Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

19. kapitola - Cena za pravdu (část 1.)

21. října 2013 v 21:41 | Sarah |  Rubínové srdce
Všichni na něj beze slova hleděli. Mira se váhavě zvedla a chytla neklidného koně za uzdu.
I Inar mlčel, ale na rtech mu hrál úsměv. Nedával na sobě jinak nic znát, takže všichni byli napjatí, co udělá.
"Ne," řekl Arraxil nakonec, "Nepomůžu ti osvobodit Ronic Ligshe. Mám toho parchanta plné zuby."
"Proč ale?" zeptal se Inar zvesela. Zmizel a objevil se přímo před Arraxilem. "Vždyť jsi na tom stejně, jako jsem byl i já. Vím, co cítíš. Tak proč ho nechceš osvobodit? Dal by ti moc, vládu!"
"Vystačím si s tím, co mám!" zavrčel Arraxil.
"Bývaly časy, kdy jsi i ty věrně pánovi sloužil. Uctíval ho jako boha. Kam ta úcta zmizela? Pán tě chce mít opět ve svých službách, odpustí ti tvé pochybení!"
"Ty jsi sloužil Zrozenci?" ujelo překvapené Miře. Inar se k ní pomalu otočil se šíleným leskem v očích a hlasitě se rozesmál.
"Arraxil vám nic neřekl? Nepochlubil se se svou minulostí?"
Všichni pohlédli na Arraxila, který by mohl vraždit pohledem.
"Řekni, co máš vzkázat a jdi," řekl Inarovi. Ten ho ale ignoroval a přišel blíž k Miře. Sklonil se k ní s úsměvem na rtech.
"Chtěla bys znát pravdu? Ani ty ji neznáš, Alreto? Povím ti o Arraxilovi, co jen chceš. Celou jeho minulost. Ale něco za to budu chtít. Dej mi amulet, co má v kapse."
Mira ustoupila a sáhla po dýce, která by ji proti němu stejně k ničemu nebyla.
"Za to mi to nestojí. Nedovolím, abys pomocí amuletu ovládl Arraxila a přinutil ho osvobodit Rinic Ligshe," snažila se to říct pevným a neoblomným hlasem.
"A jak bys mi v tom chtěla zabránit, hm?" ušklíbl se, "Co zmůže lidská holka proti démonovi se silou boha?"
"Nedělej ze sebe boha. Ronic Ligshovi nesaháš ani po kotníky," ozval se Arraxil a ruka mu sjela k meči. Raději by do Inara napálil notnou dávku elektřiny, ale bylo by to k ničemu. Jeho lze zasáhnout jen obyčejnou lidskou zbraní.
"Osvoboď Ronic Ligshe a přidej se k nám. To ti můj pán vzkazuje. Máš na to týden, jinak mám rozkaz celou výpravu zabít, vzít si amulet a donutit tě násilím. Vidíš, jak je pán štědrý?" řekl Inar Arraxiloi se širokým úsměvem.
"A nezapomeň to rozhlásit všude!" otočil se k Artenovi, "Liščí démon, běs z nočních můr, Inar wa Riina Nar, se vrátil a je mnohem silnější, než kdy dřív!" Zrzavé vlasy mu zavlály ve větru a v tu chvíli byl pryč.
Zavládlo ticho. Všichni upřeně hleděli na místo, kde ještě před pár sekundami stál Inar. Nějak jim to nešlo do hlavy, jak se mohl tak prostě vypařit.
"Týden…" zamumlala Mira a pohlédl na Arraxila, který jí pohled bezvýrazně oplácel.
"Takže… nastane teror pod vládou démonů?" ozval se Arten a seskočil z koně. Přihlouplý výraz zmizel. Byl naprosto vážný.
"To nemůžeme dovolit!" zvolala Terilla.
"A co chceš dělat?" Senord se snažil znít klidně, ale moc se nedařilo.
"Máme tři možnosti…" ozval se Arraxil a zasunul meč do pochvy, "Zaprvé, dát mu co chce a nechat se zabít. Zadruhé, osvobodit Ronic Ligshe a doufat, že zabije Inara a ne nás. Zatřetí, najít Rubín během týdne a použít jeho moc proti Inarovi."
"Musíš se ptát, jakou si zvolíme?" ušklíbl se Maresim.
"Já se na nic neptám. Pouze konstatuji. Jakmile ale najdeme Rubín, nepůjde po nás pouze Inar, ale celá Zrozencova cháska," pohlédl na Maresima nečitelným pohledem.
"Takže ať si zvolíme jakkoliv, čeká nás zkáza?" hlesla Mira. Bála se.
"Teoreticky ano, ale v praxi to tak být nemusí." Měl těžko popsatelný výraz. Ztracený někde v dáli s notnou dávkou nostalgie a nevole.
"Na co narážíš?" Senord seskočil z koně a přišel blíž.
Arraxil pevně semknul rty a pohlédl na něj. "Ať si zvolíte jakkoliv, výsledek bude vždy stejný a pokaždé je šance padesát na padesát. Tohle vím už od chvíle, kdy jsme vyrazili. I kdyby nebylo Inara, tak by to tak dopadlo, i kdyby nás Zrozenec ignoroval…"
"A co se teda stane?"
Arraxil zavrtěl hlavou. "Dozvíte se to, dříve či později. Nemá cenu se v tom vrtat. Prostě pojďme hledat Rubín a uvidíme, jak se to vyvrbí…"
"Chci vědět, na co se máme připravit. Jaká budoucnost nás čeká," nenechal ho vykroutit se z toho.
"Bude lepší, když to vědět nebudete. Až se to jednou dozvíte, budete se chtít vrátit do dob nevědomosti," odvětil démon a odvrátil se od něj. Došel ke koni, který apaticky postával opodál.
Mira zaváhala. Nebyla si tímto činem jistá, ale měla pocit, že by se pravdu měli dozvědět. Arraxil toho zatajoval příliš mnoho. Vzala do ruky amulet.
"Arraxile, řekni pravdu…" Démon sebou trhl a s nemilým pohledem se k ní otočil. Jeho klidný postoj zmizel a vrátila se stará arogance.
"Jakou pravdu," rozpřáhl ruce, "Definuj svoji žádost. Pravdu o čem?" Došel k ní a zpříma jí pohlédl do očí.
"Celou pravdu. O tomhle…" hlesla a pevně amulet sevřela.
"O tomhle? Co je to, to 'tomhle'? Pravda o tom, proč a jak zemřela tvá matka a bratr, Maresime?" pohlédl na něj. Sjel pohledem k Artenovi, "Nebo pravda o tom, proč máš takovéto oči?" Zabodl oči i do Terilly. "Pravdu o tom, jak zemřel tvůj otec? Takovouto pravdu? Nebo jinou? Co chcete slyšet?" Mira pohlédl na Senorda a čekala, jestli něco řekne. Senord se zamračil. Chtěl být rozumný a správně zvolit, ale neudržel si chladnou hlavu, šlo přece o jeho rodinu.
"Co ty o tom víš? O mé ženě a synovi?" optal se chladně.
"Je tohle pravda, kterou chcete slyšet? Budiž!" otočil se démon ke staršímu vojákovi, "Je toho hodně, co jsi o své ženě nevěděl. Je mi tě skoro líto. Ale jen skoro. Jak tě tahala za nos… A chudák Volar…. Byl obětí hlouposti tvé ženy."
"Na co narážíš?" přimhouřil Maresim oči.
"Udělala z tebe paroháče, Senorde. Deset let ti zahýbala s bezvýznamným vojáčkem. Věděl jsi, že Volar ve skutečnosti nebyl tvůj syn, nýbrž syn Sitrala? Vzpomínáš si na něj? Zemřel po útoku upíra, když jel jako posel do hlavního města. Už se nepomstíš." Dvojice na něj nevěřícně hleděla.
"Volar se to ale dozvěděl a chtěl ti to říci. Matka se mu v tom snažila zabránit, ale neposlouchal ji. Sitral se s tím tolik nepáral. Raději, než ohrozit svou rodinu a živobytí, se rozhodl vypořádat se s oběma po svém. Nebral ohledy a prostě vám podpálil dům, když všichni spali. Že Maresim byl jediný dost chytrý na to, aby se zachránil, snad říkat nemusím."
"Jak… Jak můžeš něco takového říct?!" křikl na něj Maresim.
"Lžeš. Ona by něco takového neudělala. I kdyby jo, jak bys to zrovna ty věděl?"
Arraxil na Senorda pohrdavě pohlédl. "Jsem pod tlakem amuletu, nemůžu lhát. Nejednou jsem slyšel jejich sladké řeči i hádky. Slyšel jsem i Volara, jak vyhrožoval, že to o ncih rozhlásí. Tu noc se Sitral proplížil k vašemu domu, je to logické."
Senord neměl slov, jen na něj hleděl, úplně vyvedený z míry.
"A proč si nezakročil?" Maresim sevřel pěsti. Málem mu jednu vrazil.
"Neměl jsem důvod. Vy jste pro mě taky nikdy nic neudělali, žádná laskavost, co by se dala oplatit. A věřili byste mi, kdybych to tehdy řekl? Jen bych s tím měl problémy," odvětil klidně.
"Jsi hajzl, Arraxile, jen špína, co si zaslouží zhebnout krutou a bolestivou smrtí," řekl Maresim.
"Možná, ale jsou i horší věci, než je smrt. Jsi příliš měkký," pokrčil démon rameny a otočil se k Miře. "Vše?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama