Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

Červenec 2013

Kuroko no basket

31. července 2013 v 21:28 | Sarah |  Anime
No, já osobně sporty nemusím, ale tohle anime mě učarovalo. Je to sice trochu nadnesené, ale je to jediné anime týkající se sportu, co takhle žeru. Už si nepamatuji, kde jsem na to poprvé narazila, ale zamilovala jsem se hned do první epizody. Kuroko, hlavní hrdina, má zajímavou povahu, která je nejednou i k smíchu, a není jediný. Všechny postavy mají svůj vlastní charakter. Viděla jsem to už asi čtyřikrát a myslím, že se na to podívám znova, zkrátka nemám dost. Už se nemůžu dočkat další série, která vyjde na podzim. No a zde je má nejoblíbenější postava Akashi, který se zatím objevil jen v manze, bohužel :'(


Kdysi dávno tu byl basketbalový tým Nižší Střední školy Teikou, který vyhrával veškeré soutěže. Pět hráčů základní sestavy bylo známých jako "Generace zázraků". Po absolvování nižší střední šel každý z těchto pěti hvězd na jinou střední školu se špičkovými basketbalovými týmy. Nicméně, pověst vypráví, že "Generace zázraků" měla ve skutečnosti ještě jednoho, šestého záhadného člena, jehož identitu nikdo neznal. Onen záhadný hráč - Kuroko Tetsuya, je nyní studentem prvního ročníku na střední škole Seirin, kde se stal členem hlavní sestavy zdejšího basketbalového týmu. A právě zde potkal Kagamiho, přirozeně nadaného hráče, kterému slíbí, že z něj udělá nejlepšího hráče basketballu v Japonsku. Ale aby toho dosáhli, budou muset postupně vyzývat Kurokovi bývalé spoluhráče, aneb pětici slavné "Generace zázraků". A porazit je nebude vůbec snadné.

openingy

AMV
Toto není amv, ale video se mi líbí :)

Obrázky:

Generace zázraků + kagami
postavy
http://stuffpoint.com/kuroko-no-basuke/image/193583-kuroko-no-basuke-seijr-akashi.jpg
můj oblíbenec Akashi... taky psychouš :3
generace zázraků cosplay
murasakibara epic cosplay
kagami a kuroko
generace zázraků
midorima
akashi
:)
A je to tady, jdu si to pustit znovu :D taky byste to měli zkusit ;)

Pictures

31. července 2013 v 20:19 | Sarah |  Ke knihám...
Vypadá nějak normálně na to, jak ho neustále popisuji, ale co s tím no :D
Alretina smrt... Není to až tak velký spoiler, jak si nejspíš myslíte :D
Členové výpravy... Do Senorda se mi už vážně nechtělo
Inar

15. kapitola - Tajemství jezera

11. července 2013 v 12:27 | Sarah |  Rubínové srdce
Arraxil se proplížil kolem všech hlídek a dostal se až na nevysoký útes, který se tyčil nad jezerem. Vydechl a zhluboka se nadechl. Tohle bude dlouhý ponor. Pak se odrazil a šipkou skočil do vody. Okamžitě ho obstoupilo ticho a klid. Čím hlouběji byl, tím temnější bylo okolí. Jediné co slyšel bylo tiché šumění vody. Bylo to poněkud frustrující. Vždy se potápěl jen velmi nerad. Ve vodě mu jeho smysly byly naprosto k ničemu. Zůstal mu jenom hmat, který mu stejně moc nepomohl. Alespoň dokázal vycítit, kam přibližně plave. Za to ale z větší části mohlo ono magické vábení. Zavzpomínal na tu věc, co leží na dně. Nesla s sebou dobré i zlé vzpomínky. Ale hlavně ty děsivé. Minulost, které se tak bál. Minulost jménem Ronic Ligsh.
Zavrtěl hlavou a zrychlil, aby byl zpátky na vzduchu co možná nejdříve. A aby unikl těm vzpomínkám, neboť v obklopující ho temnotě se mu samy vracely.
Už byl pod vodou asi deset minut. Brzy začne pociťovat nedostatek kyslíku. Netušil, jak hluboko už je a jak daleko je dno, ale energie byla čím dál silnější. V jisté chvíli měl pocit, že je tam ještě něco. Ještě něco mocnějšího, ale hned to přešlo. Nedlouho poté zavadil o skalisko. Nechal na něm položenou dlaň a podél něj mířil rovnou dolů. Až po chvíli mu došlo, že něco není v pořádku. Ta textura… to nebyla skála. Šupiny? Že by ta legenda byla pravdivá? Žije v tomhle jezeru opravdu…?
Narazil na jakousi vypouklinu a raději se té věci pustil. Sotva se vzdálil asi na dva metry, vodou proběhl impuls neskutečně silné energie. Takovou energii už jednou zažil, ale ta byla o dost temnější. Tahle byla cítit jinak. Připomínala mu moře a slunce. Jas a světlo, ale zároveň z ní cítil i zášť a hlavně beznaděj.
Arraxil se otočil čelem ke skále a v tu chvíli se před ním objevilo jasné světlo. Arraxil do něj zamžoural a přišel o dobrou polovinu vzduchu v plicích. Hleděl do obrovského tyrkysového oka, velkého jak on sám. Úzká zornička se roztáhla a pozorně si ho prohlédla. Arraxilovi došlo, že tohle muselo být to, o čem mluvil ten vlkodlak. Každý z nich cítil jinou energii. Byl hlupák, že mu to nedošlo. Vlkodlaci necítí energii stejně jako démoni, nemohl tudíž cítit to samé co Arraxil.
Upřeně hleděl do obřího oka a ani se nehnul. Zdálo se, že obří tvor přemýšlí, jestli by ho měl brát jako hrozbu. Poté se ale oko pomalu zavřelo a Arraxila opět obstoupila tma. Trochu se mu ulevilo, ale začal pociťovat potřebu vyplavat nahoru a nadechnout se. Musí si pospíšit.
Běhen chvíle se dostal na dno plné bahna. Následoval energii a brzy a bláta vyhrabal bedýnku. Vzal ji a rychle plaval nahoru. Když se konečně vynořil, už se málem dusil. Schoval se v převisu před lovci a odpočinul si. Když se konečně dost vydýchal, sáhl po bedýnce a po krátkém zaváhání ji otevřel. Ležel v ní kus brnění, určení k ochraně předloktí. Ale nebyl to obyčejný kus kovu, byla to démonická zbraň, kterou v minulosti využíval Ronic Ligsh. Vlastně byla vyrobena přímo pro něj. Dokázala zvýšit nositelovu sílu na dvojnásobek. Už tak měl Ronic Ligsh sílu boha a s ní byl neporazitelný.
Arraxil si nejdříve nasadil návleky, které v bedýnce také našel a na pravou ruku si nasadil ono brnění. Okamžitě pocítil příval energie. Na vrchu, kousek za zápěstím byla vypouklina. Ta se rozevřela a odkryla rudé oko s protáhlou zorničkou. Oko se rozhlédlo po okolí a pak se zahledělo na Arraxila. Tahle zbraň si vybírala svého nositele. Vlastně byli jen dva démoni, kteří si ji kdy nasadili. On a Ronic Ligsh. Tahle věcička mu nebyla neznámá.
Pohlédl zpět do bedýnky a překvapeně zjistil, že v ní je ještě bič. Taky zbraň Ronic Ligshe. Vytáhl ho a připnul k opasku. Bedýnku pak hodil zpět do jezera.
To bylo chytré místo, kam to ukrýt. Ronic Ligsh se k jezeru nemohl přiblížit a nyní už Arraxil znal důvod. Ta věc na dně ho držela daleko. Ronic Ligsh nikdy netušil, že tam něco žije, ale cítil z jezera energii, ze které se mu dělalo zle. Možná, kdyby věřil pověstem, by mu došlo, o co jde. Ronic Ligsh nikdy nevěřil ničemu, co neviděl na vlastní oči. To ostatně ani Arraxil, ale nyní už rozuměl Alretině hádance. Měl podezření i před tím, ale váhal. Nyní si byl jistý. To v jezeře byl jeden z oněch Původních a Posledních. Jediné, co mu vrtalo hlavou byla zmínka o Moudrosti. Nejednalo se o nic, co by bylo démonům známo.
S nevolí se postavil a rozpustil si mokré vlasy, aby rychleji uschly. Pak se zaposlouchal a zmapoval všechny hlídky. Nebylo jich víc, spíše naopak. Stalo se snad něco? Prozradili se ti hlupáci nějak? Necítil ale volání amuletu, takže minimálně Mira byla v pořádku. Bohužel.
Proplížil se až mezi stromy a následoval stopy. Neuniklo mu, že byli pronásledováni a brzy i ucítil pach krve. Prošel mezi mrtvými jezdci a zaujatě pohlédl na provizorní hrob.
"Tak, který z nich?" pousmál se a vydal se to zjistit. Byl trochu překvapený, když ucítil krev vlkodlaka. Nejsilnější z nich a jediný padl.
"Nechat ze sebe udělat štít pro bezvýznamné lidi… Ubohé, věru ubohé," zašeptal a pokračoval v cestě. Ta čtveřice měla ale štěstí…

"Už bychom měli zpomalit, koně už dlouho běžet nezvládnou!" křikla Mira.
"Z území lovců už to není tak daleko. Zpomalíme až na hranici," zavrtěl hlavou Senord.
Jim se to mluví… pomyslela si Mira. Můj kůň má nejmenší výdrž. Už nyní byla na konci skupiny a kobyla zaostávala víc a víc. Mira nerozhodně pohlédla na Arraxilova koně, který uháněl za Maresimem. Pobídla kobylu a ta z posledních sil zrychlila. Doběhla Maresima a vzala mu uzdu s tím, že její kůň už nemůže. Zastavila oba koně a přesedla si. Stejně bude muset jet pomaleji, ale alespoň nebude kobylu zbytečně zatěžovat.
Když konečně zpomalili, koně byli uřícení a těžko se jim dýchalo. Sesedli z nich a nechali je se napít z jezírka, kolem kterého procházeli.
"Najdeme si nějaké vhodné místo a tam se utáboříme. Za tímhle potokem jejich území končí, takže bychom měli být z nejhoršího venku," řekl Senord.
Utábořili se skrytí mezi stromy a s velkou úlevou se napili a najedli. Moc nemluvili, ještě byli všichni trochu strnulí z toho, co se stalo Sebymu. Hlavně Terilla. Ostatní už byli na smrt zvyklí, ale Terilla ještě nebyla smrti tak blízko. Taky ji mrzelo, že Seby neměl řádný pohřeb, ale nemohli se zdržovat.
Mira dojedla a protáhla se. Sice už byl večer, ale i přesto jí přišlo, že je větší vedro. Koneckonců přicházelo léto, tak nebylo čemu se divit. Odepnula si rukávy od bundy a složila je do brašny. Zrak jí padl na Arraxilův meč přivázaný k sedlu. Rozhlédla se, jestli démon není poblíž a když ho nikde nespatřila, pomalu ho vytáhla z pochvy. Trochu ji překvapila tíha, ale ve skutečnosti nebyl o nic těžší než normální lidský meč. Přejela rukou po znacích a zamyslela se, co asi znamenají.
"Je z něj cítit divná energie. Něco mi to připomíná, ale netuším co. Zdá se to být obyčejný meč, ale v těch znacích je síla. Možná nějaké kouzlo…?" ozvala se Alreta.
K čemu by Arraxil potřeboval kouzla? Už tak je dost silný.
"To se pravda. Bude to něco jiného. Nerozumím řeči vlčích démonů, takže nedokážu říci, co tam stojí, ale ještě by to mohla být pečeť. V těch se vyznám, sama jsem nejednu použila, ale takovouhle jsem ještě neviděla."
Arraxil mi nejspíš nic neřekne, když se zeptám, jen bude naštvaný, že mu lezu do věcí…
"Co tady tak dlouho zkoumáš?" ozval se za ní Maresim. Mira sebou překvapeně trhla.
"N-nic, jen si prohlížím Arraxilův meč… Alreta říká, že ty znaky na něm jsou nejspíš pečeť."
"Co by chtěl zapečetit? A navíc do meče?" zamrkal zmateně.
"To netuším a on nám to taky dobrovolně neřekne…"
"Můžeš použít amulet a zeptat se ho. Můžeš se ho zeptat a vše, i na toho zloděje, když použiješ amulet."
"Já vím, ale mám pocit, že jde o něco víc než jen o krádež a touhu po moci nějakého démona. Arraxil říkal, že je neuvěřitelně silný, i silnější než onen proslulý Ronic Ligsh. Přesto se ale neprojevuje a nikdo krom démonů o něm neví, proč? Když má takovou sílu, proč už si nepodmanil svět? Zamotali jsme se do něčeho opravdu velkého a vše se dozvíme včas. Je možné, že když se dozvíme pravdu, skončíme jako Alreta. Ona se tehdy také dostala na stopu něčemu velkému, i stála proti zloději samotnému… A jak dopadla. Můžeme se vůbec někomu takovému postavit?"
Maresim se zamyslel. "Jaký má ale pak tahle výprava smysl? Přihlédněme ke všem faktům a řekněme, že víme pravdu, co pak? Pokud je nepřítel neporazitelný, silnější než svět, co můžeme dělat?"
"Jednu věc jsem zjistila, když jsem proti němu stála. Rubín mu sice dá takovou sílu, že se stane nesmrtelným, ale zároveň je to jediná věc, co ho může zničit. Zkoušela jsem proti němu bojovat kouzli a žádné nepomohlo, dokud jsem nepoužila Rubín. Ale byla jsem již příliš slabá na to ho zahnat," řekla Alreta a Mira její slova stručně předala Maresimovi.
"No, tak se nám tu ukázala naděje, ale kde Rubín je? To už neřekne, co?"
"Ne, prý by to stálo mnoho životů, kdyby mi to řekla."
"A když ho najdeme sami, životy to stát nebude?"
"To netuším. Možná se ještě stane něco, co tu možnou zkázu zvrátí," pokrčila Mira rameny a vrátila Arraxilův meč na místo.
"V to doufejme… A vážně bys měla z Arraxila vymáčknout pravdu, ať víme, na čem jsme."
"Stále tak nějak doufám, že to řekne sám…"
"To si dáváš marné naděje. Ten bude nejšťastnější, pokud na téhle výpravě pojdeme jak nějací psi." Na to Mira už nic neřekla, jen si povzdechla.

Ráno je vzbudil hluk. Křik v dáli a dusot kopyt. Rychle vstali a sbalili se. Ale ani tak nebyli dost rychlí. Lovci s dvojnásobnou převahou je dostihli a zaútočili na ně. Neměli žádnou naději na to se z toho vysekat. Zkusili si s nimi i promluvit, ale bylo to zbytečné. Celí pomlácení a vyčerpaní skončili v provazech.
Lovci jim začali prohledávat věci z čehož nebyli moc nadšení, neboť všechno nyní padne na Kishenii. Měli s sebou oblečení s jejím erbem.
Zrovna, když se chtěli podívat do Arraxilových věcí, démon se prakticky odnikud vynořil a než si ho kdokoliv všiml, sebral nůž jejich veliteli a přitiskl mu ho ke krku.
"Není to hloupé, být takto neopatrný?" zašeptal Arraxil. Lovci se v očích objevil strach.
"Jak…?"
"Ani mě to netěší, ale musím ty hlupáky zachránit, takže je pustíte, nebo vás všechny zabiji."
Lovci se po sobě nerozhodně podívali a pak jejich tázavé pohledy spočinuli na veliteli.
"Je to jeden pitomý démon, to ho banda hlupáků jako vy nedokáže zabít?!" křikl.
"Špatná odpověď." Arraxil se usmál a jediným čistým řezem velitele popravil. Odhodil nůž, stejně mu k ničemu nebyl. Meč ale měl příliš daleko.
"Tohle nesnáším…" zabručel si pro sebe a soustředil se na sílu v sobě. V téhle podobě se vyvolávala jen ztěží, ale díky brnění na jeho ruce to šlo překvapivě snadno.
Lovci se vzpamatovali a zaútočili na něj. Nedostali se k němu ani na dva metry. Kolem démona zapraskala elektřina a během úderu srdce prošla všemi lovci a zastavila jim srdce. Popadali jako figurky.
Arraxil pohlédl na svázanou čtveřici, která na něj valila oči.
"Takhle se mi líbíte víc, rozvazovat vás nebudu." Protáhl se a došel ke koni.
"Hej, ty idiotskej démone, okamžitě nás rozvaž!" křikl Maresim.
"Ještě vám mohli dát roubík…"
"A co chceš dělat? Táhnout nás za koněm, zdrhnout? Amulet ti to nedovolí," řekla Mira klidně, nebo se o to alespoň snažila. Arraxil na ni dlouze pohlédl a ve tváři se mu mihl stín.
"Nevkládej do toho amuletu tolik nadějí, mohlo by tě to stát život."
"A do čeho jiného mám ty naděje vkládat, hm? Dokud jsi jím spoutaný, nemám důvod jednat jinak."
Arraxil se na ni podíval tím nejarogantnějším pohledem a došel k ní. "Ten tvůj amulet," sklonil se k ní, až měli obličeje kousek od sebe, "mi dává mnohem víc svobody, než myslíš. Kdybych opravdu chtěl, mohl bych tvému rozkazu odporovat. Kishenia ti o tom neřekla? Že pečeť na něm slábne?"
"To není možné!" zhrozil se Senord.
"To je pravda. Hlídejte si záda," sebral nůž jednomu z lovců a přitiskl ho Senordovi na břicho, "Mohla by mi ujet ruka." Zatlačil a sekl směrem nahoru. Roztrhl vojákovi vestu, ale zároveň i přeřízl provaz. Hodil nůž na zem a odstoupil od nich. Nikdo netušil, co říct nebo co udělat. Mira se dotkla amuletu. Chtěla se zeptat Alrety, co si o tom myslí, ale náhle jí jako čepel projela silná energie. Předklonila se a zalapala po dechu.
"Co to…?"
"Miro? Co se děje?" strachovala se Terilla.
"Já nevím, cítím…" V tu chvíli jí to došlo, "Je to démonická aura. A nehorázně silná. Silnější než Arraxilova." Pohlédla na démona a ztuhla. V jeho očích se objevil strach. Bylo to jen na okamžik, ale viděla to.
"Arraxile, co to je? Co se děje?"
"Cítíš to taky, viď? No není divu, Alreta tohle démona znala velmi dobře…"
"Co je to zač?"
"Je znám jako nejsilnější stoupenec Ronic Ligshe, ale jeho hlavním pánem je zloděj Rubínu. Byl to on, kdo podepsal Alretě rozsudek smrti. Vesměs je to ještě větší zrůda než Ronic Ligsh. Je to liščí démon, poslední svého druhu, Inar wa Riina Nar."


Obrázky

7. července 2013 v 21:14 | Sarah |  Ke knihám...
No, dlouho jsem tu nebyla, byla jsem zaneprázdněna koncem roku. Příští rok nastupuji na střední,tak to bylo poněkud hektické ;) Kapitola už se píše.

Arten a Terilla
Leu Friec
Mira
Inar
Zkusila jsem si na něm nový styl vlasů a celkem se mi to líbí :)
Arten
Arraxil...Trochu jsem si pohrála
Já Inara totálně žeru :D Nejlepší psycho-boy
Arraxil
Všichni důležití démoni z příběhu. Leu Friec, Inar, Arraxil, Ronic Ligsh, Tiagar a vzadu zloděj Rubínu
Opět můj milovaný psycho-boy :D
Arraxil a Ronic Ligsh. Ano, vím, že Arraxil vypadá jak ženská :D
A to nejlepší na konec. Tenhle obrázek miluju. Tygří démon Tiagar ^^