Útok démonů

23. ledna 2012 v 15:32 | Sarah |  Rubínové srdce
Ten den začal tak nevinně… Slunce zalévalo město do zlatého světla a všude vládla dobrá nálada. Děti pobíhaly mezi domy a dospělí se věnovali svým pracím. Byl to den jako každý jiný.
Mira, čtrnáctiletá dívka, co před třemi roky přišla o rodinu, dřepěla u jezera Berhaj a sledovala, jak se od něj odráží slunce. Po smrti rodičů a dvou sester si vyprosila nocleh a jídlo u starých, bezdětných manželů. Pracovala pro ně a oni jí umožnili žít alespoň trochu normálně.
Byla to již dlouhá doba, co se přistěhovala ještě spolu s rodinou do tohoto města. Byly jí teprve čtyři roky a z dětství si toho moc nepamatovala. Věděla jen, že přišli z daleké vesnice. Její otec se živil lovem upírů a vlkodlaků. Byl to vyhlášený lovec, avšak na démony byl krátký. To ho také stálo život. Na město zaútočili démoni, když byla většina lovců pryč. Tehdy zahynuli téměř všichni obyvatelé, než se démoni zabili. A ona jediná z rodiny zůstala naživu. Dopomohly jí k tomu nudné hodiny tréninku boje se zbraněmi. Otec chtěl, aby se ona a její dva sourozenci uměli bránit a tak každého naučil zacházet s několika zbraněmi. Mečem, lukem a oštěpem. Přestože existovaly speciální na zneškodnění upírů či vlkodlaků, oni se učili na normálních.
Mira přestala přemýšlet nad minulostí a pokračovala v praní prádla. Už byla téměř hotová. Doprala poslední košili a dala ji do proutěného koše. Protáhla se a s košem v ruce zamířila do vesnice. Tehdy ji přepadnul divný pocit. Stávalo se to často. Pokaždé, když se vracela k vesnici. Jako by jí něco říkalo, že tam nemá chodit… Jako by ji něco odpuzovalo… Pokaždé musela bojovat sama se sebou, aby byla vůbec schopná do vesnice dojít. Když už se jí to po mnoha zastaveních podařilo, Zlepšilo se to, mohla se volně pohybovat, ale stále jí něco říkalo, aby utekla co nejdál a už se nikdy nevrátila. To se jí stávalo už deset let. Klid měla jen tehdy, byla-li až za jezerem. Stále cítila matný pocit, ale už ho téměř nevnímala.
Nyní opět tento pocit překonala a předala Runnice koš s prádlem. Runnica byla žena, u které přebývala.
"Děkuji, běž se najíst," hlesla žena. Mira přikývla a vešla do kuchyně. Nabrala si polévku a v mžiku ji snědla. Zůstala jen tak sedět u stolu a hleděla na zeď. Hlavou jí vířilo mnoho zmatených myšlenek.
Ze zahloubání ji vytrhl divný pocit. Vyskočila a vyběhla ven.
"Kam tak ženeš, děje se něco?" ptala se překvapená Runnica.
"Něco se blíží…" odvětila pouze.
"Co se blíží? Jak-" nestihla větu dokončit. Zemí proběhl silný otřes. Mira to cítila o něco dřív. Cítila ten nával aury zla, která obklopuje každého démona. A tahle aura byla neobyčejně silná.
Vesnicí se začal rozléhat křik a spustil se poplach. Několik metrů vysoký démon s temnou srstí plival plameny a zapaloval domy. A za ním se vynořil další démon. Menší, ale stejného původu.
"NA HRAD! BĚŽTE NA HRAD!" křičeli vojáci a shromažďovali lidi.
"Pojď!" křikla Runnica na Miru. Dívka sebou trhla, ale pak se rychle rozběhla za ní. Bylo jasné, co mají za záměr. Chtěli je všechny shromáždit na jednom místě a nechal Rubín, aby vztyčil bariéru. I když ho byla jen půlka, byl toho schopen.
Mira brzy ztratila Runnicu z dohledu. Lidi se drali do kopce a nebrali ohled na ostatní. Bylo těžké se mezi nimi pohybovat, ale nakonec doběhla k hradu. Bylo to tam vskutku krásné. Záhony květin… Ale na tohle Mira neměla čas. Jeden muž ji srazil k zemi a ona neměla šanci se zvednout, dokud ostatní nepřeběhli. Hbitě vyskočila na nohy a upřela vyděšený pohled na blížícího se démona.
"Pospěš si, děvče!" ozval se hlas. Mira se otočila. Stála tam paní hradu Kishenia. Již začala pomocí Rubínu, který byl v chrámu za ní, vztyčovat bariéru.
Mira se k nim pokusila vydat, ale něco ji zastavilo. Nemohla se přiblížit víc… Ale přece se nenechá zabít, kvůli nějakému pocitu! Do každého malátného kroku dávala veškeré úsilí. Blížila se. Pomalu, ale blížila. Natáhla třesoucí se ruku ke Kishenii, ale bariéra se vzepřela. Zachvěla se, krátce zazářila a odmrštila dívku pryč.
To je zvláštní. Bariéru jsem ještě nevztyčila! Rubín nechce, aby se ta dívka přiblížila, ale proč? Pomyslela si Kishenia. Všichni se náhle otočili, když se svatyně zachvěla a podstavec s Rubínem se posunul až ke stěně a zanechal za sebou hlubokou rýhu v zemi.
Co se to děje?! Vyřeším to později, musím vztyčit bariéru! Kishenia sepjala ruce a žádala Rubín o pomoc. Nad nimi se záhy objevila hnědá záře bariéry.
Mira na okamžik zatratila silou nárazu vědomí, ale nyní se posadila. Dotkla se týla. Měla na něm krev. Byla pár metrů od bariéry, která ji odmrštila na hradby.
Vzhlédla. Zrak měla zakalený a musela několikrát zamrkat, než konečně spatřila démona, který se nad ní téměř tyčil. Vykřikla a padla nazad.
Je mi to jasné… Měla jsem zemřít už tehdy s rodiči. Lovci mě neměli zachránit. Měla jsem být už dávno mrtvá… A nyní si osud vybírá svou daň. Blesklo jí hlavou. Vzhlédla do démonových očí. Byla smířená. Jen ať ji zabije. Byla smířena se smrtí… Sklopila hlavu a čekala na démonův úder. Náhle se jí však srdce rozbušilo jak divé a vlilo do žil novou energii. Ne! Ještě nechce umřít! Nevydá se smrti tak snadno! Když však vzhlédla, spatřila něco naprosto ohromujícího. Kolem ní se vytvořila krvavě rudá bariéra, která odvrátila démonův útok.
Nemožné! Nejdříve ji Rubín odvrhne a pak chrání?! Jaký to má účel?! Vyvalila Kishenia oči. A navíc… Její bariéra má jinou barvu. Naše je hnědá, slabá, ale ta její… ta je rudá. Má barvu Rubínu. Proč ji chrání? Jakoby nemohl dopustit její smrt…
Mira zaraženě sledovala, jak je démon silou bariéry odhozen pryč. Rozhlédla se.
"Seber ten luk!" objevil se jí v hlavě ženský hlas. "Seber ho!"
Mira se rozhlédla. Kousek od ní vskutku ležel zkrvavený toulec se šípy a lukem, který patřil vojákovi zabitému druhým démonem. Pokusila se pro něj natáhnout, ale nemohla. Nemohla blíže k hnědé bariéře. Už tak ji to tlačilo ke hradbám.
J-já nemůžu!
"Musíš! Rubín tě nebude ochraňovat věčně!" opanoval hlas.
Mira to zkusila znovu kousek po kousku. Překonávala ty muka a po chvíli snažní se ho dotkla. Přitáhla si ho k sobě a úlevně si oddychla. Ale démon zaútočil znovu. Bariéra se zachvěla a opět ho odrazila.
Mira se najednou cítila vyčerpaná. Jako by bariéra stála na její síle. Nebylo čemu se divit, Rubín musel udělat dvě bariéry.
Vytáhla dlouhý šíp a vložila ho do prostě vypadajícího luku. V lukostřelbě byla dobrá. Zamířila na oko a vypustila šíp. Ten hladce prolétl bariérou. Démon zavřeštěl, když přestal vidět na pravou stranu.
Mira hbitě sáhla po dalším šípu a tentokrát zamířila na krk. Šíp se ale odrazil od srsti. Démon zuřivěji než dřív zaútočil na bariéru, která mírně vybledla. Jestli bude v útocích pokračovat, bariéra zmizí a …
Mira se pokusila vystřelit další šíp, ale ten se opět odrazil.
"Miř na druhé oko!" nabádal ji opět hlas.
Mira si vzala předposlední šíp a počkala na správnou chvíli. Pak vystřelila, ale démon cukl hlavou a šíp se mu otřel o temeno. Mira v duchu zabědovala a stísněně se zahleděla na poslední šíp.
"Šetři šípy. Nemáš ještě dost síly na odrážení útoku toho démona… Ale já ano. Propůjči mi své tělo. Povedu tvé ruce," hlesl hlas.
Své tělo? Zachrání mě to? Co mám dělat?
"Nic. Jenom nevzdoruj."
Mira cítila, jak přestává mít vládu nad tělem, přesto jí ale zůstala jasná mysl.
"Nebraň se!" radil hlas. Během okamžiku ovládl celé její tělo. Mira věděla, že kdyby chtěla, dokázala by vetřelce vyhnat, ale neudělala to. Její ruka se najednou zvedla se natáhla se k hnědé bariéře. Jako by ta druhá osoba, ten hlas, tu bolest a děsný pocit tísně nevnímala. Vnímala ho jenom Mira a měla pocit, že se rozletí na kousky. Najednou, jakoby se Rubín rozhodl ustoupit. Prolétl stěnou svatyně a skutálel se o kus dál. Miře se ihned ulevilo a její ruka chmátla po pořádném šípu na vlkodlaky. Ani ta druhá osobnost si neodpustila úlevné oddychnutí. Že by přece jen něco cítila?
Mira vstala. Jako by získala novou energii, kterou ani neměla. Její postoj vyjadřoval hrdost a sílu. Jako by to způsobila ona, že se zvedl vítr a cuchal jí medové vlasy. A její oči... Už nebyly jasně modré. Byly hluboké a zelené.
Její tělo pozvedlo i luk a šíp založila do tětivy. Mira na to užasle hleděla.
"Nevzpírej se!" poručil hlas.
Ale já nic nedělám! Bránila se Mira.
"Prostě se jen dívej!"
Mira tedy uposlechla. Luk vystřelil démonovi přímo na srdce. Avšak démon se pokusil uhnout a šíp se mu zabodl do boku. Vztekle zařval a opět uhodil do bariéry.
"Další náraz už bariéra nevydrží… Vyčerpala téměř všechnu tvou sílu…" řekl hlas smířeně a Miře se vrátila vláda nad tělem.
Teď to vzdáš?! Když jde o život, utečeš?! Křikla v duchu Mira.
"Je to tvůj boj, ne můj. Já ti mohu pouze pomáhat," odvětil hlas klidně.
Mira spolkla knedlík, co se jí utvořil v krku. Už nemohla nic dělat. Bariéra vysála její poslední síly a ona sotva udržela víčka nahoře. Avšak, když se ji démon chystal dorazit, najednou sebou cukl a jeho hlava odletěla o kus dál. Nad jeho tělem se zaleskl meč s nepřirozeně dlouhou čepelí. Když se démonovo tělo skácelo, spatřila Mira činitele. Na zem i z takové výšky bezpečně dopadl vysoký muž. Avšak nebyl to člověk. O tom svědčily fialové vlasy svázané v culíku. Oči, do kterých mu padala odrůstající ofina, byly zlaté. Jeho uši byly špičaté. Držela se kolem něj aura zla. Byl to démon. Ale proč by ji zachraňoval? Démon se otočil a zabil i druhého útočníka.
Mira zaostřila na jeho šedou vestu. Byla to bezpochyby kůže démona. Ale jeho halenka a kalhoty byly z normální látky. Boty byly stoprocentně ze zvířecí kůže.
"Arraxil. Matka Kishenii ho proklela. Musí sloužit tomu, kdo vlastní jeho amulet. Nyní patří Kishenii. Proto zabíjí ty démony. On musí, i když nechce," ozval se opět hlas. "Ale nyní mi ještě jednou půjči své tělo. Zruším tu bariéru. Jinak tě vysaje a zbije."
Mira souhlasila a opět osobě propůjčila své tělo. Ta vztáhla ruce k vršku bariéry a soustředila se. Následně začala bariéra mizet a Mira se svezla na kolena.
Hm… A kdo jsi vůbec ty? Komu patří ten hlas?
"Já jsem Rubín."
Mira vyvalila oči a zahleděla se na polovinu rubínu, který ležel za svatyní. V tu chvíli se jí ale zavřela víčka a okolí zmizelo.

Rubínové srdce - postavy

19. ledna 2012 v 20:18 | Sarah |  Ke knihám...
Jsem si trochu pohrála Mrkající
Jméno: Mira
Věk: 14
Výška: 170
Oči: modré
Vlasy: zlaté
Typ pleti: světlá
Zbraňě: luk, krátký meč
Schopnosti: ?
Rasa: člověk
Povaha: Mira je v první řadě upřímná a vlídná. Byť je trochu zdrženlivější a nejistá ve větší společnosti, mezi svou malou skupinkou přátel se cítí velmi dobře. Není moc sebevědomá a někdy jí občas trvá, než jí něco docvakne, ale je zvídavá a snaží se vždy najít pravdu.
Jméno: Arraxil
Věk: 95
Výška: 190
Oči: zlaté
Vlasy: fialové
Typ pleti: světlá
Zbraně: démonická síla, meč, drápy a tesáky
Schopnosti: ovládnutí bouří a blesků
Rasa: vlčí démon
Povaha: Arraxilova povaha se dá těžko vyjádřit. Někdy je arogantní a agresivní, jindy zase klidný a rozvážný. Nikdy ale neztrácí sebevědomí. Většinu času bývá těžké ho vyvést z míry, ale jsou i chvíle, kdy to jde poměrně snadno. Asi nejhlavnějším rysem jeho osobnosti je jeho náladovost a nestálost.
Jméno: Senord (na obrázku je zhruba třicetiletý)
Věk: 42
Výška: 178
Oči: modré
Vlasy: hnědé
Typ pleti: světlá
Zbraně: Meč
Schopnosti: -
Rasa: člověk
Povaha: Býva vždy klidný a rozvážný. Zachovává si chladnou hlavu a dělá vše pro to, aby jeho rozhodnutí byla správná, byť se mu to ne vždy daří.
Jméno: Maresim
Věk: 20
Výška: 178
Oči: hnědé
Vlasy: hnědé
Typ pleti: světlá
Zbraně: Meč, dýka
Schopnosti: -
Rasa: člověk
Povaha: Maresim má veselou a sebevědomou povahu. Je ambiciózní a touží po uznání, což někteé lidi nutí si myslet, že je to parchant, byť to tak není. Snaží se být se všemi zadobře, což někdy od něj lidi spíše odrazuje.
Jméno: Terilla
Věk: 18
Výška: 168
Oči: zelené
Vlasy: černé
Typ pleti: světlá
Zbraně: Meč
Schopnosti: -
Rasa: člověk
Povaha: Je veselá, vlídná a starostlivá. Je to dobrá kamarádka a společnice. Byť není až tak dobrý bojovník, její umíněnost to vyrovnává. Dokáže být zlý nepřítel, protože jen tak neodpouští.

Jméno: Leu Friec
Věk: 90
Výška: 190
Oči: světle zelené
Vlasy: stříbrné
Typ pleti: světlá
Zbraně: Démonické kopí, drápy a tesáky, démonická síla
Schopnosti: ovládání světla
Rasa: měsíční démon
Povaha: Snaží se vždy zachovat klid a nedat na sobě znát žádné emoce. Je uzavřené povahy a nemá moc přátel. Těch co má si ale váží a nezradí je, i kdyby mu provedli něco velmi špatného. Pro jeho netečnost je těžké si ho jak naklonit na svou stranu, tak znepřátelit. Nemá rád lidi.

Jméno: Alreta
Věk: 34
Výška: 165
Oči: zelené
Vlasy: hnědé
Typ pleti: světlá
Zbraně: Rubín, magie
Schopnosti: ovládnutí Rubínu
Rasa: člověk
Povaha: Byla starostlivá, vlídná a přátelská. Lidé z ní vždy měli strach kvůli jejím schopnostem, ale ona jim to nikdy nezazlívala. Vždy všem vyšla vstříc a chránila i cizince vlastním životem. Její největší slabostí byla její samota a bezedná důvěra. Tato slabost jí pak i způsobila zkázu.
Jméno: Rubriam
Věk: ?
Výška: 15 metrů
Oči: temně modré
Šupiny: černo modré
Zbraně: Oheň, drápy, tesáky
Schopnosti: ?
Rasa: drak/ Původní
Povaha: Je klidný a trpělivý. Nejvíce si zakládá na své cti a hrosti. Je velmi majetnický a nikoho neposlouchá.

Jméno: Kishenia
Věk: 40
Výška: 168
Oči: hnědé
Vlasy: černé
Typ pleti: světlá
Zbraně: -
Schopnosti: jen za pomoci Rubínu
Rasa: člověk
Povaha: Ve věcech se moc nešťourá, bere je takové, jaké jsou. Bývá trochu unáhlená ve svých rozhodnutích, takže kolem sebe potřebuje lidi, teří ji usměrňují. Také je velmi důvěřivá.

Jméno: Nir
Věk: 13
Výška: 170
Oči: modré
Vlasy: hnědé
Typ pleti: světlá
Zbraně: halapartna, nože
Schopnosti: slabé jasnovidectví
Rasa: člověk
Povaha: V minulosti byl jiný člověk, ale hrozná tragédie ho od základů změnila. Je chladný a nemá strach ze smrti, spíš se v ní vyžívá, protože jeho život je živoucí smrt. Není důvěřiví ani loajální, ale vždy splatí své dluhy. Nic na světě ho nemůže odradit od pomsty.

Jméno: Inar
Věk: 72
Výška: 187
Oči: modré
Vlasy: zrzavé
Typ pleti: světlá
Zbraně: všechno ostré, démonická síla
Schopnosti: ?
Rasa: liščí démon
Povaha: Inar je blázen. Prošel si cestou šílenství a ta z ho připravila o rozum i emoce. Většinu času je v dobré náladě a užívá si života. Ve špatné náladě je lepší se mu hodně zdaleka vyhnout. Vyžívá se v zabíjení. Je věrný svému jedinému pánovi a udělal by pro něj cokoliv.

Jméno: Arten
Věk: 23
Výška: 177
Oči: šedé/růžové
Vlasy: pískové
Typ pleti: světlá
Zbraně: meč, kuše
Schopnosti: bystrost a rychlost
Rasa: člověk
Povaha: Arten působí rozporuplným dojmem. Chová se jako hlupák a zbabělec, ale ve skutečnosti je velmi chytrý a všímavý a bez zaváhání se vrhá do boje. Nedá na názory ostatních i kdyby věděl, že jsou správné. Má svou hlavu a není na nikom závislý. Nejraději se toulá sám.

Jméno: Ronic Ligsh
Věk: ?
Výška: 190
Oči: proměnlivé
Vlasy: fialové
Typ pleti: světlá
Zbraně: démonická síla?
Schopnosti: ?
Rasa: démon
Povaha: Jeho povaha je nejtěžší na vyjádření. Vlastně je docela podobný Inarovi, ale narozdíl od něj si zachoval trochu rozumu a soběstašnosti. Nikomu se nechce podřizovat. Když jeden čas sloužil Zrozenci, bylo to jen proto, že ho bavilo zabíjet a přesně to byla jeho práce. Na okolí půdobí veselým a pohodovým dojmem, když si odmyslíte tu hrozivou auru, která ho obklopuje. Když ale zrovna není v dobré náladě, je vhodné být velmi daleko.

Jméno: Tiagar
Věk: 118
Výška: 192
Oči: zeleno žluté
Vlasy: temně zelené
Typ pleti: snědá
Zbraně: démonická síla
Schopnosti: živel ohně
Rasa: tygří démon
Povaha: Je klidný a zamlklý. Před časem potlačil všechny své emoce a jen přežívá. Před tím byl ale velmi obětavý a měl spíše lidskou než démonskou povahu

Prolog - Rozdělení

18. ledna 2012 v 17:34 | Sarah |  Rubínové srdce
Všude vládla temnota. Nastal nov a ani stříbrné světlo měsíce nedokázalo osvítit cestu dívce, jež jako o život uháněla lesem. Hnědé vlasy se jí vzdouvaly ve větru, který jí bránil v rychlém běhu. Jako by byl ovládán. Dělal nátlak na její hruď. Přesně na místo, kam si tiskla ruce, ve kterých svírala jako pěst velký Rubín zmáčený její krví.
"Neutečeš!" rozlehl se lesem děsivý hlas. Dívce se z hrdla vydral vzlyk. Věděla, že ona to nepřežije, ale musí ten Rubín ochránit. Jemu nemůže padnout do rukou! Jemu ne! Musí najít sílu… Musí běžet dál… Musí utíkat, dokud bude naživu… Poháněna silou vůle ještě přidala na rychlosti, ale už nestačila s dechem. Kdyby zvládla vyběhnout z lesa… Východ z této noční můry už nebyl daleko… Už jen pár desítek metrů… Avšak naděje náhle zmizela stejně rychle, jako se objevila. Dívka zavadila nohou o kořen a tvrdě dopadla na zem. Při nárazu si zlomila ruku. Rubín vyletěl do vzduchu a dopadl kousek od ní. Zářil. Osvěcoval velký kus lesa svou rudou barvou - barvou dívčiny krve, kterou si přivlastnil.
Dívka se pro něj hbitě natáhla a začala malátně vstávat. Ještě to nesmí vzdát. Ještě je tu naděje… Avšak když vzhlédla, spatřila mužskou postavu.
"Vážně sis myslela, že máš šanci?" řekl posměšně. Jeho tvář byla skrytá ve stínu a dívka viděla jen matný obrys.
"A nyní mi ho dej a nechám tě naživu," pronesl a přistoupil až k dívce.
"NIKDY!" vyjekla dívka a ucouvla.
"Jsi tak hloupá… Tak tě zabiju a Rubín si vezmu!"
"Nedostaneš ho!" hlesla dívka a pokusila se ho oběhnout, ale muž byl nesmírně rychlý a opět jí zastoupil cestu.
"Už mě ta hra nebaví…" nasadil znuděný tón a vytasil meč se širokou čepelí. Dívka před ním padla na kolena a sevřela Rubín v dlaních. Jiné východisko nebylo… Musí to udělat. Dala do toho všechnu svou zbývající sílu. Rubín zalil okolí pronikavým světlem a přinutil útočníka ustoupit. Následovalo tlumené prasknutí. Když dívka dlaně rozevřela, byl Rubín rozdělen na dvě poloviny.
"Co jsi to udělala, ty huso?!" vyjekl muž.
Rubíny se začaly chvět. Následně se vznesly do vzduchu a každý úlomek zamířil jinam. Nakonec jim zmizela z dohledu i jejich záře.
"Už je nikdy nevyužiješ. Už je nikdy nenajdeš. I kdybys našel jednu polovinu, tu druhou nikdy nezískáš. Bude před svým dvojčetem utíkat. Tu už neuvidí nikdy nikdo. Rozdělila jsem moc Rubínu tak, že jen s jednou polovinou nemůžeš udělat nic," řekla dívka chraplavě. Rozdělila ho a zaplatila za to svým životem. I když se hroutila k zemi, usmívala se.

Rubínové srdce

18. ledna 2012 v 17:20 | Sarah |  Rubínové srdce
Tak, začnu přidávat novou knihu. Runy poslední dobou trochu zanedbávám, vím, ale brzy zase začnu přidávat. Nyní mám už několik kapitol z téhle knihy, tak ať se líbí!

Obsah: Co je to za záhadný Rubín, který je uložen ve svatyni? Jakou moc tento záhadný artefakt skrývá? Proč je ho jen půlka? Tyto otázky si klade mnoho lidí a nikdo nezná odpověď. Avšak Rubín náhle zmizí. Má v tom snad prsty dívka, na kterou jako jedinou působí jeho moc? Kde leží druhá půle rubínu? Je nutno se vypravit na cestu a najít druhou půli dříve, než zloděj, neboť když se rubíny spojí, mají moc zničit svět… Ale to není vše. Co když je víc kamenů tohoto druhu a jediné, co stojí mezi nepřítelem a zničením světa je ztracená půle Rubínu?
Počet dílů: 1 nebo 2
Žánr: fantasy
Bytosti: lidé, démoni, upíři, vlkdodlaci
Slogan: Některá tajemství vám přinesou klid, některá smrt.

Kost přání

17. ledna 2012 v 19:30 | Sarah |  Knihy

Název: Kost přání
Autor: Laini Taylor
Série: Kost přání
Díl v sérii: 1. díl
Počet stran: 418 (EN)
Karou je nadaná, krásná a tak trochu záhadná sedmnáctiletá studentka na pražské umělecké škole. Její tajemství nezná ani její nejlepší přítelkyně Zuzana. Ráda kreslí chiméry, fantastické bytosti, a nikdo netuší, že tato mytická stvoření jsou její rodinou. Přichází a odchází skrze portál za svým zvláštním posláním, kterým ji její pověřil čaroděj, který ji vychoval. Neví, že ji sleduje smrtelně nebezpečný a mrazivě krásný anděl, a válka mezi světy dobra a zla brzy vypukne.

Kniha by měla v překladu vyjít v květnu 2012 u nakladatelství Knižní klub.



Tak jsem na tohle narazila. Vypadá to dobře, určo si to půjčim!

Percy Jackson

1. ledna 2012 v 16:44 | Sarah |  Knihy
1. díl - Zloděj blesku
Jmenuji se Percy Jackson…

Do teď jsem si myslel, že jsem obyčejný kluk, kterého čeká vyhazov ze školy. Zjistil jsem ale, že můj otec je bůh z Olympu. Moje učitelka se proměnila v krvavou příšeru a kamarád je Satyr. Všichni na mě mají spadeno a podezřívají mě z krádeže blesku, zbraně mocného boha Dia. Musím dokázat svou nevinu a najít ukradený blesk a s ním i zloděje. Pomůžeš mi?

Bude to ale nebezpečné, tak neříkej, že jsem tě nevaroval…

Autor: Rick Riordan
145x210 mm, váz., 400 stran, 399 Kč
Možnost přečtení 1. a 2. kapitoly na stránkách Fragmentu. Zde
1. díl byl i zfilmovaný

2. díl - Moře nestvůr
Mytologické bytosti ožívají... Krvelačné nestvůry se bouří... Bohové z Olympu kladou další úkoly...
"Po klidném školním roce se na mě valí další problémy.
Poslední den školy to začalo! Hodina tělocviku se proměnila ve vybíjenou s lidožravými obry a Grover se dostal do průšvihu.
Další špatná zpráva: Táboru polokrevných hrozí zničení...
Vydávám se s přáteli na výpravu, ze které se nemusíme všichni vrátit živí... Jdeš do toho s námi?"

145x210 mm, váz., 304 strany, 349 Kč

3. díl - Prokletí titánů
Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných, už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis?
Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?

145x210 mm, váz., 336 stran, 399 Kč

4. díl - Bitva o labirint
Jmenuji se Percy Jackson… Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnější. Tábor polokrevných už není, co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat se za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…
145x210 mm, váz., 384 stran, 399 Kč

5. díl - Poslední z bohů
Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas…
Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina? Zápas o zachování civilizace začíná!
145x210 mm, váz., 408 stran, 399 Kč

Riordan píše volné pokračování, které nese název Bohové z olympu. V Americe již vychází 2. díl. U nás 1. vyjde na jaře. 1. díl se jmenuje The lost hero a 2. Son of Neptune.
Z toho, co vím, už Percy nebude hlavní hrdina. Alespoň to tak psali na jedné stránce. Na konci knihy Poslední z bohů se objevuje další velké proroctví a o tom tyto knihy jsou.
Sedm jich odpoví volání tomu,
svět musí padnout, ať v ohni či hromu.
S posledním výdechem příasaha drtí,
nepřítel ve zbarni před branou smrti.

Už to tady máme!
Vítejte zpátky v Táboře polokrevných! Volné pokračování napínavé dobrodružné série Percy Jackson právě začíná!
Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného hrdinu? Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani, kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec ocitl! A to všechno je jenom začátek, protože na výletě v Grand Canyonu se začnou dít vážně strašlivé věci…
Autor: Rick Riordan
145x210 mm, váz., 512 str., 399 Kč