Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

8. kapitola - Ronic Ligsh

1. září 2012 v 3:39 | Sarah |  Rubínové srdce
Po dlouhé, hodně dlouhé době, vím, ale píšu s nadějí, že se bude líbit Rozpačitý

"Nejsou to tak staré legendy. První zmínky o tomto démonovi se začali objevovat ani ne před sto lety," Terilla svlažila hrdlo vodou a pokračovala, "První zmínka o něm není moc jasná, popisuje jen podivnou siluetu v bouři, která srovnala se zemí celé město. To bylo někdy před šedesáti lety. Jenže pak se takové události začaly stupňovat a z podivné siluety se stala legenda. Postupem času se začaly objevovat řeči o tom, že ho někdo viděl. Každý popis byl jiný, ale ze všech se shrnuly nejčastější rysy a vyšel z toho vysoký démon mužského pohlaví s tmavými vlasy a jasně žlutýma očima, jak výboje blesku.
Z démona se stal podivný fenomén a někteří i věřili, že se nejedná o démona, ale o boha blesku. Dokonce se objevila i sekta, co tohoto ,boha' uctívala. Bůh blesku, to bylo jedno z jeho jmen, v jazyce Arrasů Ronic Ligsh. V časech jeho řádění měl mnoho jmen, ale nejvíce se uplatňovalo právě toto a ještě Irot Nirron, anděl zkázy, protože údajně měl křídla utkaná z blesků.
Nikdo dodnes neví, odkud se vzal, jaké bylo jeho pravé jméno a ani čeho chtěl dosáhnout. Řekla bych, že to byl normální silný démon, ale i démoni samotní z něj měli nahnáno a třásli před jeho hněvem, neboť i jejich smečky díky němu značně prořídly. Očividně nestál na straně žádné rasy. Pouze na té své…" Terilla se opět odmlčela.
"Byl vskutku záhada, ale jak se zjevil, tak i zmizel. Zmínky o něm prostě najednou ustaly a po andělovi zkázy zbylo jen ticho. V té době měl ale každý nahnaný z bouřek. V každé z nich se mohl tento démon skrývat. Někteří lidé jsou doteď z bouřek nervózní. Bylo to děsivé období," zavrtěl Maresim hlavou, "Jsem rád, že jsem v něm nežil…"
"Tak to doufám, že se znovu neobjeví…" zamumlala Mira. Už odmalička neměla bouřky moc v lásce.
"Co se jeho návratu týče, já si myslím, že je to jen ustrašená povídačka nějakého páprdy, co viděl démona používajícího blesky, přece jen, je to jeden ze živlů, co démoni užívají…" odfrkl si Maresim.
"Nejspíše máš pravdu. Ale je to záhadné, jak tak najednou zmizel. V jednu chvíli drancoval jedno město za druhým, nejen v naší zemi, a ve chvíli druhé je prostě pryč. Ticho. Nic… A to působil hrůzu několik dlouhých let. Zmizel někdy v té době, co byl Arraxil spoután amuletem. Nedlouho předtím," pokračovala Terilla.
"Ronic Ligsh, hm? Vypadá to na pěknou záhadu, ale nejspíše si ho budou pamatovat už jen démoni… Je to zvláštní představa, vyděšení démoni," ušklíbla se Mira, "Ale zajímalo by mě, odkud ten démon přišel a jak vypadal…"
"Jak by měl vypadat," ozvalo se od Arraxila a všichni se k němu překvapeně a nadšeně obrátili. Vypadalo to, že něco o tomhle démonovi něco ví. "Vypadal jako lucerna, jak jinak by asi měl vypadal, když kolem něj věčně svítily blesky?"
"Ty jsi ho viděl?" zeptala se překvapeně Mira.
"Znal jsem ho…" čtveřice si vyměnila nevěřícné pohledy, "Pocházel ze stejného klanu jako já. I on byl bleskový vlk…" Arraxil se odmlčel a pohlédl na zamračenou oblohu. Ostatní mlčeli. Věděli, že tahle ochotná chvilka nebude trvat dlouho a otázky by ji přerušili.
"Ronic Ligsh, jak mu tak přihlouple říkáte, byl pěknej hajzl. Nebyl to tak úplně démon, dalo by se říct… že byl opravdu napůl bůh. Jeho otec byl jeden z prvotních obyvatel této země, ten nejsilnější z nich…" opět se na chvilku odmlčel, zatoulán ve vzpomínkách, "Nevycházeli jsme spolu vůbec dobře… on a já… Měl neuvěřitelně silnou vůli, tenhle parchant. A ta vůle mě nejednou… Tsk, proč vám to vůbec říkám…" Chvilka ochoty vyprchala.
"Arraxile…" začala Mira. Démon se k ní otočil s přimhouřenýma očima. "Můžu se tě zeptat na jedno? Je Ronic Ligsh ještě naživu?"
Arraxil na ni dlouze hleděl s tím nepřátelským pohledem, ale pak zavrčel: "Nezemřel. Jen… odpočívá… v hlubinách," odvrátil se a vstal. Vykročil pryč od nich, ale ještě jim věnoval poslední slova: "Prozatím."
Všichni za ním ještě nějakou dobu hleděli, dokud nezmizel za pahorkem.
"Páni, takovou ochotu mluvit jsem u něj ještě nezažil," žasl Senord.
"Nečekala bych, že by opravdu mohl znát Ronic Ligshe a navíc osobně… Páni, vskutku byli ze stejné smečky? Jak je vůbec Arraxil starý?" vrtěla hlavou Terilla.
"Je to možné. Možná proto tak divně reagoval, když jsi se o něm prvně zmínila," hlesla Mira, "Ale mám takový pocit, že nám něco důležitého neřekl… Co myslel s tou vůlí? Mohla být jeho vůle zotročena ještě před amuletem? Mohl dělat Ronic Ligshovi loutku?"
Všichni na ni zamyšleně pohlédli.
"No, v tom případě bych ho vážně litovala, i když je démon…" zamumlala Terilla.
"Já nevím, mě přišel, jako kdyby na něj vzpomínal se smutkem a odporem… Ale něco v jeho tónu přímo oznamovalo, jak dobře tohohle démona znal…" pokrčila Mira rameny.
"Arraxil nikdy nemluvil o své minulosti. Jednou jsem se o tom bavila i s matkou. Ani slovo…"
"Ano, tenhle Ronic očividně sehrál v jeho minulosti velkou roli. Možná s ním opravdu spolupracoval. Ať už dobrovolně nebo ne," uhladil si Senord zamyšleně vlasy.
,Ronic Ligsh byl skutku mocný démon. Jeho síla překračuje naše chápání. Byla to síla hodná boha… Něco jako Rubín,' ozvala se Alreta, ,Ani bych se nedivila, kdyby hrál nějakou roli v ukradení Rubínu.'
Ale Arraxil říká, že spí někde v hlubinách…
,Spí on, ale spí i jeho síla? Sama říkáš, že vám Arraxil neříká celou pravdu. Vsadila bych se, že on zná tajemství za Ronic Ligshem.'
Ty my taky nikdy nemůžeš říct celou pravdu…Alreta už neodpověděla. Mira jim jejich stručný rozhovor vylíčila.
"Arraxil nám celou pravdu nikdy neřekne, teda pokud nebudeme muset Ronicovi čelit. Alreta vskutku pokládá ty správné otázky," přikývl Senord.
"Ale co? Co důležitého nám Arraxil neřekl?" zašeptala Mira.

Arraxil se posadil do trávy a zahleděl se na nebe. Po té rozpravě neměl náladu na mraky. Chtěl je odehnat, ale měl na to příliš špatnou náladu. A čím horší měl náladu, tím víc mraků se na obloze objevovalo.
Na Ronic Ligshe už dlouho nepomyslel. Snažil se na něj zapomenout. Už jen to jméno přinášelo vzpomínky, které by nepřál nikomu.
Přitáhl si kolena k hrudi a odtrhl pohled od šedavých mraků. Při vzpomínce na toho barbara bylo snazší hledět do země. On přece jen vládnul obloze… stejně jako Arraxil.
Dolétly k němu útržky z rozhovoru těch hloupých lidí. Co jim neřekl? Jak by se asi tvářili, kdyby jim řekl celou pravdu? Jak by se postavili novému riziku? Jak by čelili tomu, že on je klíčem k Ronic Ligshovu probuzení?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama