Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

9. kapitola - Přítomnost Bezduchých

11. března 2012 v 0:14 | Sarah |  Runy šesti sil
"To ti řekl Arill?" zeptal se rozvážně Andre starší. Isabel přikývla a i při tomto pohybu jí do celého těla vystřelila bolest.
"Řekl, že se mu vrátila síla… Že Bezduší dnes vyšli do světa… Že Říši Duchů nemůžou úplně zničit, ale… Jsou to ničitelé… Poslové nicoty… Že je nemůžeme porazit sami… Nemáme prý naději… naději, že zjistíme… jaká magie nás zachrání… Byla zničena každá… zmínka… Nic… nezůstalo…" Najednou neměla vzduch. Předklonila se a lapala po dechu.
"To nezní vůbec dobře, ale neztrácejme víru. Přece jen je náš nepřítel…" snažila se přesvědčit sama sebe Kate.
"Nechápu, proč tě rovnou nezabil. Měl by míň starostí," řekl Jack.
"Asi mu to nestálo za to," zašeptala Isabel. Padl jí na mysl Jawal. Jak teď musí vypadat! Doufala, že to přežije.
"Je to všechno, co říkal?" optala se po chvilce ticha Kate.
"Že prvně zničí náš svět, než se pustí do dalších… Tedy tenhle… A že už se těší na vítězství…" odvětila Isabel tiše. Fénix vydal něco, co znělo jako povzdech a narovnal se. Celý se třásl a rychle mrkal, ale vypadal o něco lépe. Isabel to také cítila. Říše se víc nerozpadala. Věděla, že se dá dohromady rychle, ale když skončili s Říší, znamenalo to…
Isabel se prudce narovnala.
"Už odešli. Říše se dál nerozpadá… Vnikli do našeho světa!" Po jejích slovech nastalo hrobové ticho.
"T-to nemyslíš vážně, že ne?" zval se nakonec Josh.
"V tomhle se nedá žertovat…" zavrtěla Isabel hlavou a otočila se k Andremu, "Svátek nesvátek, měla by se sejít rada. Tohle je mnohem důležitější, než nějaká tradice!" Cítila se trochu lépe. Anebo se to alespoň nezhoršovalo. Jak se začala uzdravovat Říše, začala i ona a fénix a určitě i všichni další.
"Máš pravdu… Kate, postaráš se…" začal.
"Jo, běžte," přikývla Kate rychle a mávla rukou. Andre odběhl.
"Říše se celí. My budeme v pořádku. Vy byste raději měli jít plánovat, co budeme dělat, až Bezduší zaútočí," řekla Isabel. Hlas měla stále slabý, a tak to nepůsobilo věrohodně.
"Moc toho plánovat nemůžeme. Tohle je prostě na Andrem. My musíme čekat. Ty by sis měla odpočinout. Sára dojde zkontrolovat Jawala a ostatní tvory. Já za vás dodělám ty ,čmáranice'. A kde jsou vůbec ostatní? No to je jedno…" vrátila se Kate do své role. Isabel neprotestovala. Nic víc než odpočinek ani nechtěla.

"Do-dobře. Hned jsem tam. Mám nějaké informace, které by mohli radu zajímat… Ano… Ano… Naschle," Dusk ukončil hovor a obrátil se k většině týmu, kterou měl před sebou.
"Říše Duchů je údajně v troskách, protože Temní zrušili poslední pečeť Bezduchých. Ti nyní kráčí po naší zemi." Jeho hlas zněl nepřirozeně. Vyděšeně, i když se snažil působit klidně, "Doufám, že máš pravdu, Carle a jedna z těch magií nám bude užitečná. Já už vymyslím nějaký příběh o té knize. Zbytek vám řeknu, až budu vědět víc. Ale teď už musím jít."
Dusk popadl knihu ze stolu a vyběhl ven. O chvilku později slyšeli, jak naskočil motor jednoho z jejich aut.
"No, tak sem zvědavá, co rada v týhle situaci hodlá vymyslet…" hlesla Amie. Její hlas neměl žádný ironický ani vlezlý podtón, což bylo nezvyklé.
"Pokud byli Bezduší zapečetěni, musel je někdo už jednou porazit. Nevidím důvod, proč by se historie nemohla opakovat," řekl Carl klidně, plně věřící ve své schopnosti.
"Máš pravdu," přikývl Max, "Určitě se nezapečetili sami. Ale pokud to tehdy bylo pomocí ony magie a my netrefíme tu správnou…"
"Všichni v radě nejsou zas tak zabednění, hlavně co se týče kritických situací. Navíc jsou to nejsilnější čarodějové. Oni něco vymyslí," snažila se je povzbudit Suzan.
"Máš pravdu. Není důvod se tím rozrušovat. Alespoň prozatím," Max působil klidně i když byl ve skutečnosti jako na jehlách. Vrátil se ke své rozečtené knize a ostatní následovali jeho příkladu. Avšak soustředit se nikdo nedokázal. Skoro všichni koukali upřeně před sebe ztracení v myšlenkách. Jen Carl si klidně četl a Derick s Kelly si užívali vzájemnou společnost.
Max to nakonec vzdal a vyšel ven. Už byla téměř tma a horko ustupovalo. Vydal se k menší ohradě s vysokým plotem a jednoduchým přístřeškem. Iru, jako pes velká hnědá chiméra, vyčerpaně ležela v dlouhém stínu přístřešku. Laura u ní seděla a konejšivě ji hladila.V jednu chvíli si mysleli, že je po ní, ale naštěstí se dala opět do pořádku. I oni slyšeli zprávu, že všichni, kteří měli nějaký kontakt s duchy - ať už zvířata anebo čarodějové - na tom jsou velmi špatně a mnoho z nich se odebralo do Říše. Iru k nim díkybohu nepatřila.
"Jak je na tom?" zeptal se, když vstoupil dovnitř.
"Řekla bych, že lépe. Už Dusk zjistil, co se stalo? Slyšela jsem auto…" odpověděla Laura. Max jí vylíčil vše, co věděl.
"Tohle bude ještě zajímavé," řekla Laura nakonec a opět se vrátila pozorností k Iru, která nespokojeně zamručela.
Max si dřepl u chiméřiny lví hlavy a podrbal ji mezi ušima. Iru znovu zabručela, ale tentokrát slastně. Do ruky ho strčil had - Iřin ocas. Max nevěděl proč, ale ten ocas ho měl nejraději. Bylo to poněkud komické. Pohladil tedy i hada po hladkých šupinách a vstal. Následován Lauřiným pohledem vyšel z ohrady. Udělal si kolečko po nejbližším okolí domu a přitom přemýšlel o Bezduchých a radě.
Vrátil se do domu právě ve chvíli, kdy se rozezvučel telefon. Pohledy ostatních mu jasně říkaly, že stojí nejblíže a tak to s povzdechem zvedl.
"Ano?" zamumlal.
"Maxi?" ozval se ze sluchátka Dusk, "Přišli zprávy o tom, že na severu zmizela celá vesnice. Zbyl po ní jen popel a jakási černá mlha. Nikdo ale Bezduché neviděl - nebo se nedožil toho, aby nám je popsal a sdělil jejich počet. Rada se zrovna probírá všemi těmi magiemi. Řekněme, že ta historka s knihou moc nezabrala a já tady budu muset zůstat přes minimálně noc. Každopádně buďte připravení na všechno. Myslím, že rada kolem toho jen děla maškarádu a dávno ví, co budou dělat. Když tak ještě zavolám, jestli se dozvím víc. Dej tam na všechno pozor, prosimtě."
"Dobře. Jaká to byla vesnice?" zajímal se Max.
"Nevím, jméno my neřekli. Asi nebude důležité. Přesto ale jsou ztráty na životech a zřejmě za tím vězí oni Bezduší. Bojím se toho, co přijde, až dojde na větší města… Musím končit. Měj se."
"Ahoj," odpověděl Max a zavěsil. Chvíli tam jen tak postával, dokud mu Derick neřekl: "To byl tajný hovor, nebo co?"
"Ne…" Vylíčil jim, co Dusk říkal a přitom zůstal opřený o stolek.
"Celou vesnici? Tak rychle?" žasla Suzan, "Ti asi budou opravdu silní…"
"Žádná novinka. Ale nevíme, kolik jich je. To je nejhorší. Ani to, jak je poznat… Ale k tomu nám stejně asi nedají příležitost," ušklíbl se Max.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 11. března 2012 v 13:54 | Reagovat

Chtěla bych se zeptat - budou obrázky i k Rubínovému srdci? A kolik by příběhy měly mít přibližně kapitol? Jinak super kapča!

2 Sarah Sarah | Web | 11. března 2012 v 18:23 | Reagovat

[1]: Počet kapitol vážně nevím. Jak to výjde. Já vždycky dostanu nějaký další nápad a začlením to do děje, takže se prodlouží... :D
Jo, i k Rubínu přibudou obrázky :D už mám Arraxila a družinu pohromadě

3 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 12. března 2012 v 14:28 | Reagovat

[2]: Dík za zodpovězení:D. Už se na obrázky vážně těším!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama