Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

Leden 2013

Kreslím dál a dál... na téma Bílý fénix

27. ledna 2013 v 0:07 | Sarah |  Další moje příběhy a jednorázovky
Toto jsou obrázky k další z mých knih, která se jmenuje - jak už jste si asi všimli - Bílý fénix. Je to dvoudílná série a druhý díl se bude jmenovat Černý fénix.
Na obrázku je hlavní hrdina (vpravo) Azen (anebo Alex, nemůžu se rozhodnout :D), kterého jsem pokazila x( a jeho bratr Mart (vlevo).
Další důležité postavy. Zleva: Carl, Gabriel, Shane, Leon, Ren.
Jsou povahově úplně rozdílní, ale Azen/Alex je spojí do jednoho silného týmu ^^
Dívčí část. Kniha má hodně důležitých mužských postav, ale jen 2 důležité dívky, které budou v jednom týmu s kluky v obrázku nahoře. :D
Opět zleva: Jane, Allison

Nejspíše vám právě došlo, že kniha bude o démonech. Démoni tam ale budou úplně jiného charakteru, než ti v Rubínu. Buď to budou démoni, co posednou tělo i duši člověka, anebo ty potvory, jak je znají všichni.
Tady je celkem povedený Azen/Alex. Rod, ve kterém se narodil je prokletý bílým démonem, který se jednou za pár generací zrodí v nějakém dítěti onoho rodu. Lze říci, že Azen/Alex je oním nešťastníkem.

Později sem i dodám povídku k této knize (přemýšlím ale, že ji použiji jako prolog :D) a možná i nějakou báseň. No, uvidíme ^^

Obrázky nejen k Rubínu

12. ledna 2013 v 22:09 | Sarah |  Další moje příběhy a jednorázovky
Nekreslím obrázky jen k Rubínu a nechci si je nechávat jen tak "válet" ve složkách, když už jsem se s tím piplala. Třeba tenhle obrázek mi zabral něco kolem 4 hodin (děsný záhul xD).
Takže, toto je obrázek k jedné z mých dalších knih, která se jemnuje Wolf's Blood (Vlčí krev). Na obrázku je většina hlavních postav, byť ne všechny. Jejich jména jsou (Zleva): Shiem, Rien, Nassia a Kenzo. Trochu jsem změnila styl kreslení, ale to u všech těhlech obrázků.

Na tomhle obrázku je Rien a Kenzo. Rien (ten menší) vypadá příšerně, ale Kenzo se mi líbí ^^
Tohle je dobrá dvojka. Kenzo je věčně naštvaný a všichni se ho bojí, páč se nebojí použít sílu i na přátele, kdežto Rien je docela oblíbený, klidný a tajnůskářský a z nějakého důvodu je jediný, koho Kenzo dokáže vystát :D

Opět Rien. Ty vlčí uši a obojek nejsou jen symbol - on se dokáže měnit na vlka. Patří k prastarému a uctívanému rodu ^^
Takhle nějak vypadá Rien jako vlk :)
Další z hlavních postav - Ellor. Na obrázku je naštvaný, ale jinak bývá hodně veselý a pořád se směje :)

Obrázky

11. ledna 2013 v 23:54 | Sarah |  Ke knihám...
Mira. Možná to není poznat, ale s tímhle obrázkem jsem si pořádně užila :D

Nalevo je Ronic Ligsh a napravo Arraxil. Je to prostý obrázek, ale mě se líbí ^^

Líbí se mi to oko. Hezky se ta barvy promíchaly. A ne, neřeknu, co se děje a kdo to je :P

Začalo mě bavit k tomu přidávat text a no... angličtina hold jede :D Mimochodem, toto je Arten ^^

Jednorázovka - 2050

3. ledna 2013 v 1:39 | Sarah |  Další moje příběhy a jednorázovky
Mé jméno je Shin. Jenom Shin. V tomto světě nemá jméno žádnou cenu, není to víc než nepotřebné slovo. Tak se k nám chovají, jako k nepotřebným, jako kdybychom nebyli víc než odporný hmyz. Dřív jsem si myslel, že jim na nás záleží, proto nám postavili tak krásná města, ale to bylo před tím, než jsem zjistil pravdu. Nejsme nic než chovná zvěř, aby lidstvo nevymřelo. Chcete znát celou pravdu? Tak poslouchejte….
V roce 2015 vypukla třetí světová válka. Islám proti křesťanům. Byla dlouhá a krutá, horší než ty dvě předchozí dohromady. Naše moderní zbraně se staly naší zhoubou. Křesťané nakonec po pěti letech vyhráli, ale za jakou cenu. Radost je ihned přešla, když se podívali na to, co ze světa zůstalo. Skály, bahno a krátery. Veškerá voda, včetně moře, byla znečištěná a nedala se pít. Mnoho zvířat nadobro vyhynulo - a stejně tak lidí. Kolik nás zbylo z toho ohromného čísla? Něco před sto tisíc. Dost na zachování lidstva, ale příliš mnoho na nepatrné zásoby jídla a vody. Lidé se tedy dali dohromady a vtvořili nová města - konkrétně dvacet měst na zachovalejších místech Země. A tak vzniklo Společenství. Název nic moc, ale co byste chtěli? Důležitější je, že lidi do těchto dvaceti měst rozdělili a každému městu byl určen správce. Tak nás to učili.
Já jsem se narodil v roce 2034 a nyní je mi šestnáct let. Měl jsem šanci vyrůstat v jednom z těch krásných novým měst, konkrétně v "Number 13". Šťastné číslo, nemyslíte? Vychovala mě matka, otec prý zemřel, když se v jinak nejbezpečnějším místě planety objevil šílenec. Údajně ho zabil, ale je to pravda? To už se nikdy nedozvím, ale odbočuji…
Když mi bylo pět let, potkal jsem se s divokým, o dva roky starším klukem. Jmenuje se Kitsune. Nejsem si jistý, jak se to píše, jen vím, že to znamená "Liška". Už jako malý byl toho jména hoden. Byl hbitý a velmi chytrý. Poznal jsem s tímto sirotkem celé město. Pak ale přišla ta zpráva. Zpráva, že Kitsune spáchal sebevraždu. Věděl jsem, že je to hloupost. Někdo tak plný života by to neudělal - a měl jsem pravdu. O dva roky později - nedlouho po mých patnáctých narozeninách - mě v jedné zapadlé uličce chytili a zavřeli ozbrojení policajti. Vezli mě pryč od mého domova s ostrahou, jako kdybych byl nebezpečný celému světu. Ale auto dostalo smyk a narazilo. Napůl omráčeného mě kdosi vytáhl ven.
Probral jsem se v lese na kraji města. Ani mě nepřekvapilo, že můj zachránce byl Sizune. Živý a zdravý. Tehdy mi vysvětlil vše. Že jsme jen hloupé ovce, na kterých dělají pokusy. Že zabíjí lidi bez špetky soucitu. Jako hloupá zvířata. I ten výhled, který jsme všichni denně viděli, byla jen iluze. Za městem se rozprostírala poušť a v ní žijí stovky lidí a to jen u třináctky. Jak to musí být u ostatních měst?
Kistune mě se všemi seznámil. Neváhal jsem a přidal se k nim - stal jsem se bojovníkem za svobodu, usilujícím o zničení třináctky a o svrhnutí jejího správce.
Kitsune mě naučil zacházet se zbraněmi. Naučil mě přežít v těch nehostinných podmínkách. Podruhé se mi stal bratrem.
Po roku plánování se nám mohl splnit sen - našli jsme mezeru v obraně třináctky a využili ji. Vyzbrojili jsme se a vyrazili do boje.
Bylo to tak snadné. Vše šlo jako po másle. Obsazovali jsme jednu čtvrť za druhou. Nějakou dobu trvalo, než si nás všimli a přišly ztráty na životech. My i přesto bojovali dál.
Se Kitsune a další hrstkou bojovníků jsme se vydali obsadit hlavní budovu, tu největší ve městě. Pošetilé, že? Právě tam byli ti nejlepší bojovníci. Ti, kvůli kterým umírali lidé. Ti, kteří byli výsledkem těch pokusů. Zatlačili nás na ústup. Vlastně nevím, co se přesně stalo. Jak bych to mohl vědět? Utíkali jsme se Kitsunem pryč výtahovou šachtou, když ten muž vytáhl pistoli. Byla to ta poslední věc, co jsem viděl? Nebo to byly Kitsuneho vylekané oči? Nebo snad šachta, kterou jsem padal dolů?

"Hej, Shine, prober se už!" křičí někdo. Pomalu otevřu oči a spatřím před sebou Kitsuneho obličej. Nejsem mrtvý. Uvědomuji si vzápětí. Já žiji! Místo, na kterém se spoustou dalších zraněných ležím je ve třináctce. Daří se nám udržovat zabrané území. Ještě jsme neprohráli. A dokud bude naživu poslední z nás, budeme bojovat. A vyhrajeme.