Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

7. kapitola - Noční lovci

11. února 2012 v 19:48 | Sarah |  Runy šesti sil
Max pomalu procházel společenskou místností týmu číslo patnáct, Night hunters. Night hunters patřili k nejlepším týmům vůbec. Společně s Bearers of light, Bearersáky, jak se jim také říkalo a Warriors, Warijáky, tvořili jakýsi silný a neustále soutěžící trojúhelník."Nazdar fešáku, tak jak to šlo?" přiskočila k němu Amie. Byla to velmi pohledná dívka, která se nebála ukazovat své vnady. Opět se perfektně nalíčila a v lesklých zlatých vlasech se jí vyjímal růžový melír. Ale v jejich týmu vůbec nebyla oblíbená. Dala by se považovat za černou ovci. Ale mohla si za to sama, neboť je neustále ztrapňovala před ostatními týmy.
"Ani nemělo cenu tam chodit…" hlesl. Nedávno se rozpadl jeden z novějších týmů. Šlo o nesváry mezi nimi a taky jim nějakou náhodou prostě zmizel dům. Rozdělování stálo za nic. Ten tým byl příšerně slabý a nezkušený. Snad jako by ani neudělali školu.
"Nějak slábneme. Bojím se příštích generací, leider," řekla Laura, která šla s ním. Nevýrazná zrzka zaplula na své obvyklé místo a s povzdechem zavřela oči.
"Brali si někoho ostatní silnější týmy?" zajímal se Derick ve své obvyklé póze. Seděl v rohu místnosti a muchloval se se svou holkou Kelly.
"Ne, nikdo nebyl tak pošetilý. Slunečníci se ani neráčili dostavit." Slunečníci říkali týmu Sun's power. Děsný jméno. Hlavně tam měli krutá pravidla, jako že každý musí mít nějakou magii související se světlem, ohněm a sluncem a další voloviny.
"Tak kdo si je tedy vzal?" nepřestával Derick vyzvídat.
"Nějaký novější týmy. Ani nevím, jak se jmenovali," pokrčil Max rameny a povzdechl si. Byl k smrti unavený. Poslední dobou špatně spal.
Už se chtěl vydat ke schodům, ale otevřely se dveře a do místnosti vešel Dusk, pán jejich týmu. Každý tým někoho takového měl. Oni zrovna sice nepatřili mezi šťastlivce, kteří měli přímí přístup k radě, ale Dusk předsedal ve sdružení týmů, takže byl hned po členech rady druhý, kdo o všem věděl. A Max mu dělal něco jako nejmenovaného zástupce. Bylo nepsaným pravidlem, že on vedl mise, chodil na různé akce a domlouval jim. Prostě na něj ta role padla. Byl na tom podobně jako Kate v Bearers of light. Jenže ta se o to zasloužila, on ne. Bylo to asi tím, že byl nejnelínějším z týmu.
"Bože," zaúpěl Dusk a sesunul se na jednu z židlí.
"Něco nového?" zajímal se Max.
"Ani ne. Bezduší se zatím naštěstí neobjevili. Čím víc toho o nich vím, tím víc se bojím. Všichni musíme krom misí ještě pátrat po zapovězených magiích a snažit se najít něco, co by je mohlo zničit. Pitomí Bearersáci… Tolik práce navíc…" odvětil Dusk.
"Taky je nemám v lásce, ale bez nich bychom o Bezduších nic nevěděli a nemohli se připravit…" odporoval Carl, který se objevil ve dveřích. V rukou měl starou knihu a rázoval ke stolu. Max zachytil nápis Zakázané magie.
"My máme nějakou takovouhle knihu?" Max byl v ten ráz úplně čilý.
"Jo. Byl to pěkný oříšek ji najít. Někdo ji schoval, protože kdyby ji našel někdo cizí, měli bychom problém," hlesl Carl, zatímco listoval v objemné bichli, "Jakže se měla ta magie jmenovat?"
"Myslím, že zapovězená magie světa, nebo světla nebo tak něco… Přesný název ti neřeknu," řekl o poznání veseleji Dusk.
Carl si posunul brýle na nose a nějakou dobu se ozývalo jen šustění stránek. Max se posadil naproti Carlovi a sledoval, jak louská kudrlinkové písmo.
"Je tady magie absolutního světla… Nedivím se, že ji zakázali, Proměnit Zemi na slunce… Dál… Hm, to ne…" zase začal listovat. Asi půl hodiny trvalo, než v rychlosti prošel všechny magie a ty nadějné si založil natrhaný papírovým ubrouskem.
"Jak jsi na tom?" Dusk začínal být nevrlý.
"Už skoro…" zamumlal Carl a projel posledních několik stránek.
"Tak…" začal Carl a otevřel první záložku, "Je tady magie na zničení zla. Ale k tomu je potřeba dvacet osm kouzelníků a každý z nich musí mít jinou magii a pak dvanáct Temných a obětovat je. To by nebylo nic lehkého. Navíc by to zničilo úplně všechno zlo, všechny lidi s nečistým srdcem a i spoustu šelem atd… Pak je tady spoutávací magie, která navěky spoutá do nicoty toho, koho majitel chce, ale s touto magií by se musel někdo narodit… Taky jsou tady jakési Runy, které by ale museli být nalezeny, neboť byli roztroušeny různě v obou světech. Ale vypadají slibně… Sice by to nebylo lehké, ale určitě účinné. Každá Runy znázorňuje nějakou moc a ke každé by musel být čaroděj s určitou mocí… Ale ani tady neslibují vítězství, neboť by si Runy sami vybrali, kterou stranu zničí… Je to těžké. Jestliže démon mluvil o magii v jednotném čísle, existuje jen jedna, která Bezduché zahubí, ale otázkou je, která z nich to má být. Která je dost silná…
No, dál tady jsou temné magie. Možná účinné, ale pro nás nedostupné," pravil a při poslední větě vytáhl dvě záložky. "Toť vše, co by k něčemu bylo," pokrčil rameny a obrátil se k Duskovi.
"Zítra to přednesu na radě a -"
"Zítra nemůžeš. Zítra je nováčkovský den a pozítří den bez magie. Budeš muset počkat," přerušil ho Max.
"Sakra…No, budou muset počkat. Tak po festivalu jim to přednesu. Sepiš mi to prosím, Carle."
"Jasně," odvětil Carl a i s knihou vyběhl do svého pokoje, aby splnil úkol.
"No, to bychom měli. Čau," hlesl Max a vydal se do pokoje, kde se zaúpěním padl na postel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama