Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

6. kapitola - Tušení

26. ledna 2012 v 19:25 | Sarah |  Runy šesti sil
"Pane bože, ty jsi ale nemehlo!" zaúpěla Kate a praštila Joshe do zad. Ten se zakymácel a málem spadl i s náručí plnou výzdoby. Blížil se nováčkovský festival. Nový mladí čarodějové, kteří se nedávno dostali do tohoto světa, začínající prvním rokem na Rawranské akademii, mají být seznámeni s tím, jak to tam chodí. V rámci toho budou navštěvovat i sídla vybraným týmů a oni měli patřit mezi ně. Den poté se nemělo vůbec kouzlit. Bylo to jakési prokázání úcty.
"Bodejť, když mě shazuješ!" ohradil se Josh dotčeně a slezl za židle. Kate zavrtěla hlavou a dál balancovala na špičkách, aby upevnila ozdobu.
Josh strčil výzdoby do rukou překvapenému Oliverovi a řekl: "Běž jí pomoc místo mě!"
"Mám vlastní práci…" odvětil Oliver odměřeně.
"Já ji udělám, neboj, všechno je lepší, než tohle," řekl Josh a odešel, než stačil jeho kamarád zaprotestovat.
"To si pomohl!" ušklíbla se Kate, "Vždyť Oliver měl horší práci!"
"Nejsem si jistý…" zahuhlal Oliver a stoupl si na židli, "Proč jednoduše nechcete přistoupit na můj návrh?"
"Iluze? Přestaneš se soustředit a je všechno v háji. Alespoň se všichni nevyvalují," odpověděla Kate. Všichni znali Oliverovu roztěkanost. Nedokázal se na nic soustředit. Pohlédla na něj a chtěla ho napomenout, za blbý nápad sedět na opěradle, ale to v přízemí bouchly dveře, Oliver se lekl a přepadl dozadu. Výzdoba se rozsypala po podlaze.
Kate zavřela oči a zhluboka dýchala. Tohle nesnášela. Proč jen jsou chlapi takový hlupáci?!
Na schodech se objevil Andre starší a zarazil se, když spatřil Olivera na zemi. Z vedlejší místnosti přišel zvědavý Alex s Andrem mladším v závěsu. Pohled na Olivera jim přišel nesmírně vtipný.
"Co kdybyste radši Oliverovi pomohli to posbírat, místo toho zbytečného postávání ve dveřích?" ozval se Andre starší. Ti dva ho sice poslechli, ale smát se nepřestali.
"Škoda, že tady nemám foťák!" říkal Alex. Oliver to okomentoval nepřátelským pohledem.
"Zjistili jste něco?" změnila Kate téma a seskočila ze židle.
"Ne. Jsme stejně bezradní jako na začátku. O Bezduších toho víme spoustu, ale o té zapovězené magii, co je má zničit, ani zmínka. Někdo si dal vážně práci s tím, aby se na ni zapomnělo…"zavrtěl Andre starší hlavou.
"Mohla bych zase zkusit někoho vyvolat. To, že se objevil Arill byla jen náhoda…" objevila se Isabel ve dveřích. Vůbec se na další vyvolávání necítila, ale chtěla být něčím užitečná.
"Ty jsi totální blázen?! Podívej se na sebe! A vážně kvůli náhodě nehodlám riskovat další dům!" zamítla ji Kate. Isabel pokrčila rameny a odvrátila pohled. Již byla téměř zdravá, až na jizvu, která se jí táhla po pravém boku. Trochu připomínala jméno Arill a často ji bolela. Nejvíce Isabel děsilo to, že ji nemohla vyléčit.
"Kate má pravdu. Musíme najít jiné řešení," přitakal Andre starší.
"Jak chcete," řekla Isabel a vrátila se ke své práci.
"Kašli na to, měla bys raději připravit Jawala a ostatní. Jsi snad jediná, koho všichni ti tvorové snesou," zvolala za ní Kate.
Isabel přikývla. Všichni ti tvorové byli v jistém smyslu na duševní rovině, to proto jim tolik nevadila. Cítili z ní její magii a to je uklidňovalo.
Venku foukal svěží větřík. Slunce se schovávalo za mraky, ale i přesto bylo teplo. Jako první se vydala za Jawalem, který jí nejvíce přirostl k srdci. Sotva se objevila u ohrady, jednorožec jí běžel naproti. Tentokrát však neřehtal na pozdrav, jako obvykle. Opatrně do šel k ohradě a zkoumavě se na Isabel zadíval.
"Co se děje?" ptala se. Vylezla na dřevěné oplocení a usadila se na něm.
Jawal pohodil hlavou a neklidně zafrkal. Jeho pohled padl daleko, až za druhou stranu výběhu. Jakoby se bál, že odtamtud něco přijde.
"Taky to cítíš?" hlesla a poplácala ho po bílém krku, "Neklid. Strach. Příroda se bojí. Tolik jsem doufala, že si Arill vymýšlel, ale bohužel… Vše nasvědčuje tomu, že měl pravdu…" Jednorožec pokýval hlavou, jako kdyby souhlasil.
"Tak pojď, zítra nás čeká perný den a ty budeš určitě středem zájmu!" Seskočila na zem a otevřela dvířka. Jawal vyklusal ven a počkal, než ohradu zase zavře.
Když kráčeli ke stájím, přemítala Isabel nad tím, že by se spojila s nějakým duchem a podělila se s ním o své pocity. Na toto byly nejlepší lesní duchové, kteří se zjevovali hlavně v podobě lesních tvorů, jako jsou srny, jeleni, vlci anebo třeba i kanci. Vždy měli moudrou radu. Ale jí šlo hlavně o to, že ve světě duchů byli vždy jaksi napřed. Časově napřed.
Zavedla Jawala do čisté stáje. Pořádně mu vydrhla už tak bílou srst, až budila dojem, že svítí. I kopyta se mu blýskala. Čas s ním si prodloužila ještě zaplétáním hřívy a ocasu, což jí zabralo něco přes hodinu - hlavně kvůli rozčesávání.
"Doufám, že si nebudeš hrát na hloupého koně a nezašpiníš se!" řekla mu, když ho drbala na hlavě. Jawal souhlasně zafrkal a sledoval ji jak odchází. V jeho očích se zračil smutek, neboť věděl, že tohle všechno brzy skončí.
Isabel se vrátila do domu, vyběhla až do nejvyššího patra a opatrně otevřela dveře do jasně osvětlené místnosti. Jako by si zrovna pro tuto místnost našlo slunce skulinku mezi mraky.
Fénix, který seděl usazený na jednom z bidel, ji pozoroval bystrýma očima.
"No nazdar, kdo to má furt uklízet?" zeptala se ho na nepořádek. Nemyslela ani tak ohořelé věci, jako rozcupované papíry a kusy oblečení. Fénix v tom našel zvláštní zálibu. Nikdo nevěděl proč. S povzdechem to vše uklidila. Nebyla to vůbec zábavná práce, zvláště proto, že ji fénix sledoval, jako by přemýšlel, co za neplechu jí provede.
Když skončila, vydala se za tvorem. Zblízka jeho oči nevypadaly tak nevyzpytatelně. Něco v nich jí připomnělo Jawala. Stejný smutek a možná i odevzdanost.
"Co se děje? Co se blíží?" zeptala se ho.
Fénix tiše zahvízdal. Poté nečekaně roztáhl křídla, až z nich odlétly jiskry. Noviny na zemi vzplály.
"Ty nemehlo! To abychom nováčky rovnou vybavili vodou, jestli necháš ty jiskry létat všude kolem!" napomenula ho.
Fénix na rebelskou odpověď nechal odlétnou další jiskry.
"OK, budeme potřebovat vodu…" Netušila, jak jí ta slova brzy přijdou ironická.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama