Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

Říjen 2012

10. kapitola - Arraxilova pravá tvář

26. října 2012 v 19:23 | Sarah |  Rubínové srdce
Leu Fiec se povrchně usmál a Mira by přísahala, že to byl stejný úsměv, jakým je obdařoval Arraxil.
"Už je to dlouho, příteli. Dlouho jsem čekal na svou odvetu," řekl Leu Firec a natáhl před sebe ruku. Na té se rozzářilo světlo a ozářilo mu bledý obličej. V tu chvíli se zatáhla obloha a dunivě zahřmělo.
"Jak jsem již řekl, bude i ctí," nepřestal se Arraxil usmívat.
"Neměl bys ty ubohé stvoření, kterým tak věrně sloužíš, poslat pryč?" Světlo v démonově dlaní ještě zesílilo. Arraxil se otočil se pohlédl na Miru. Nemusel nic říkat, aby pochopila. Tohle bude bitva velikánů.
"Pojďme pryč," hlesla a zatáhla plašícího se koně za uzdu.
"Ale…" zamumlal Maresim.
"Prostě pojď!" sykla Terilla a sama obrátila koně. Klusem se rozjeli pryč. Ujeli ale sotva pár metrů, když okolí ozářilo silné světlo a přinutilo je se zastavit. Leu Firec ve světle úplně zmizel. A světlo rostlo a rostlo, až bylo asi deset metrů vysoké a dobrých dvacet dlouhé.
"Utíkejte!" rozlehl se Miře v hlavě Alretin výkřik. Ale byla příliš paralyzována, než aby se pohnula.
Světlo se náhle rozplynulo a všem čtyřem srdce vynechalo úder. Deset metrů vysoký jasně bílý vlk s Leu Friecovýma zelenýma očima se tyčil nad Arraxilem, který se najednou zdál být tak malý a bezmocný. Až po chvilce si Mira všimla, že má u boků složená mohutná křídla, která by v plné šířce byla dlouhá přinejmenším jako sám Leu Friec. Na špičkách uší, konci ocasu a na křídlech démonovi praskalo světlo jako elektřina.
Vlk zavrčel tak dunivě, až to přehlušilo dunění hromů.
Arraxil se otočil k hloučku šokovaných lidí a s lehkým úsměvem pravil: "Poslední šance utéct!" Pak ho obklopily ohlušující výboje elektřiny. Vypadal, jako by byl sám centrem bouře zuřící nad nimi.
"Utíkejte, žeňte koně jako o život, jinak o něj sami přijdete!" ozvala se opět Alreta. Mira trhla s otěžemi a vykřikla: "Musíme zmizet! A rychle!" Ostatní už ani neváhali a tryskem se hnali pryč. Avšak ještě než se dostatečně vzdálili, spatřili druhého, stejně vysokého vlka s jasně fialovou srstí a zlatýma očima, po jehož naježené srsti přebíhaly výboje elektřiny.
Zastavili se až o notný kus cesty dál a sledovali, jak na místo, odkud odjeli, dopadají blesky a objevují se záblesky světla.
"To je jako bitva bohů!" vydechl šokovaně Maresim.
"Tohle je… Je tohle Arraxilova skutečná síla?" zašeptala Mira.
"Nejspíše ano… Říkal, že patří ke klanu Bleskových vlků… Teď už je mi jasné, co tím myslel…" vysoukal ze sebe Senord.

Arraxila obstoupil pocit podivné euforie. Jak dávno to bylo, co naposledy využil tuto podobu? Kdy naposledy cítil tu sílu, jak jím proudí a udělá cokoli, co si zamane? Bylo to tak dávno…
"Vskutku, je to velmi dávno…" zašeptal v řeči vlčích démonů.
"Dost dávno na to, aby tě to řádně oslabilo," odvětil stejnou řečí Leu Friec s ledovým klidem. Zaútočil na něj tím divným světlem, kterým jeho klan vládl. Světlem, které bylo ostřejší než ta nejlepší čepel a žhavější než nejsilnější oheň. Arraxil nezahálel a sám vyslal blesky. Leu Friec měl sice křídla, ale neposkytovalo mu to výhodu. Zaprvé byl ve vzduchu proti bleskům ještě zranitelní a navíc to byla zbytečná zátěž. V boji proti bouři mu to bylo spíše na obtíž. Ale i přesto dokázal blesky s jistým úsilím odklonit. Arraxil se světlu obratně vyhnul.
"Alespoň rychlost jsi neztratil…" zavrčel Leu Friec.
"Moc dobře víš, že má síla nikdy nezeslábne, nehledě na to, jak dlouho ve mně dřímá nedotčena."
"Zajisté, že to vím. Je to díky němu, ne? To on ti dává sílu. A proč taky ne, že? Bylo by to pro něj více než nevýhodně, kdybys zemřel…" Leu Friec se napjal a výhružně sklonil hlavu. Ťal do živého. Arraxil vztekle zavrčel a vrhl se na něj. Mezi záblesky světla a praskáním blesků se převalovali po zemi a zatínali do sebe zuby i drápy. Nikdo neměl navrch. Vlastně to tak bylo vždy, uvědomil si Arraxil. Leu Friece znal už od dětství. V dobách, kdy jejich klany byli ještě spojenci. Vyrůstali spolu, jako bratři. Trávili spolu více času, než se svými rodinami. A pak přišel on. Ronic Ligsh. Objevil se znenadání, jako blesk z čistého nebe a začalo peklo. Nejhorší bylo, že patřil k Bleskovým vlkům. A koho první zničit, když ne nejbližší klan? Z velkého klanu Měsíčních vlků zbyla ubohá cháska zpráskaných psů - a Leu Friec byl mezi nimi. Arraxil tam byl vždy - skrýval se v Rinoc Ligshově stínu. Nebylo to dobrovolné. To z jeho síly Ronic čerpal. Arraxil, ve kterém se už od dětství ukrývalo velké množství síly, se stal odrazovým můstkem pro nového boha.
Poté s Leu Friecem bojoval ještě mnohokrát. Nikdy neodmítl výzvu. Ale, co si nedokázal připustit, nedokázal by ho zranit. A u Leu Friece to bylo stejné - nedokázal zabít svého nejlepšího přítele, ať už se stal čímkoliv. A nyní to bylo stejné. Na jazyku cítil krev svého přítele, ale nedokázal se zakousnout víc, nedokázal mu ublížit víc. I jeho vlastní rány byly jen povrchové.
Odskočili od sebe a začali kolem sebe kroužit.
"Není to moje vina… Není mou vinou, že se stal tím, čím se stal… Byl příliš silný na nás všechny, i na mne…" zavrčel Arraxil.
"Ano, ale nebýt tebe, nikdy by bůh blesku nemusel existovat a svět by neupadl do chaosu… Byť se to váš klan snažil utajit a udělat z Ronica mrtvého, já vím co se doopravdy stalo. Vím, co znamenají znaky na tvém meči!"
Arraxil se zarazil. Jak to mohl vědět?!
"Překvapen? Myslíš, že bych si nechal ujít Ronicovo spoutání? Nebuď blázen! Nejsem tak ubohý, jako ty, příteli. Moc dobře vím i to, jak snadné by pro tebe bylo podlehnout tomu pokušení. Jediná myšlenka by mohla padlého boha vysvobodit. Měli tě spoutat spolu s ním, aby se historie nikdy neopakovala. Nevěřím, že zůstane spoutaný navždy, to je nemožné. Jednoho dne tvá vůle podlehne jeho síle a bůh blesku se opět vrátí!"
Arraxil se štěkavým smíchem zasmál. "Vážně myslíš, že jsem tak pošetilý, abych osvobodil toho vraha? Proč myslíš, že je má vůle spoutaná těmi ubohými tvory, kteří si říkají lidé? Vážně si myslíš, že bych se nechal tou slabou čarodějkou jen tak svázat? Dokud je má vůle spoutaná amuletem, Ronic je bezmocný!"
"Ano, i mě to napadlo. Ale ten amulet je ubohá tretka. Lidé ji neochrání. Co kdyby se dostala do rukou-"
"Nemluv o něm!" vyštěkl Arraxil, až sebou Leu Friec trhl.
"Ale ta možnost existuje. Mysli na to. Chraň majitele amuletu. Někteří by si nenechali ujít příležitost udělat si z Ronic Ligshe sluhu. Ronic je na tebe příliš vázán. Jakmile jsi svázán amuletem ty, je i on. A ve špatných rukou by to znamenalo konec světa, jak ho známe."
Arraxil tiše zavrčel a obrátil se k Leu Friecovi zády. Nebál se, že by na něj zaútočil, Leu Friec příliš lpěl na své cti.
Pohlédl na oblohu zmítanou blesky a nechal si zmáčet hlavu deštěm.
"Já vím," zašeptal, "Já vím…" Pomalu se rozešel směrem, kam zmizela Mira se zbytkem výpravy. Dokázal vycítit, kde jsou pomocí amuletu, který svíral jeho vůli v ledových rukách.
Přeměnil se do své lidské podoby a nechal si schválně padat déšť do obličeje. Působilo to uklidňujícím dojmem. Cítil, že i Leu Friec se přeměnil zpátky a pomalu odchází. Arraxil se zastavil a ohlédl se. Viděl, jak Leu Friecova záda mizí mezi spadanými stromy. Usmál se a loudavým krokem se vydal pryč z území Měsíčních vlků, které sebou přinášelo mnoho vzpomínek.


Arraxil a Leu Friec

20. října 2012 v 9:55 | Sarah |  Ke knihám...

Ve stínu pravdy. Myslím, že bych to vyjádřija dvěma slovy: Chudák Arraxil Smějící se. V pozadí je Ronic Ligsh. Kolem něj se kniha bude ještě hodně točit.

Leu Friec. Moc se mi nepovedl...

Začínám malovat na pc!

10. října 2012 v 21:20 | Sarah |  Ke knihám...
Takže jsem objevila tajemství našeho korelu a začala malovat na počítači. Zjišťuji, jak časově je to náročné a jak se netrpělivý člověk -jako já - dokáže nervovat, ale baví mě to. Zatím jsem udělala tři obrázky, kvalitu posuďte sami.
PS. Jsem amatér, nebuďte příliš kritičtí S vyplazeným jazykem

Toto je můj úplně první obrázek. Arraxil vypadá docela vyjeveně, zajímalo by mě, proč Smějící se

Můj druhý obrázek v řadě - Mira. Na to, že už sem něco pochytila to vypadá ještě hůř než obrázek první. Nerozhodný
Na tenhle jsem hrdá Úžasný. Arraxil nese zraněnou Miru. Mira zase vypadá divně a ta rukavice dělá dojem, že má krátkou ruku, ale Arraxil se mi líbí S vyplazeným jazykem
Detail Nevinný

Songy k Rubínu

6. října 2012 v 22:57 | Sarah |  Rubínové srdce
!!!Jak jsem psala už dříve, videa se často prohazují, tak pozor na to!!!
No, začala bych písničkou A Deamon's fate (Osud Démonů), která se dá brát jako píseň k celé knize

Tentokrát budeš hořet
Pohled na násilí
Nakrmí moji mysl
Nikdo tě nezachrání
Jak můžeš najít
Nebe v tomto pekle?

Neřeším to
Slyším ve tvém mlčení
Jeho křik na rozloučenou
Nemohu uvěřit, že je to oko za oko
Nech nás přijít vniveč

Andělé mají víru
Nechci být součástí jeho hříchu
Nechci se ztratit v jeho světě
Jsem kořist v této hře

Když stíny zůstanou i v denním světle
Na křídlech temnoty
Se bude mstít
Padne v nemilost
Do konce všech svých dní

Z popela nenávisti
Je to krutý osud démonů
Na křídlech temna
Se vrátí zpět
Nebude úniku
Protože padl hluboko v nemilost

Co jsi to udělal?
Je tohle to, co jsi chtěl?
Čím jsi se to stal?
Teď je tvá duše opuštěná
Kráčíš sám
Z nebes do pekla

Teď znáš
Svou cestu v tomto šílenství
Tvé síly vzrostly
Tvé okovy byly rozbity
Trpěl jsi příliš dlouho
Nikdy se nezměníš

Andělé mají víru
Nechci být součástí jeho hříchu
Nechci se ztratit v jeho světě
Jsem kořist v této hře

Když stíny zůstanou i v denním světle
Na křídlech temnoty
Se bude mstít
Padne v nemilost
Do konce všech svých dní

Z popela nenávisti
Je to krutý osud démona
Na křídlech temnoty
Se vrátí zpět
Nebude úniku
Protože padl hluboko v nemilost

Andělé mají víru
Nechci být součástí jeho hříchu
Nechci se ztratit v jeho světě
Jsem kořist v této hře

Když stíny zůstanou i v denním světle
Na křídlech temnoty
Se bude mstít
Padne v nemilost
Do konce všech svých dní

Z popela nenávisti
Je to krutý osud démonů
Na křídlech temnoty
Se vrátí zpět
Nebude úniku
Protože padl hluboko v nemilost

Další budou tématické písně k postavám. Začněme Mirou:
Je čas vyjít z temnoty
Použij to, co cítíš uvnitř
Tvá víra tě bude vést,
Pociť obratovou dobu

Je to v tvém srdci
Je to v tvé duši
Nebuď vystrašený, nepřestávej věřit,
Vím, že hluboko uvnitř víš, že přišel tvůj čas.

Jednou za celý život,
Pokud budeš věřit,
Muži mohou posunout horu,
Změnit průběh historie.
Jak daleko jsme se dostali, tak daleko
Od domova

Věř v tvou cestu, byl jsi vybrán
Stal ses svým osudem,
Veď a budou tě následovat,
Tvá víra tě osvobodí

Je to v tvém srdci
Je to v tvé duši
Nebuď vystrašený, nepřestávej věřit,
Vím, že hluboko uvnitř víš, že přišel tvůj čas.

Jednou za celý život,
Pokud budeš věřit,
Muži mohou posunout horu,
Změnit průběh historie.
Jak daleko jsme se dostali, tak daleko
Od domova

Jednou za celý život,
Pokud budeš věřit,
Muži mohou posunout horu,
Změnit průběh historie.
Jak daleko jsme se dostali, tak daleko
Od domova

Další bude Arraxil
Anděl temnoty
Anděl temnoty
Svět je ve Tvých rukou
Ale já budu bojovat až do konce

Anděl temnoty
Anděl temnoty
Neposlouchám Tvé příkazy
Ale budu bojovat a vytrvám.

Když padá tma
Bolest je všude
Anděle temnoty
zanechám
a budu bojovat

Láska je ztracena
krása a světlo
zmizely ze
zahrady rozkoše

Sny jsou pryč
půlnoc přišla
temnota je naše nová říše

Anděl temnoty
Anděl temnoty
Svět je ve Tvých rukou
Ale já budu bojovat až do konce

Anděl temnoty
Anděl temnoty
Neposlouchám Tvé příkazy
Ale budu bojovat a vytrvám.

Hon pokračuje
hluboko v noci
je čas, abych ses modlili
na kolenou
nemůžeš se skrýt před
věčným světlem
až do svého posledního
dechu budu bojovat (budu bojovat ...)

Nyní si všímám
hvězdy, které umírají
temnota
padá do ráje

ale budeme silní
a budeme bojovat
proti
tvorům noci

Anděl temnoty
Anděl temnoty
Svět je ve Tvých rukou
Ale já budu bojovat až do konce

Anděl z temnoty
Anděl z temnoty
Neposlouchám Tvé příkazy
Ale budu bojovat a vytrvám.

Maresim:
Kolikrát se mě ještě pokusíš zastavit?
Řekl jsem ti jednou, řekl jsem ti dvakrát není cesty zpět.
Takže jestli se někdy pokusíš zametat se mnou, nezajímá mě to, nebojím se.
Nemusíš říkat promiň, zachraň svoje sympatie.
S přáteli jako jsi ty nepotřebuji nepřítele
Věnoval bych ti nějaký čas, kdyby to za to stálo,
Ale hádej co (hádej co) nestojí.

Woah, woah Vždycky budu ten poslední stojící
Woah, woah, protože se nikdy nevzdám snahy
a teď jsem připraven jít, jsem tu a čekám na tebe.
A budu ten poslední stojící.

Myslel sis, že se lehce vzdám?
Je to prostě tak, mohl ses mě lehce zbavit.
Je to tak, jak si viděl jak se to celé boří?
Nemyslím, nemyslím si.

Nejsou slova, která jsi řekla a já je předtím neslyšel.
Tak to vzdej.
Leda bys chtěla trochu méně.
Myslíš, že jsi pěkně tvrdý, tak pojď shodit.
Je to v pohodě, jsem v pohodě.

Woah, woah Vždycky budu ten poslední stojící
Woah, woah, protože se nikdy nevzdám snahy
a teď jsem připraven jít, jsem tu a čekám na tebe.
A budu ten poslední stojící.

Nevzdám se, budu se snažit,
pořád budu poslední stojící
Není konec, pořád bojuji
pořád budu poslední stojící
Nevzdám se, budu se snažit,
pořád budu poslední stojící
Není konec, pořád bojuji, pořád bojují

Woah, woah Vždycky budu ten poslední stojící
Woah, woah, protože se nikdy nevzdám snahy
a teď jsem připraven jít, jsem tu a čekám na tebe.
A budu ten poslední stojící.

Woah, woah Vždycky budu ten poslední stojící
Woah, woah Vždycky budu ten poslední stojící

Leu Friec
Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný

Věř mi
Nikdy jsi nepotkal z*urvysyna jako jsem já
Vsadím se, žes nikdy neviděl to, co já
Ukrylo se to uvnitř mě
Tentokrát si beru zpět svůj život

Stoupám
Měl jsem toho dost

Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný
Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný

Zlomím tě tisíci možnými způsoby
a přinutím tě zapamatovat si můj obličej
Myslel jsem si, že tě nechám jít
Je těžké zastavit, co nevidíš

Stoupám
Měl jsem toho dost

Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný
Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný

Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Jsem neporazitelný

Omrzíš mě
Ale ty mi nemůžeš utéct
A zničím tě

Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný
Dnes v noci se cítím neporazitelně
Žiju, podívej se mi do očí
Tentokrát tě vezmu na projížďku
Dnes jsem neporazitelný

Nir
Odvtedy čo sa cítime tak omámení
V našej zóne pohodlia
Pripomína mi aké to bolo vtedy
Keď som ťa sledoval domov

Už nemáme žiadne alibi
Z druhého mája
Pripomína mi to leto
V tento zimný deň

Uvidíme sa pri tom trpkom konci
Uvidíme sa pri tom trpkom konci

Každý synchronizovaný krok, ktorý sme prešli
Každá zlomená kosť
Pripomína mi aké to bolo vtedy
Keď som ťa sledoval domov

Uspala si ma uspávankou
Ako tak odchádzaš
Pripomínaš mi, že je to strata času
V tejto osudovej hre

Uvidíme sa pri tom trpkom konci
Uvidíme sa pri tom trpkom konci
Uvidíme sa pri tom trpkom konci
Uvidíme sa pri tom trpkom konci

Odvtedy, čo sme od seba odrezaní
Cítim sa ešte viac zrelý na samovraždu
Pomaly a smutne, prichádzajúc v pokoji
Trpko povstať
(Uvidíme sa pri tom trpkom konci)

Rád hľadím na teba ako prebiehaš okolo
A vidím ťa aj teraz
Bežíš ku mne, náručie doširoka otvorené
(Uvidíme sa pri tom trpkom konci)

Vstúp do môjho vnútra
Uchop nežnosť, je vo mne, je tam však i čosi zlé

Počuť plač
Pol roka...
(Uvidíme sa pri tom trpkom konci)
Po pol roku...
Priprav sa na koniec
(Uvidíme sa pri tom trpkom konci)

2. část ZDE