Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

16. kapitola - Šílenství démonů

2. srpna 2013 v 12:27 | Sarah |  Rubínové srdce
Všude vládla temnota. Ani nejmenší a nejnepatrnější paprsek jí nepronikl. Měl pocit, že temnotou neprojde ani zvuk. Ale to nemohl odhadnout, byl tam zavřený příliš dlouho na to, aby si vzpomněl, jak zní zvuk. Jediné, co poslední desetiletí slýchal, byl jeho vlastní dech. Už mu to lezlo na mozek, ale velké škody to nenapáchalo. Pravda byla taková, že on přišel o rozum už dávno. Dobrovolně si vybral cestu moci a šílenství. Cestu krve a smrti. To jediné mu chybělo. Krev a smrt. Jak rád zabíjel. A čím víc krve, tím lépe. Opět se ponořil do těch krásných vzpomínek, plných krve a křiku. Strachu. Ten měl taky rád. Miloval vidět strach v očích svých obětí. Dávalo mu to pocit, že je bůh. Že rozhoduje o životě a smrti. A byl nemilosrdný, stejně jako bůh. A stejně tak i mocný. Alespoň si to namlouval. By přece jen téměř stejně tak silný jako bůh blesku. Vyvraždil celé klany a města, stejně jako on. Prošel si stejnou cestou šílenství jako on. Vzhlížel k němu, ale zároveň to byl jeho největší sok, ať už šlo o moc či přízeň jejich Pána. Vždy s ním chtěl v něčem soutěžit, ale jeho to nezajímalo. Měl vše, co chtěl. Moc, jméno, přízeň. Bůh blesku byl někdo, komu se nemohl nikdy postavit. Nechápal, jak někdo mohl získat tolik síly, ale přitom zůstat nezávislý. Prošel si cestou šílenství, ale i přesto se dokázal pánovi vzepřít. To by on nedokázal. Jeho Pán byl jeho silou. A nikdy neztratil naději. Nevěřil, že by na něj Pán zapomněl nebo ho zradil. Věděl, že se jednoho dne dočká svobody, až Pán uzná za vhodné. Až bude potřebovat jeho věrné služby. A jak čas běžel, ten pocit zesiloval. Posledních dvacet let si opakovat, že možná už zítra. Drželo ho to při životě.
Ticho narušilo jakési šoupání a ťukání. Démon sebou trhl a doširoka otevřel oči, přestože stále nic neviděl.
"Zvuk," tiše se zasmál, "Tak takhle zní. Bolí z toho uši, ale je to příjemné."
Opět se ozvalo pár tupých ran, jako by někdo zkoumal, jestli je skála dutá. Démon netušil, jestli se má radovat nebo být naštvaný, že ho ruší. Ale možná už přišel čas jeho svobody. Mohl snad jeho Pán konečně…? Veselý a naděje naplnily jeho mysl a on se začal usmívat jako blázen.
"Konečně! Konečně!" Bedlivě poslouchal, ale už dál nic neslyšel.
"Ne, to není možné, musí to být můj Pán, musí!" Naslouchal dlouhé minuty, ale nic se nedělo. Radost přešla a vystřídal ji vztek. Zavřel oči a opět se ponořil do svých myšlenek, které byly jeho jediným společníkem. Jak tak ale ležel, opět něco uslyšel. Bylo to jako šelest, ale zesilovalo to. Zanedlouho to přešlo v nesrozumitelné mumlání a brzy rozpoznal jazyk Arrasů.
Na okamžik nastalo ticho a pak se ozvalo praskání. Začalo to pomalu a tiše, ze stupňovalo se to. Následně se ozvala rána, jak se skalní stěna sesunula a démona osvítilo světlo. Prošlo mu skrz víčka a způsobilo bolest očím. Zakryl si je dlaní a jen pomalu a váhavě ji po chvíli dal dolů a zamžoural. Světlo bylo silné, ale i přesto rozeznal siluetu člověka, ještě dítěte. Stál klidně před sutinami a hleděl na něj. Zkoumavě si ho prohlížel.
"Takže ty jsi Inar wa Riina Nar. Představoval jsem si tě jinak," řekl chlapec. Čekal nějakého mohutného a hrubého démona s barbarským vzhledem. Inar byl ale pohledný na démonské i lidské poměry. Měl oválný obličej s úzkými rty a rovným nosem. Jedno jasně modré oko na něj upřeně a zaujatě hledělo. Druhé oko měl skryté pod rezavými vlasy, které byly neuvěřitelně husté a taky hodně dlouhé, až do pasu. Byl štíhlý s vyrýsovanými svaly, jaké by chtěl každý muž. Na prsou, pupku a boku měl tetování a když se pohnul, spatřil další na jeho dlani. Přes ramena měl pohozený plášť modré barvy. Jeho kalhoty byly fialové s růžovým páskem a boty šedé.
"Nevím kdo jsi a nepředstavoval jsem si tě nijak." Inar naklonil hlavu na stranu a chlapec v jeho oku zahlédl záblesk šílenství. Před tím byl ale varován, před šílenstvím tohoto démona, tak ho to tolik nepřekvapilo.
"Říkej mi Nir. Poslal mě pro tebe tvůj pán, má pro tebe práci."
"Hmm, v tom případě… Co ti trvalo tak dlouho, chlapečku," usmál se démon. Byl to lstivý liščí úsměv, ze kterého běhal mráz po zádech. Už se mu pomalu rozjasňoval zrak a on zjistil, že chlapec nevypadá ani z části tak mladě a nevinně, jak si myslel.
"Nauč mě létat a budu rychlejší," odvětil odměřeně.
"Dávej si pozor na pusu. Nebýt tady na příkaz mého Pána, už bych tě rozpáral jak prase." Jeho úsměv se ještě rozšířil.
"Dělej si co chceš, ty si za to poneseš následky. Jestli nechceš svého pána zklamat, zvedni zadek a pojď."
"Ty spratku, zabiju tě pak půjdu zjistit co Pán chce přímo od něj."
"Ale jeho rozkaz zněl, že půjdeš okamžitě a že se za ním vrátíš až úkol splníš, není čas otálet. Schyluje se k něčemu velkému."
Inar se zasmál a vstal. "Takže pán uspěl ve svém plánu s Rubínem? A co chce víc?"
Chlapec počkal, až vstane a protáhne se. Pak mu klidně pohlédl do oka a řekl: "Chce dát nabídku jistému démonovi…"

"Inar kdo? Co to má znamenat?" zamrkala překvapeně Terilla.
"Podepsal Alretě rozsudek smrti? Neměl ji zabít ten Zrozenec? Nebo je to on?"I Mira byla zmatená.
"S Inarem se ještě nejednou setkáme, takže bych vám nejspíš měl říct pravdu…" neochotně si povzdychl, "On není Zrozenec, říkal jsem, že je to jeho poskok. Je to na dlouhé vyprávění, takže vám to řeknu za jízdy. Nemám náladu se zase střetnout s lovci."
Nervózně a trochu i nadšeně z nadcházejícího vyprávění se vyhoupli na koně a klusem vyrazili pryč. Když se vzdálili na pár kilometrů, zpomalili do kroku a Arraxil si urovnal myšlenky.
"Zrozenec byl vždy velmi ctižádostivý a ambiciózní. Toužil po té největší moci, mnohem větší, než ovládal on sám. Moc dobře věděl o existenci Rubínu, dávno před lidmi. Byl to on, kdo vyhnal draka, Původního, na území lidí. Věděl, že dříve či později Rubín padne do rukou lidem a on si nebude muset ušpinit ruce. Ale nepočítal s tím, že by mohl existovat někdo jako Alreta. Toužil po její síle, její moci. Nechtěl ji zabít, chtěl ji přetáhnout na svou stranu a získat tak nejen Rubín, ale i její moc. Ale věděl, že by Alreta odmítla, a tak ji ošálil. Využil jejího ženského srdce a lidské slabosti. Poslal jí do cesty démona s tváří krásného muže a měkkým srdcem. Démona se skvělým hereckým talentem, jehož srdce bylo ve skutečnosti chladné jak kus ledu a toužící po krvi a masakru. A jeho plán vyšel, Alreta se do něj zamilovala." Arraxil se na chvíli odmlčel. Nikdo ani nepípl, všichni byli jako na trní očekávajíce, co řekne dál. Jen Miru zahrnoval pocit odporu a zhnusení, přicházející od Alrety.
"Zrozenec tehdy téměř uspěl, ale zapomněl do svých plánu započítat Inarovu netrpělivost a unáhlenost. Inar jednal moc brzy a Alretě došlo, co se děje. Tehdy zapečetila Inara tou nejsilnější pečetí. Pro jeho uvolnění byl potřeba dlouhý rituál, znalost celého jeho jména a navíc ho mohl uvolnit jen člověk. Což znamená, že Zrozenec má na své straně i lidi, ale to není nic nečekaného…
Když se to Zrozenec dozvěděl, neuvěřitelně ho to rozzuřilo. Navíc byl v ten čas zapečetěn i Ronic Ligsh, jeho nejsilnější spojenec. Odhodil stranou všechny své složité plány a vydal se získat Rubín osobně… No, a dál už to znáte."
"Netušila jsem, že Alretu potkalo něco takového…" špitla Terilla.
"Jak to všechno víš?" zajímala se Mira.
"Kdybyste někdy dávali pozor, co říkám, věděli byste, že Ronic Ligsh byl z mého klanu a dobře jsme se znali. Ronic Ligsh a Inar sloužili jednomu pánovi…" odpověděl Arraxil odměřeně.
"Dobrá, seznámil jsi nás s Alretinou minulostí, ale stále nevíme téměř nic o tom Inarovi," odkašlal si Senord.
Arraxil pár minut mlčel, jen nepřítomně hleděl před sebe. Ve tváři měl podivný stín a pohled v jeho očích byl nepopsatelný, děsivý.
"Vlastně jsem Inara poznal dávno, ještě v dětských letech, předtím, než se naše klany znepřátelili. V té době byl… vlastně jen malý a slabý démon s přehnanou sebedůvěrou. V té době to ještě nebylo tak zřetelné, ale on vždy toužil po větší moci. Nechtěl být nejslabší z kmenu…Je to až k smíchu, jak doslova se jeho přání splnilo…" Zase se na chvíli odmlčel.
"Inar si prošel cestou šílenství, stejně jako Ronic Ligsh. Šílenství je… nejsilnější stupeň démonské síly. Když démon zešílí, nemá co ztratit, ničeho se nebojí, ani smrti. Jediné v tom stavu dokáže použít veškerou sílu, která se skrývá v jeho těle a někdy je schopen ji i znásobit. Nedokážu vám to popsat tak, abyste pochopili, co to šílenství je. Svět je prostě jiný, podřízený, slabý. Vy jste v tom světě bohem s nekonečnou silou. Neexistuje něco jako strach, únava, starosti nebo emoce. Jediné, co existuje jste vy a vaše vůle. Vaše moc. Život… Prostě se neustále radujete ze života, nedbáte následků. V tom stavu jste schopni jen dvou emocí - radosti a vzteku. Ronic Ligsh byl první z démonů, který tou cestou prošel. Vlastně byl jen pokusná myš, jejíž síla se vymkla kontrole. Není to tak snadné, prostě jít a říct si: ,Tak a odteď budu šílený.' Jinak už by byl svět zničen v moci démonů. Kdo vstoupí na cestu šílenství, musí si projít neskutečným utrpením. Fyzickou i psychickou bolestí, kterou si nikdo kdo to nezažil nedokáže představit. Musí zemřít část jeho samého, ta část, která s sebou nese racionální myšlení a emoce. Stane se z vás pak jiná osoba. Abyste mohli získat takovouto sílu, musíte zemřít, jiné cesty není."
"Zdá se, jako bys to šílenství znal velmi dobře, téměř si jím sám prošel," ozval se Maresim po tříminutovém tichu. Arraxil na něj pohlédl a chvíli nic neříkal.
"Jak jsem říkal, měl jsem velmi blízko k Ronic Ligshovi. On si tím prošel jako první. Před tím byl obyčejný démon silný jako já. Kdo ví, jak by to bylo s Inarem, kdyby mu byla dána větší moc už jako obyčejnému démonovi. Možná by dosáhl úrovně Ronic Ligshe, byť ani teď k ní nemá až tak daleko…
Každopádně, jak jsem říkal, Ronic Ligsh byl první a Zrozenec byl spokojený s výsledkem, tak si našel další oběť - Inara. Inarův klan byl vždy všem trnem v oku, jejich síla byla odlišná od všech ostatních klanů… Vlastně to byl pravý opak. Když to tak řeknu, všichni měli schopnosti vhodné k útočení, ale oni ne. Měli sílu absorbovat každý útok mocí do sebe a vstřebat z něj energii a tu učinit svou vlastní. Ale na druhou stranu nedokázali útočit jinak než fyzickou silou. Když ale Inar prošel cestou šílenství, získal i sílu útočit a nejen to. Je schopen absorbovat útok mocí, pak si z něj buď vezme energii nebo ho pošle proti jeho uživateli několikrát silnější. Taky je schopen sbírat útoky a nechat si je na později, nemusí je proti vám obrátit hned, ale třeba až za rok. Tu jeho sílu jsem nikdy nechápal. Taky mu Zrozenec dal moc přemisťování, o to hůře ho lze lapit či zasáhnout. Taky si kolem sebe dokáže vytvořit ochranou bariéru, stejně jako to dělala Kishenia s Rubínem. Po jeho těle jsou různé znaky a pečetě a každá skrývá jinou schopnost. Má zapečetěný jazyk, takže mu Zrozenec může říci úplně všechno a on to nikdy nepoví, tuhle věc Ronic Ligsh vždy odmítal, nedivím se mu. Je to hrozné břemeno, nemoci promluvit o čem chcete… No a taky má speciální oko, které taky nese pečeť. Většinou ho má schované pod vlasy a zavřené, ale když ho otevře, je to většinou vážná situace. Vlastně to udělal jen jednou, nemýlím-li se. To se proti němu spikli dva silné klany a chtěli ho zabít. Nevím přesně, co dokáže, ale z toho, co jsem pochytil vím, že nějakým zázrakem s ním vidí i za sebe, spatří tvůj útok dříve, než ho stihneš provést a uvolňuje s ním ohromné množství síly, která ho zahojí ve chvíli, kdy je zasáhnut. Byl proto nazýván nesmrtelným a nezasáhnutelným démonem…
Co bych vám ještě mohl říci… Asi to, že bez zaváhání vyvraždil celý svůj klan, svou rodinu. Zabíjí tak, aby bylo co možná nejvíce krve… A že Ronic Ligsh je mnohem silnější než on, toho se spíš bojte," dodal ještě, když spatřil jejich ustrašené pohledy.
Ticho se vleklo ještě několik kilometrů. Arraxil řekl, co chtěl a ostatní to stravovali.
"Říkal jsi, že se s ním nejednou setkáme… Bude nám chtít zabránit v nalezení Rubínu?" špitla Mira.
"Ne, to ne. Zrozenec se k němu mile rád nechá dovést."
"Tak nás snad bude sledovat?"
"Ne, to taky ne. Bude nás vydírat a dost možná někoho z vás i zabije jako příklad."
"A-A co teda bude chtít?!"
"Bude chtít, abych mu pomohl vysvobodit Ronic Ligshe."
"To nemůže jít za někým z tvého klanu?"
"Nemůže… To já mám klíč k jeho pečeti"
"Cože?!" vyhrkla čtveřice unisono. Arraxil už nic neřekl, ani když se ho vyptávali. Řekl víc, než měl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama