Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.

20. kapitola - Cena za pravdu (část 2.)

28. října 2013 v 22:47 | Sarah |  Rubínové srdce
Mira zaváhala. "Ne… Tajíš toho příliš mnoho, mluv." Arraxil protočil panenky.
"Co tedy chcete vědět dál?"
"Jeden aby se tě bál se zeptat, jak to tak sleduji… Stejně ale chci vědět o mém otci. Zajímalo by mě, co vše nám tajíš…" hlesla Terilla.
"Tajím to, co je nebezpečné. Pro vás i pro mě. Znát pravdu je celé vaše volba, nemáte mě z čeho vynit," střelil pohledem po Maresimovi a pak se obrátil zpět k Terille, "Když ti byly dva roky, tvůj otec byl se svou výpravou napadnut vlkodlakem. On jediný se vrátil. Byl to zázrak. Co ale nikdo netušil bylo, že ho vlkodlak pokousal a on sám se jím stal. O tři roky později ho měl zabít nějaký démon. Ve skutečnosti ho ale ulovili lovci, když se potýkal se svým druhým já. Kdo ví, třeba ho pak démoni rozsápali," pokrčil rameny. Terilla jen přikývla a hleděla do země. Arraxil ji chvíli sledoval a pak opět pohlédl na Miru a vyčkával.
"Ať jsi jakkoliv mizerný a netaktní řečník, mám za to, že odpovědi si zasloužíme všichni," Arten pohlédl démonovi zpříma do očí, "Tak co máš pro mě za srdceryvnou histroku?"
Arraxil byl očividně čím dál víc napružený. Přesto ale namítání vzdal a rovnou řekl: "Kámen úrazu je v tom, drahý princi, že nejsi výjimečný pokračovatel rodu, nýbrž přesně naopak. Vlastně jsme skoro příbuzní, tvůj otec byl vzdušný démon. Ne král, kterého nazýváš svým otcem. Paradox je, že ani královna s tebou není spřízněna krví."
"To není možné, má matka porodila čtyři děti, mezi kterými jsem byl i já," zaprotestoval Arten.
"To je pravda, královna porodila čtyři děti, ale její třetí syn měl velmi slabé zdraví a zemřel v rukou své kojné. Ta, než ohrozit sebe a svou rodinu, se raději vzdala výchovy svého syna a dopřála mu vyrůstat v královském luxusu. Protože jste byli oba ještě velmi malí, nikdo záměnu neodhalil, toť vše."
"A i kdyby to byla pravda, proč by se kojná spouštěla s démonem?"
"To jsem neřekl přesně. Nebyl to čistokrevný démon, měl mezi předky člověka a tato část jeho já mu v životě nadělala paseku, včetně toho, že byl schopný se zamilovat do člověka. Nedlouho před tvým narozením lidé odhalili, co je zač a byl zabit. Tvá matka z toho vyvázla jen tak tak, když ze sebe musela udělat démonovu obět a poběhlici, jinak by zabili i tebe.
A než se zeptáš, jak bych to mohl vědět, řeknu ti to. Tvého otce jsem znal osobně. Nic víc v tom není. Ještě něco, co nechápeš?"
Arten ho upřeně sledoval a nedalo se poznat, na co myslí. Když se zrovna nechoval jako idiot, bylo těžké se v něm vyznat.
"A to chceš říct, že jsem matce-královně od přírody tolik podobný?" nadzdvihl Arten obočí.
"Velká část tohoto národa má světlé vlasy. Pouze nevybočuješ z davu. A tvůj královský děda měl také šedivé oči, takže to nikdo neřeší. Vzhled mrtvého prince očividně nikoho nezajímal."
"Není to špatný pocit, královský dvůr mě stejně štve," odfrkl si a odhodil vlasy z obličeje, "A to znamená, že mě nemůžou nadále nutit ke sňatku, že?" zaradoval se. Terilla sebou trhla, sebrala ze země klacek a majzla ho s ním po hlavě, až zavrávoral dopředu.
"Au!" chytl se za hlavu a vyčítavě na ni pohlédl, "Ty mě přece taky nemusíš, ne? Tak o co jde?" Místo odpovědi dostal další do spánku.
Mira je nervózně sledovala. Sice to bylo do jisté míry vtipné, ale atmosféra mezi nimi nebyla nejlepší. A Arte získával zpět svůj přiblblý přístup, čímž Terillu dopaloval o to víc. Miru napadlo, jestli to nedělá schválně. A Terilla se sice chovala, jako by jím z celého srdce opovrhovala, ale přesto ji štvalo, co řekl. Mira to nechápala.
"Jestli je to vše, měli bychom vyrazit, máme jenom týden," řekl Arraxil odměřeně a úkosem pohlédl na nenáviděný amulet.
"Nejdříve nám řekni pravdu o tobě a Zrozenci," zamítla ho Mira pevným hlasem. Arraxil sebou trhl a nevěřícně na ni pohlédl. Miru jeho pohled vyděsil.
"Doufal jsem, že se tomuhle vyhneme…" řekl pomalu a zatnul pěsti. Chvíli hleděl do země a pak pohlédl Miře zpříma do očí.
"Odmítám splnit tvůj příkaz." Všichni na něj překvapeně a vyděšeně hleděli. Mira věděla, že nesmí povolit.
"Odpověz mi! Co je mezi tebou a Zrozencem?" Ne, neustoupí. Nesmí. Arraxil k ní vykročil a zastavil se těsně před ní. Zavrtěl hlavou.
"Odpověz mi!" přikázala. Tohle zvládne. K tomuhle amulet přece je. Démon pevně sevřel rty. Mira ucítila vlnu energie a křupnutí. Vystrašeně pohlédla na amulet. Po celé jeho délce se táhla zřetelná prasklina a jeden ze čtyř zdobných kamenů se uvolnil a zůstal jí v ruce.
"Říkal jsem vám to, moc amuletu slábne. Když chci, můžu mu oponovat. Přesto jsem ochotný k ústupku. Dám vám informaci, která vás zabaví na dost dlouho a na oplátku se mě již nikdy na Zrozence neptej. Není v mém zájmu amulet zničit," odvětil Arraxil naprosto klidně.
"J-jakou informaci máš na mysli?" zeptala se Mira rozechvěle.
"Pravdu o amuletu a Ronic Ligshově pečeti." Mira pohlédla na ostatní, ale ti byli ještě více vedle než ona sama, zvláště pak Maresim se Senordem kvůli Arraxilovým předchozím slovům.
"Dobře… Fajn…" Co měla dělat? Nemohla ho dál nutit, nechtěla-li zničit amulet. Bála se toho, co se stane, až se jeho moc zlomí.
Arraxil se opřel o svého apatického koně a povzdechl si.
"To, jak vznikl amulet, zajisté víte. Ale ve skutečnosti ten příběh začal o hodně dříve. Začal, když se Ronic Ligsh vzepřel Zrozenci a ten ho potrestal. Vrátil se k našemu klanu vážně zraněný a to způsobilo jeho pád. Netuším, jestli čekal od těch, které vraždil a utlačoval pomoc, ale té se mu rozhodně nedostalo. Právě naopak. Svázali ho a zapečetili jeho moc do… No, to není podstatné…" Na chvíli se zarazil, ale pak opět navázal, "Jak jste již stihli zjistit, na mém meči je pečeť Ronic Ligshe." Vytáhnul meč z pochvy a přejel po znacích prsty. Ty letmo zazářily. Zahleděl se na ně a pečlivě rozmýšlel svá další slova.
"Dostal jsem tento meč a jako trest za, byť nedobrovolné, napomáhání Ronicovi. Jsem se měl nechat spolu s mečem zapečetit Kisheniinou matkou Carli tak, aby ani Zrozenec pečeť nezlomil. A donutit jí udělat to stálo mnoho krve. Jenže ona ani zdaleka nebyla tak silná, jak se o ní tradovalo. Neměla ani polovinu Alretiny síly. Bylo by lepší, kdybych šel za ní, ale ta v té době byla pod vlivem Inara. Navíc bylo málu zručná a hloupá. Místo toho, aby zničila toho, kdo zabil tolik jejích podřízených, zatoužila mít démoního sluhu. Ještě by se to dalo přehlédnout, kdyby neudělala tu pitomost. Nepoužila normální svazovací formuli, nýbrž kouzlo tak zkomolila, že udělalo víc, než tušila." Opět se odmlčel a zatnul pěsti. Ostatní napjatě mlčeli, protože jakákoliv otázka by ho mohla donutit si své vyprávění rozmyslet.
"Pečeť amuletu se provázala s pečetí Ronica a narušila ji. Ty pečetě se navzájem ničí a rozplétají. Celá léta zabraňuji jejich zrušení svými silami a podřizováním se amuletu. Pečeť na něm je slabá, snadno bych ji zlomil. Ale ve chvíli, kdy amulet praskl, stejná prasklina se objevila na pečeti Ronica. Již tu rovnováhu nevydržím dlouho udržovat. Amulet se, když budeme mít štěstí, rozpadne nejdéle za dva tři měsíce. A spolu s ním i Ronicova pečeť," přejel je pohledem a zastavil se na Senordovi, "To je odpověď na tvou otázku. Ať si zvolíme jakkoliv, stejně to skončí tím, že se bůh blesku osvobodí. Bude mnohem silnější, než byl před svým pádem, protože spřádal sílu dlouhá desetiletí. Ale můžeme doufat, protože se před svým pádem Zrozenci postavil. Jestli toho teď nelituje, o čemž pochybuji, bude vesměs na naší straně."
Nastalo dlouhé ticho přerušované jen frkáním koní a zvuky přírody. Mira uhranutě sledovala amulet. Věc, která jí na cestě připadala jako bezpečný bod, najednou ztěžkla a přímo z něj jeho prokletí cítila. Uvolněný kamínek jí stále ležel na dlani.
"A nejde ta pečeť nějak obnovit?" zeptala se Mira opatrně.
"Šlo by to, kdyby Carli pečetě málem nesjednotila. Museli by se obě zničit a pak zase obnovit. A Ronicovi stačí okamžik na to, aby se osvobodil. Nelze tomu zabránit. Leda počkat, až se zase někdy vrátí jako zpráskaný pes. To se ale nestane, on se umí za svých chyb, na rozdíl od Inara, poučit. Nepůjde ho znovu tak snadno spoutat. Možná už to nepůjde vůbec…" odvětil Arraxil a pohlédl na podmračenou oblohu. "Proto bychom měli najít Rubín a udržet si s jeho pomocí Inara daleko od těla. Ronic ho nemá v lásce, jen ten magor si to neuvědomuje. S tou jeho prořízlou pusou ho tentokrát Ronic zabije. Už dřív to málem udělal, tehdy ho musel zastavit Zrozence osobně. Jenže Inar prostě… nezvládl to šílenství a ztratil racionální uvažování. Vesměs se chová jako dítě, nedokáže chápat věci na úrovni dospělého člověka, je jako navždy pětiletý. Nedojde mu, že ho Ronic chce zabít, jen ho bude dál popichovat a myslet si, že je to zábava. Jestli ho zdržíme dost dlouho, zbavíme se ho docela snadno. Vypořádat se s Ronic Ligshem už ale bude o něčem jiném."
"Tak to abychom vyrazili, ne?" ozval se Arten, sedící na hřbetě svého koně.
"Ty jedeš s námi?" zeptal se Senord překvapeně.
"Zajisté, jeden démon očividně nestačí," zasmál se. Toho vážně nic nevyvedlo z míry. Sundal si plášť a spokojeně se protáhl.
"Která zastávka je dál na řadě? Hory?" zeptala se Mira a také se vyhoupla do sedla. Amulet vrátila i s kamínkem do kapsy.
"Ano, ty jsou nejblíže. Do naší třetí udané zastávky to ale už nestihneme. Musíme se tudíž modlit, aby Rubín byl skryt právě v horách. Už tak to bude možná nemožné, stihnout se k nejvyšší hoře během týdne. A nemáme šanci dostat se na vrch, takže to bude ještě zajímavé," přitakal Senord.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama