Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

2. kapitola - Příběh Rubínu

27. ledna 2012 v 14:51 | Sarah |  Rubínové srdce
Mira pomalu otevřela oči. Celé tělo jí brnělo a svaly bolely.
V okolí vládlo šero. Ležela u Runnici v domě na provizorní posteli. Na stejné, jako spala každý den. Museli ji tam donést, když byla v bezvědomí. V hlavě si přehrála celý ten den. Avšak s mezerami.
Jsi zde? Slyšíš mě? Pokusila se navázat kontakt s Rubínem.
"Jsem zde už mnoho let. Nevím, proč bych teď měla odejít…" ozvala se odpověď.
P-počkej! Mnoho let?! Ale vždyť…
"Zatím mě nebylo třeba. Neměla jsem důvod s tebou navazovat nějaký kontakt…"
Ale proč mě Rubín, tedy ty, chráníš? Proč jsi mě nenechala těm démonům? A proč se mnou komunikuješ a pomáháš mi, zatímco ostatním ne? Mira byla zmatená.
"Jednou na to přijdeš sama…" odvětil hlas tajemně.
Mira se chtěla ptát dál, ale do pokoje vešla Runnica.
"Konečně ses probrala!" řekla žena radostně.
Mira na ni překvapeně zamrkala, ale pak se probrala a tiše se zeptala: "Co se stalo? Co dělám tady? J-jak dlouho jsem v bezvědomí?"
Runnica se k posadila a ochotně jí vše vylíčila ze svého pohledu.
"… a pak se tě snažili donést na ošetřovnu, ale Rubín tě k sobě nechtěl pustit. Vzdouval se, zarýval do země a ani ty jsi nemohla dál. Bylo to velmi podivné. S Ellarem jsme jim pak řekli, ať tě donesou k nám… Kishenia se o tebe velmi zajímá. Myslí si, že jsi ve spojení s Rubínem… Asi za tebou brzy někoho pošle… Ale řekni mi, co se tam stalo podle tebe?"
Mira nad jejími slovy chvíli přemýšlela a pak se zamyslela i nad svou odpovědí. Popsala jí celý ten zážitek, jak si ho vybavovala, včetně toho hlasu, který je údajně Rubínu.
Runnica se netvářila moc přesvědčeně. Zdálo se jí to přehnané a nedávalo to smysl, vzhledem k tomu, jak na ni Rubín reagoval.
Mira na jejím výrazu poznala, že jí nevěří. Odevzdaně tedy zavrtěla hlavou a posadila se.
"Ano, myslím, že už se probrala…" rozlehl se ve vedlejší místnosti Ellarův hluboký hlas. Po chvilce se ve dveřích do pokoje objevila Ellarova nízká postava. A hned za ním stála štíhlá postava dívky s havraními vlasy.
Runnica se automaticky uklonila se slovy: "Slečno Terillo…"
Mira se zamračila. Terilla… Něco mi to říká… Kdo jenom… No jo… Dcera Kishenii. Naznačila pouze úklonu hlavou. Za zlé jí to mít nemohla.
"Ráda vidím, že ses konečně probrala!" usmála se dívka vlídně. Pak se otočila k manželům a zeptala se: "Mohli byste nás nechat o samotě?"
Oba přikývli a vyšli ze dveří, které za sebou zavřeli.
Mira Terillu zamračeně pozorovala. Zajímalo ji, co jen může chtít… Zajisté, zajímá ji pouze Rubín. Co jiného…
"Ahoj, já jsem Terilla," začala dívka s úsměvem a podala Miře ruku.
"Já Mira. Je mi ctí," hlesla a stiskla Terille ruku.
"Matka mě požádala, abych se tě zeptala, co se stalo a co víš o Rubínu. Zajímá se, proč tě Rubín chrání a zároveň odvrhuje," pokračovala Terillla.
Mira si povzdechla a vylíčila jí příběh stejně jako Runnice.
"Takže na tebe Rubín promlouval? A ty chvilky, kdy ses zdála být tak silná byly, když nad tebou přebral vládu? Hm… A nevysvětlil ti to?"
"Ne… Řekla mi, že na to časem přijdu sama…"
Terilla má pravdu. Proč mi nic nechceš objasnit?!
"Počkej, ty o Rubínu mluvíš jako o ženě…" přerušila ji Terilla.
"Má ženský hlas…"
"Ženský hlas?" zamračila se, "Zeptej se na jméno…"
Jméno? Že by ses přece nejmenovala jen Rubín?
"Je to pro tvou bezpečnost. Odhalení celého tajemství by mohlo stát život mnoho lidí, včetně tebe… A mé pravé jméno? Dobrá. Alreta."
"Jmenuje se Alreta…"
"Alreta?! Já tu tušila…" Terilla se najednou zdála být nějaká rozrušená.
"Co? Kdo je Alreta?" zajímala se Mira.
"Alreta byla čarodějka. To ona má na svědomí, že je Rubín na dvě poloviny…"
"Čarodějka? Zdá se, že o Rubínu víš vše…"
"Ano… Jestli chceš, povím ti, jak Rubín vznikl…"
Mira dychtivě přikývla a tak Terilla spustila: "Zajisté znáš draky. Údajně vyhynulé tvory. Avšak tak tomu není. Před mnoha lety, když Krvavý vrch osidloval poslední drak, byli lidé velmi utlačovaní démony, které drak zahnal na útěk. Lovci se tedy rozhodli, že vymítí problém i s kořeny. Vydali se na vrch. Cestu jim zkřížilo mnoho démonů a mnoho lovců padlo dřív, než se k drakovi vůbec stačili přiblížit. Avšak i přesto to většina z nich přežila. Draka hledali bezúspěšně mnoho dní, až si je Pán nebes našel sám. Jeho oči měly barvu čerstvé krve a šupinatá kůže byla temná jak ta nejtemnější noc. Svou velikostí a majestátností překonával samotné bohy, až se několik lovců zbaběle dalo na útěk.
Lovci byli zdatní bojovníci, ale drak byl mnohem silnější. Boj trval celé dva dny, než zůstalo posledních šest lovců ze dvou set. Legenda praví, že jeden z mladých lovců po něm v návalu vzteku hodil oštěp a zasáhl ho přímo doprostřed čela, odkud se začala valit rudá záře. Z čela mu vylétl rudý kámen a v tu chvíli drak upadl do věčného spánku. Kámen zářil tak jasně, že bylo možné tu záři pozorovat i ve vzdálených vesnicích. Když uhasl, mladý lovec ho sebral ze země. Avšak kámen znovu zazářil, zaútočil na mladíka a na místě ho zabil. Ostatní z toho byli vystrašení, ale báli se ho nechat v blízkosti draka, aby se znovu neprobudil. Celou cestu zpátky ho zabaleného v látkách táhl za sebou kůň.
Když ho donesli k hradní čarodějce, určila, že je to rubín, ale cítila z něj velice mocnou auru, kterou ani ona nedokázala překonat. Sdělila jim, že se nesmí za žádnou cenu dostat do rukou démona. Byl tedy umístěn do podzemí hradu a nepřetržitě hlídán nejlepšími vojáky a lovci. A jeden z těch vojáků měl dceru, která se o Rubín velmi zajímala. Jednoho dne následovala otce na hlídku. Nepozorovaně prolezla až ke strážcům. Avšak neuměla se tak dobře plížit a tak si jí zanedlouho všimli, ale stačilo to. Zapečetěné dveře se rozlétly a zářící Rubín se vznášel ve vzduchu.
Jistě si dokážeš představit, jak byli všichni vyděšení a nikdo nevěděl, co dělat. Dívka - Alreta - sebrala odvahu a i přes varování ostatních Rubín uchopila. Rubín zhasl aniž by dívce ublížil. Alreta se stala jedinou, komu Rubín nemohl ublížit. Nikdo dodnes neví, čím to bylo.
Od té doby měla Rubín neustále u sebe. Vyškolila se čarodějkou a naučila se používat sílu Rubínu k jednoduchým trikům. Byla to vážená osoba, ale přesto se jí mnoho lidí spíše bálo. Ochraňovala vesnice před démony, chodila po světě, ale přesto se nejvíce zdržovala v hlavním městě. Avšak jednoho dne odešla a už se nevrátila. O pár měsíců později byl u tohoto města nalezen Rubín, tedy půlka z něho. Nikdo neví, co se přesně stalo, ale vesničané říkají, že jejich vesnice byla ničena démony, které pak odehnala, ale při ošetřování raněných celá zděšená vběhla do lesa, následována temnou mlhou. Pak už nalezli jen její tělo.
Nikdo neví, kde je druhá půle Rubínu… Také bych měla podotknout, že do jedné půle údajně vložila svou moc a schopnosti a do toho druhého svou mysl a životní energii…" zakončila Terilla vyprávění.
Mira chvíli mlčela a pak se zeptala: "A ta půle, co je na hradě je ta s myslí, že?"
"Ne, právě že to je ta se schopnostmi…"
"Ale to by znamenalo…"
"Ano, to by znamenalo, že jsi ve spojení s druhou půlí…"
Já to nechápu… Je to pravda? Mluvíš se mnou skrz ztracenou půli… Alreto?
"Ano…"
Ale… Jak je to možné, kde je druhá půle nyní?
"Je všude, kde chceš aby byla, ale zároveň tam není. Je všude, kde ty, ale nikdy ji nespatříš," odvětila Alreta v hádance.
Mira přetlumočila Terille, co Alreta říkala. Pak se zarazila, poslouchala a spustila: "Vesnice byla po útoku ochromená. Pečovalo se o zraněné a mrtví se všude povalovali po zemi. Všechno bylo v příšerném stavu. Pak se objevil… On. Alreta věděla, že vesnice další útok nevydrží. Vzhledem k tomu, že hledal ji a Rubín, se raději rozběhla pryč, aby zachránila vesničany. Ale On byl rychlý. Nesmírně rychlí. Nebyl to ani démon, ani člověk. Byl něco… neexistujícího. Zřejmě jediný svého druhu. Byl to vlkodlak, ale přestože byl nov, neproměnil se na vlka. Zato mu zůstala lidská tvář a nesmírná démonická síla.
Alreta byla vyčerpaná. Věděla, že nevydrží utíkat dlouho. A tak se stalo. Dostihl ji a chystal se ji zabít a přisvojit si Rubín. Neměla jinou šanci. Rozhodla se tedy, že ho raději zničí. Rozpůlila ho s příslibem, že půle se budou přirozeně odpuzovat, že je nikdo nikdy nespojí…"
Terilla mlčela. Zamračeně hleděla Miře do očí, než dívka uhnula a vyhlédla z okna. Lidé opravovali škody napáchané démony. Zdálo se to být normální, vše v pořádku, ale přesto cítila, že něco nesedí, ale co?
"Je pozdě…" hlesla Alreta odposlouchávající její myšlenky.
Co se stalo?
"Copak ty to necítíš?!"
Mira se zamračila. Ano, něco vnímala, ale co to bylo? Ten nezvyklí pocit volnosti, svobody. Cítila, že může klidně vstoupit do svatyně a Rubín jí nic neudělá… Rubín…
"Je pozdě, už ho má!"
Mira vyskočila s vyděšenýma očima. Terilla ztuhla. Rámus přivábil i Runnicu s Ellarem.
"Děje se něco?" zeptala se Terilla.
"Rubín… Nereaguje na mě… Ten odpor… je pryč! Rubín je pryč!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 29. ledna 2012 v 17:02 | Reagovat

Zajímavé, už se těším, jak bude příběh pokračovat:D.
P.S. Dobrý výběr písničky:D.

2 Eliss Eliss | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 20:20 | Reagovat

je to hodně zajímavý, už se těším na pokráčko ;)

3 ariven ariven | 2. února 2012 v 19:45 | Reagovat

pěkný příběh, pokračuj :) a ta písnička je dobrá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama