Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

Prolog - Rozdělení

18. ledna 2012 v 17:34 | Sarah |  Rubínové srdce
Všude vládla temnota. Nastal nov a ani stříbrné světlo měsíce nedokázalo osvítit cestu dívce, jež jako o život uháněla lesem. Hnědé vlasy se jí vzdouvaly ve větru, který jí bránil v rychlém běhu. Jako by byl ovládán. Dělal nátlak na její hruď. Přesně na místo, kam si tiskla ruce, ve kterých svírala jako pěst velký Rubín zmáčený její krví.
"Neutečeš!" rozlehl se lesem děsivý hlas. Dívce se z hrdla vydral vzlyk. Věděla, že ona to nepřežije, ale musí ten Rubín ochránit. Jemu nemůže padnout do rukou! Jemu ne! Musí najít sílu… Musí běžet dál… Musí utíkat, dokud bude naživu… Poháněna silou vůle ještě přidala na rychlosti, ale už nestačila s dechem. Kdyby zvládla vyběhnout z lesa… Východ z této noční můry už nebyl daleko… Už jen pár desítek metrů… Avšak naděje náhle zmizela stejně rychle, jako se objevila. Dívka zavadila nohou o kořen a tvrdě dopadla na zem. Při nárazu si zlomila ruku. Rubín vyletěl do vzduchu a dopadl kousek od ní. Zářil. Osvěcoval velký kus lesa svou rudou barvou - barvou dívčiny krve, kterou si přivlastnil.
Dívka se pro něj hbitě natáhla a začala malátně vstávat. Ještě to nesmí vzdát. Ještě je tu naděje… Avšak když vzhlédla, spatřila mužskou postavu.
"Vážně sis myslela, že máš šanci?" řekl posměšně. Jeho tvář byla skrytá ve stínu a dívka viděla jen matný obrys.
"A nyní mi ho dej a nechám tě naživu," pronesl a přistoupil až k dívce.
"NIKDY!" vyjekla dívka a ucouvla.
"Jsi tak hloupá… Tak tě zabiju a Rubín si vezmu!"
"Nedostaneš ho!" hlesla dívka a pokusila se ho oběhnout, ale muž byl nesmírně rychlý a opět jí zastoupil cestu.
"Už mě ta hra nebaví…" nasadil znuděný tón a vytasil meč se širokou čepelí. Dívka před ním padla na kolena a sevřela Rubín v dlaních. Jiné východisko nebylo… Musí to udělat. Dala do toho všechnu svou zbývající sílu. Rubín zalil okolí pronikavým světlem a přinutil útočníka ustoupit. Následovalo tlumené prasknutí. Když dívka dlaně rozevřela, byl Rubín rozdělen na dvě poloviny.
"Co jsi to udělala, ty huso?!" vyjekl muž.
Rubíny se začaly chvět. Následně se vznesly do vzduchu a každý úlomek zamířil jinam. Nakonec jim zmizela z dohledu i jejich záře.
"Už je nikdy nevyužiješ. Už je nikdy nenajdeš. I kdybys našel jednu polovinu, tu druhou nikdy nezískáš. Bude před svým dvojčetem utíkat. Tu už neuvidí nikdy nikdo. Rozdělila jsem moc Rubínu tak, že jen s jednou polovinou nemůžeš udělat nic," řekla dívka chraplavě. Rozdělila ho a zaplatila za to svým životem. I když se hroutila k zemi, usmívala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 17:17 | Reagovat

mazec!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama